Miloš Šejn: Knihy
typ výstavy: autorská
místo konání: Polička/Shelf (malá galerie autorské knihy v Centru současného umění DOX)
termín: 2014/07/03 - 2014/08/03
poznámka:
--
Každá krajina je stavem duše, a kdo čte v obou, je udiven, že nachází podobnost v každém detailu. … Duše světa je otevřenější a srozumitelnější než duše individuální, má více prostoru, času a síly k tomu, aby se projevila.
Henri Fréderic Amiel
Dílo Miloše Šejna je bazálně spjato s přírodou resp. s krajinou, avšak jeho výklad, který by se na tuto spjatost omezoval, představa, že jde toliko o apropriaci přírody, by byly zjednodušením a ochuzením. Nejde jen o to, že zdánlivě člověkem nedotčená místa, kde Šejnovy akce probíhají, bývala začasté místy dávného osídlení (např. Prachovské skály, různé jeskyně), takže interakce s nimi je i kontaktem s historií, to jest s lidmi – oklikou, a paradoxně snad i příměji; podstatné je především užití krajiny jako prostředku vypořádávání se se sebou samým.
Kresebně-písemné záznamy tvarů a pocitů z viděného přírodního okolí za pomoci přímo v něm dostupného materiálu (rostlin, hlíny) není vlastní jen Šejnovým knihám; původně tohoto postupu užíval při tvorbě rozměrných jednotlivých kreseb vznikajících na jednom místě, přímo v doteku se zemí.
Protože se ale příroda člověku nejpřirozeněji ukazuje jako krajina, tj. ukazuje se tomu, kdo jí prochází, což znamená pohybuje se sítí vztahů, jež ji tvoří, znamená to, že se vyjevuje v sekvenci. Chůze je sekvencí kroků, potažmo sekvencí pohledů do krajiny, sekvencí prostor nahlížených z posouvajících se úhlů. Pro jejich zachycení se pak ideálním nosičem jeví kniha, neboli, jak známo od Carrióna, sekvence prostor.
Miloš Šejn užíval jak knih s prázdnými listy, tak knih s již existujícím obsahem. Tento obsah není ovšem bez vlivu na autorovu kresbu v interakci s krajinou. Nejde o konkrétní práci s textem – jeho čtení či vyslovování zpaměti naučeného, nýbrž o prolnutí myšlenkového úhrnu daného textu (ať šlo o Novalisovu poesii či barokní modlitby) s autorovou meditací, jeho pohybem a jeho kresbou.
Potřeba vystihnout své vjemy a pocity slovem, tedy včlenit je do svého, tj. uchopitelného světa, je lidská univerzálie. Člověk věci vstřebává do sebe a v pojmenováních ze sebe zas vydává. Toto vydávání se děje prvotně hlasitým vyslovením (jež má v Šejnově práci významné místo, postupně se k jeho kresebným zápisům druží i nahrávky vyslovovaného), jevy jsou mezi přímo komunikujícími lidmi zastupovány slovy, tedy určitými zvukovými symboly. V komunikaci nepřímé, skrze vzdálenost místní nebo časovou, je nahradily symboly grafické – soustava znaků – písmo. Písmo v procesu vzniku má úzkou vazbu k pisateli – je fixací pohybu jeho ruky. Četba je v první fázi rozpoznávání znaků, na jeho základě pak rekonstrukce slov a následně myšlenek; čtení rukopisu je ale i cesta po stopě pisatelova fyzického pohybu. V případě Šejnových kreseb/zápisů je to jakási syntéza pohybové rekonstrukce: sledujeme pohyb jeho ruky zachycený pomocí materiálů, jež jsou součástí krajiny, jíž autor prošel, a kterýžto pohyb prostorem (přičemž sama chůze je čtením krajiny) sledujeme listujíce knihou, tj. procházejíce posloupnost jeho putování.
Pouť, kterou rekonstruujeme není přímočará, je to cesta bloudění, ne však v negativním smyslu slova. Zacházky, dokonce vědomá snaha se v krajině ztratit nejsou pro Šejna bludem a ztrátou, nýbrž způsobem, jak se s danými místy propojit, stát se jejich součástí. Pokud by šlo jen o to, dostat se z A do B, byla by chůze jen trapným dokladem neschopnosti teleportace a fakt zabloudění jen nedostatkem smyslu pro orientaci – jde-li však o čtení krajiny, může být projevem bludu naopak přímost, racionalita, diskurzivní myšlení. V buddhistickém pojetí by šlo přímo o projev zaslepenosti (móha), neboť k té patří i trvání na oddělenosti člověka od okolí, víra, že svět mimo nás samotné je i proti nám. Trvání na oddělené osobnosti je jen zdánlivě vzdorováním chaosu; něčeho se vzdát znamená též něco přijmout; nelpění, jehož je schopen Miloš Šejn, může být cestou propojení vědomě uchopované a bezprostřední zkušenosti se světem, překonáním duality.
LuRo
