Otakar Slavík: Diptychy
typ výstavy: autorská
místo konání: Galerie Nová síň
termín: 2017/05/02 - 2017/06/03
poznámka:
-
Otakar Slavík je umělcem, kterému se zdařilo skloubit spontánnost stylu s konstruktivním řádem a filozofickou reflexí. Jako výsostně charakterní člověk se raději živil těžkou manuální prací, než aby dělal umělecké kompromisy. Přestože od půle šedesátých let jeho dílo získalo rostoucí věhlas a Slavík se stal jedním ze základních umělců kolem Špálovy Galerie Jindřicha Chalupeckého, zůstala jeho tvorba nezařaditelná do uměleckých skupin a běžných proudů. Jako jeden z mála výtvarných umělců podepsal Chartu 77. Vystavil se tím represím režimu, které ho donutily k nucenému exilu. Po roce 1989 vystavoval mimo jiné v Národní galerii, Mánesu, Míčovně a v dalších významných galeriích. Slavíkovo nesmlouvavé řešení obrazů je spojeno s vyhraněnými malířskými postupy. Jeho stěžejní téma, lidská postava, je stále znovu interpretována a prochází v různých podobách celou jeho tvorbou. Malířovy zcela mimořádné koloristické schopnosti mu umožnily z figurální kompozice vytvořit skladbu odlišně formovaných barevných ploch, které organizuje do složitých sestav a seskupení. Rozličné techniky, které při práci s barvou používá, systémy rastrů a skvrn, šrafury či vršení pasty fungují jako stavební element či výrazová pomůcka. Jeho celoživotní malířské krédo, předvést malbu v její kráse, radosti, plnosti a jasu vrcholí v tvorbě posledních let a získává na obzvláštní přesvědčivosti v sérii diptychů. Tématem tohoto cyklu je figura ležící dívky jako podobenství a symbol života a mládí. Slavík zde rozšiřuje radost z tvorby na všechny umělecké podněty, které měl během života. Figury nejsou snadno čitelné, stávají se zátiším, či mizí za závěsem, který se pohybem zmocňuje celého obrazu. Pohrává si se vztahy k viditelnému a rozpoznatelnému, s tím, co se skrývá pod povrchem. V těchto archaických vidinách velkého tajemství, ve spojení touhy s přesvědčivou jistotou projevu, završuje umělec mistrovsky své neobyčejné dílo.
