Století relativity: Stálá expozice výtvarného umění 20. století / Century of Relativity: Permanent exposition of fine arts of the 20th century
typ výstavy: stálá/dlouhodobá expozice
místo konání: Muzeum umění Olomouc - Muzeum moderního umění
termín: 2013/11/14 - 2017/12/30
poznámka:
Mansarda, Obrazárna
Představit to nejlepší z bohatých sbírek umění 20. století. To je jeden z cílů nové stálé expozice nazvané Století relativity, kterou Muzeum umění Olomouc otevírá 14. listopadu. Bouřlivým vývojem především české moderní výtvarné kultury provede diváky podle ředitele muzea Michala Soukupa 140 exponátů od 120 autorů. Jak ale zdůraznil, muzeum nenechá návštěvníky složitým příběhem umění minulého století „bloudit“ bez pomoci. „Orientaci v uměleckých a historických souvislostech chceme divákům co nejvíce usnadnit. Expozici proto doplňují vysvětlující texty a důraz klademe i na doprovodné programy,“ řekl Soukup.
Novou stálou expozici umění 20. století, která v Olomouci chyběla bezmála 40 let, najdou návštěvníci hned ve dvou patrech Muzea moderního umění. Zatímco Mansarda je věnovaná první polovině 20. století, v Obrazárně se odvíjí příběh umění od 50. let do konce 20. století. „Ani dva výstavní sály ale nejsou pro prezentaci našich sbírek plně dostačující. Pro kurátory to byla strastiplná práce. Vybírat z několika tisíc děl sto čtyřicet exponátů bylo obtížné,“ řekl Soukup s tím, že Muzeum umění Olomouc pečuje o stovky obrazů a soch, které lze označit přímo za klíčová nejen pro české moderní a současné umění. „Počítáme však s obměnami expozice, abychom divákům představili skutečně vše podstatné ze sbírek,“ dodal ředitel.
Co konkrétně návštěvníci Století relativity uvidí? Expozice dokumentuje vývoj především české výtvarné kultury od doby doznívání impresionismu na přelomu 19. a 20. století až po konceptuální a postmoderní projevy posledních dvou desetiletí minulého století. „V první části, v Mansardě, jsme se zaměřili především na moderní směry od expresionismu, kubismu a kuboexpresionismu až k exotismu, ale neopomíjíme ani abstrakci a surrealismus,“ shrnula kurátorka Štěpánka Bieleszová a výčet zastoupených uměleckých směrů doplnila o některé autory: „V Mansardě je zastoupeno téměř padesát autorů. Například doznívání impresionismu zastupují Václav Radimský a Antonín Slavíček, kubismus představujeme díly Emila Filly, Otto Gutfreunda či Bohumila Kubišty a surrealismus reprezentují například Vincenc Makovský, František Janoušek, Toyen a Zdeněk Sklenář.“ Aby byl obraz umění 1. poloviny 20. století kompletní, muzeum vystavuje také tvorbu umělců ze Skupiny 42 a díla reflektující v různých podobách válečnou apokalypsu. „Zvláštní pozornost jsme věnovali i moderní krajinomalbě v podání Otakara Kubína, Josefa Šímy, Josefa Čapka nebo Václava Špály, jejichž díla rovněž vystihují atmosféru doby jejich vzniku,“ doplnila Bieleszová.
Druhou polovinu příběhu moderního umění najdou diváci v Obrazárně. Podle kurátora Ladislava Daňka expozice poskytne koncentrovaný přehled nejvýznamnějších autorů a trendů od 50. let do nedávné minulosti. „Začínáme významnými solitéry, například Vladimírem Fukou, Ivanem Sobotkou nebo Věrou Novákovou, a zástupci poválečné abstrakce, konkrétně Janem Kotíkem, Ludmilou Padrtovou, Mikulášem Medkem nebo Alešem Veselým,“ přiblížil Daněk. Ze spletitého vývoje a často protichůdných tendencí umění 60. let pak kurátoři vybrali ukázky pestrých forem lettrismu (Jiří Kolář, Slavoj Kovařík, Eduard Ovčáček, Jan Wojnar), neokonstruktivismu (Hugo Demartini, Karel Malich, Zdeněk Sýkora), akčního umění (Milan Knížák) nebo kinetismu (Milan Dobeš, Radoslav Kratina, Jiří Novák). „V kontrastu s nimi pak vystavujeme malířská a sochařská díla nové figurace Vladimíra Janouška, Evy Kmentové nebo Květy Válové, české grotesky Karla Nepraše a existenciální figurace Michaela Rittsteina,“ pokračoval Daněk v přehledu představovaných umělců a směrů. Expozice pak podle něj vrcholí ukázkami postmoderních projevů (Jiří David, Michal Gabriel, František Skála) a uměním posledního desetiletí (Tomáš Císařovský, David Černý, Jiří Surůvka).
Století relativity se ale neomezuje pouze na české umění. V souvislosti s projektem Středoevropského fora Olomouc (SEFO) – multifunkčního kulturního centra, které má vzniknout dokončením rekonstrukce stávající budovy muzea – se kurátoři stálé expozice pokusili o vřazení české sbírky do širšího kontextu. Návštěvníci tak uvidí i tvorbu exilových autorů, například Jiřího Koláře, Jana Knapa, Milana Kunce nebo Ivana Theimera a pětadvaceti význačných umělců z Polska, Maďarska a Slovenska. „Přestože se zatím nepodařilo projekt SEFO uskutečnit v původně zamýšleném rozsahu, tedy včetně dostavby v sousední proluce, počítáme s dočasným přemístěním některých aktivit z nerealizované novostavby do stávajícího objektu. A nová stálá expozice je jedním z prvních výstupů,“ dodal ředitel muzea Michal Soukup.
Samostatnou a pravidelně obměňovanou částí stálé expozice bude podle kurátorů nový výstavní prostor Galerie s rovněž novou dramaturgickou výstavní řadou nazvanou Pohledy do sbírek Muzea umění Olomouc, která přiblíží některé tematické okruhy především z papírových sbírek, tedy kresby, grafiky nebo autorské knihy. Zahajovací výstava nazvaná Centrální přitažlivost představí středoevropskou grafiku 2. poloviny 20. století a autorskou knihu.
Muzeum umění Olomouc si podle Soukupa dobře uvědomuje, jak nesnadná může být pro návštěvníky orientace ve složitém příběhu umění minulého století. Stálou expozicí proto diváky bude provádět řada doplňujících programů. „Za klíčové považujeme v této souvislosti interaktivní doprovodné programy, například pravidelné komentované prohlídky nebo různé typy animačních programů a workshopů pro děti i pro dospělé. Pomyslného strašáka, jak leckdy bývá moderní a současné umění vnímáno, bychom chtěli takříkajíc polidštit, dát mu podobu, která bude pro naše diváky nejen srozumitelná, ale hlavně atraktivní,“ zdůraznil ředitel Muzea umění Olomouc.
Zdroj: https://artalk.info/news/tz-stoleti-relativity
