Krásné a bezstarostné žití... I depozitáře mají svoje 13. komnaty
typ výstavy: kolektivní
místo konání: Galerie výtvarného umění v Náchodě
termín: 2017/09/16 - 2017/11/12
poznámka:
ochoz zámecké jízdárny
Námět třinácté komnaty se objevuje v mnoha světových literaturách, lidových i umělých. Třináctá komnata, po jejímž nedovoleném otevření vždy hrozil vážný trest, obsahovala nějaké hrozivé a nebezpečné tajemství. Tohoto poznání pak může návštěvník třinácté komnaty také litovat … S trochou nadsázky a ve spojení s oblíbeným sloganem socialistické éry jsme pod tímto složeným názvem připravili výstavu děl českých výtvarníků známých, méně známých a dnes i zcela zapomenutých jmen z let 1950-1985. Současná výstava v GVU v Náchodě tak odkrývá malířská díla, z nichž většina nebyla vystavena minimálně poslední tři dekády a jejichž současné vystavení se z hlediska ideového může jevit jako problematické. Přesto jsou němými svědky doby vzniku a provázely totalitní režim jako součást oficiální kultury. Tato výstava navazuje na sérii výstav představujících od roku 2014 jednotlivé galerijní podsbírky. V roce 2015 jsme takto již např. vystavili jako „němý“ konfrontační projekt Na paměť … představující ukázky socialistické plastiky a zejména ukázky pomníkových plastik totalitní éry.
Současná výstava se v několika námětových okruzích snaží dokumentovat některá nejčastější témata malířské tvorby v tzv. ideově bezproblémové zóně. Tedy díla, která v žádném případě neměla problém s cenzurou a sloužila často jako oficiální výzdoba nebo součást galerijních fondů. Zároveň výběr přibližuje atmosféru doby, především určitý typ uměleckých děl určený k vybavení exteriérů, někdy vznikajících na objednávku. Ve výběru prací jsme neakcentovali časové hledisko, tedy politický vývoj země od roku 1949, který se promítá často do oficiálních děl autorsky velmi individuálně, a také proto, že v náchodském sbírkovém fondu je etapa rigidního sociálního realismu 50. let 20. století obsažena jen minimálně. Z výstavního konceptu jsme vyloučili dobová díla abstraktní a semiabstraktní, protože značně proměnlivá historie tolerování a akceptace domácí abstraktní tvorby v totalitním státě je složitá a vystačila by jistě na samostatnou výstavu. Naprostá většina vystavených děl přešla do majetku Galerie výtvarného umění v Náchodě jako převod z Ministerstva kultury v 60., 70. a 80. letech 20. století.
Převážná část zastoupených děl nebyla vystavena od roku 1988 a některá z nich uvidí náchodská veřejnost vůbec poprvé. Část děl vyniká kvalitním malířským zpracováním, u některých autorů nalezneme i specifický a snadno rozpoznatelný rukopis. V autorské skladbě nalezne pozorný divák i několik jmen „klasiků“ českého umění 2. poloviny 20. století. Námětově jsme díla rozdělili na několik okruhů. Prvá námětová linie sleduje přímou politickou propagandu, často pracující s jednoduchou symbolikou a důrazností spíše vlastní plakátové agitaci. Druhý okruh tvoří motivy práce a pracovního prostředí, protože jedním z nejčastějších motivů rané tvorby v socialistické společnosti bylo entuziastické zachycení prostoru dělnických profesí, tedy převážně továren a dílen. V řadě pozdějších prací ale převládá technicistní pohled na pracovní prostředí, kdy zřejmě pod vlivem poetiky Skupiny 42 také dochází k výtvarné estetizaci námětů továrních budov a hal. V souvislosti s podceňováním duševní práce na úkor práce rukodělné se malířská tvorba se inspirovala zejména prostředím nejrůznějších výrobních provozů. Jedinou výjimkou bylo lékařské prostředí a téma nejrůznějších lékařských výkonů (zejména operací), které bylo pragmaticky hodnoceno vládnoucí garniturou jako žádoucí. Významnou roli v totalitním chápání společnosti hrála i definice vhodného prostředí pro zábavu a odpočinek. Zvláště vítány byly aktivity, které ukazovaly připravenost obyvatelstva na fyzické výkony a soutěživost i výkonnost, tedy především nejrůznější sporty, zejména druhy s masovou účastí (některé individuální sporty typu tenis nesly určitou konotaci buržoazní, tedy ne zcela vhodné zábavy). U volnočasových aktivit se zvláštní pozornosti jevily hudební výjevy. Hudba, tedy převážně abstraktní umění, bez nebezpečí slova, v nejrůznějších formacích a hudebních žánrech, od folklóru až ke koncertům artificiální hudby, se stala tématem řady kompozic.
