Vítek Čapek solitér

typ výstavy: autorská
místo konání: Galerie města Loun (GAML)
termín: 2013/05/06 - 2013/06/27

poznámka:
Vítek Čapek byl pro mě až donedávna především rodinný přítel, autor velkého rozhovoru s mým manželem Zdeňkem Sýkorou, autor nedokončené objevné monografie o avantgardním českém sochaři Zdeňku Pešánkovi a teprve poté umělec. Přiznám se, že v době, kdy jsme se znali a kdy jeho obrazy a kresby v Lounech vznikaly (1980-1986), jsme jejich rozsah a kvalitu ani zdaleka netušili, natož doceňovali, protože ostýchavý a skromný Vítek se nijak důrazněji neprosazoval.

Ačkoli Vítek Čapek z Loun nepocházel, šest let tady bydlel a pracoval, byl součástí lounské kulturní komunity – byl zaměstnán jako odborný pracovník v Galerii Benedikta Rejta, kterou tehdy vedl Jan Sekera, připravoval a zahajoval mnohé výstavy, zajímal se o práci lounských umělců a navštěvoval jejich ateliéry, chodil na koncerty jazzového klubu, spolupracoval s lounským muzeem i archivem. Málokdo ale věděl, že také intenzivně tvoří. A po své smrti jako by pro nás všechny zmizel…

A tak děkuji šťastné shodě okolností, že jsem se mohla spolu s několika Vítkovými přáteli podílet na jeho znovuobjevení, že jsem měla možnost podrobně se zabývat jeho dílem, držet v rukou jeho koláže, kresby a obrazy, navázat s ním v duchu rozhovor o jeho práci, uvidět ho nově – jako umělce.
Vybavilo se mi těch šest šťastných roků v Lounech počátkem osmdesátých let, které jsme společně prožívali v blízkosti Zdeňka Sýkory, Vítkova přítele a (od roku 1983) mého manžela. Znovu jsem s nimi seděla v naší kuchyni v tehdejším bytě na Tyršově náměstí a poslouchala nekonečné hovory o Pešánkovi a později o Sýkorově cestě k umění a o smyslu umění vůbec, opět jsem Vítkovi házela klíče z pátého patra našeho ateliéru nad náměstím, aby mohl zkontrolovat nová díla, zase jsme jeli malovat do přírody – k Ohři do Počedělic, za Libčeves do Středohoří nebo do zatáčky za Brlohem…

Uvědomila jsem si, že Vítkovi tuto pozornost k jeho dílu vlastně dlužím, neboť tomuto tématu jsme se příliš nevěnovali, u něj doma – tedy v jeho ateliéru – jsme vlastně byli jen párkrát. Často sice tehdy mluvil o svých Hladinách a jednu nám dokonce věnoval, viděli jsme i mnohé ze šesti tisíc koláží a kreseb a vystříhaných kruhů (vzpomínám na jeho od nůžek zmožené prsty), dost často jsme řešili i technické záležitosti (napínání a šepsování pláten nebo vlastnosti olejových barev), ale takto komplexně jsem jeho dílo viděla nyní poprvé. A byla jsem překvapená, nadšená, cítila jsem energii, kterou do svých prací vložil: od radostných a uvolněných nálad v barevných kruzích přes vzrušení a vztek v kresbách do papíru pouze vyrytých, a tudíž téměř neviditelných, až po minimalistická gesta v jeho kolážích, kde klidně použil bílé útržky na bílém podkladu nebo jen jeden fragment z plakátu. Anebo: od zdánlivě bezstarostně natečkovaných malých vesmírů nebo v dobrém rozmaru načmáraných kruhů, přes precizní a soustředěné kresby červenou nebo černou tuší ve vystříhaných kruzích vložených do na míru vytvořených obalů (autorských knih), až po soustředěnost a přemýšlivost při hledání odstínů barev v obrazech cyklu Hladin. Všechny jeho práce jsou dokladem touhy po dokonalosti a kráse, je z nich zřejmé, jak mu záleželo na každém tahu, na každém detailu, s jakou pečlivostí vybíral pastelky nebo tempery, jak dlouze upřesňoval barevné vztahy mezi plochami. Často však také reflektují hledání a nejistotu, zda právě tato cesta je správná. Měla jsem možnost ji s Vítkem takto znovu projít a hodně mi v tom pomohly zejména jeho texty a poznámky, které se v pozůstalosti dochovaly. Sám si v nich formuluje témata tvorby a popisuje metody, ale mimo jiné si také odpovídá na otázku, jak důležité bylo pro něj právě přátelství Zdeňka Sýkory, jeho rady, zkušenost, jistota, moudrost a zázemí.

Celé to vzpomínání mě přivedlo k úvaze o nesmrtelnosti. O ní spolu často mluvili a jako umělci po ní jistě (každý svým způsobem) toužili. Uvědomila jsem si, jakou moc má UMĚNÍ – ve Vítkově případě několik tisíc pokreslených, polepených a vystříhaných papírů a několik desítek pomalovaných pláten: co je v nich zakleto, že dovedou vzkřísit člověka? A dokonce změnit představu o něm. Dnes ho totiž vidím především jako umělce.

Snad tato výstava, která z prostorových důvodů může být pouze redukovaným výběrem z rozsáhlého díla, diváky osloví a přesvědčí, snad i oni ucítí energii, kterou Vítek Čapek do svých kreseb a maleb vložil. A přesto, že ho osobně neznali, ožije v jejich myslích – když budou chtít. Takovou moc má umění.

Lenka Sýkorová, 2013

Vítek Čapek solitér

osoba   narození
Čapek Vítek   28. 2. 1954    

Vítek Čapek solitér

instituce, obec, adresa
Galerie města Loun (GAML), Louny (Louny), Osvoboditelů 411

Vítek Čapek solitér

osoba   narození
Sýkorová Lenka   16. 6. 1957    

Vítek Čapek solitér

katalog autorský
  rok vydání   název (podnázev)
  2012   Vítek Čapek
katalog kolektivní
  rok vydání   název (podnázev)
  2017   GAML 20 výstav
katalogová pozvánka autorská
  rok vydání   název (podnázev)
  2013   Vítek Čapek: Solitér