Další okruh tvoří témata z národní historie. V první fázi socialistického realismu nacházeli umělci četné inspirace v období husitství a průběžně se objevovaly i dějinné momenty okupace. Především lze vyčlenit podskupinu partyzánských výjevů a tzv. partyzánských krajin, často zachycených ale v dnešním pohledu. Původní dějovost partyzánských akcí byla nahrazena vzpomínkovou subjektivitou místa. Pro potřeby propagandy byly také zajímavé výjevy z dějin dělnického hnutí (stávky a především události klíčového roku 1948) i následné oslavy historických výročí. Zastoupení všech pracujících tříd na těchto kompozicích podporovalo představu „nezlomné jednoty lidu“ ve snaze „co nejdříve dosáhnout vítězství socialismu“. Vzhledem k „nezlomnému spojenectví“ a „nerozbornému přátelství“ se Sovětským svazem se do okruhu témat příležitostně dostávaly i výjevy z dělnické historie Ruska nebo až bizarní výjevy oslav výročí v tehdejším SSSR. Nezřídka se objevují v souvislosti s protiválečným hnutím symbolizující apelativní kompozice, často provedené v plakátové manýře nebo v alegorických pojetích. Opakovaně se objevují také práce na téma vlast v podobě české krajiny jako klasického a čistého žánru bez viditelných politických souvislostí. Místo našly i folklórní náměty, které pro svoji barvitost a osobitou atmosféru představovaly vždy atraktivní námět nehledě na dobu vzniku. Folklór ale byl jednou z „výstavních skříní“ socialismu a také žádaným vývozním artiklem. Odkazy na folklórní témata byly také jedním z chatrných řešení na falešně prohlašovanou kontinuitu národních dějin.
Samozřejmě byly rozvíjeny i další tradiční žánry jako zátiší a portrét (často úderníků i osobností dějin národního dělnického hnutí). Zvláštní místo zastávají portréty mladých lidí z různých profesí jako „nadějí socialistické společnosti“. Posledním zásadním inspiračním okruhem je město a jeho život. Městská tématika tak vytlačila původně zcela převládající tématiku života na venkově, často zpracovanou v popisně-primitivním kódu, dominujícím malířské tvorbě v 50. letech 20. století v éře nejtužšího dodržování zásad socialistického realismu. V zachycení města, vedle zcela realistických zobrazení, se setkáváme také nejčastěji se stylizačními postupy, které vedou až k částečně utopistickým představám o aglomeraci a jejím uspořádání. Řada autorů, ve snaze se vyhnout poplatnosti figurálním námětům z oficiálních dějin země, se soustředila na výtvarný otisk současného života ve městě. Krásné a bezstarostné žití ve městě, šťastní lidé v krásném prostředí a mír bez ohledu na realitu života v socialistickém táboře, to byly také časté motivy tvorby 70. a 80. let 20. století.
S rozvojem kosmonautiky a také uvolněním v oblasti vydávání vědecko-fantastické literatury se do témat výtvarných prací socialistických zemí postupně prosadily i náměty dobývání nového prostoru – kosmu.
Náchodská galerie, stejně jako řada jiných galerií obdobné funkce a historie, má ve svých depozitářích nashromážděny stovky evidovaných uměleckých artefaktů, ideologicky více či méně zabarvených z období totality. Zastoupení těchto děl staví před galerijní pracovníky i uměnímilovnou veřejnost zásadní otázky: Kde končí umělecká tvorba a začíná propaganda? Která díla zaslouží uchování? Vystavíme tato díla vůbec někdy v budoucnu? A kam s nimi?
PhDr. David Chaloupka, kurátor výstavy
zdroj: www.gvun.cz
