Eugenio Percossi: I don´t wanna die but I ain´t keen on living either

$pohled do instalace / installation view\r\n(http://www.futuraproject.cz)$

Eugenio Percossi: I don´t wanna die but I ain´t keen on living either

typ výstavy: autorská
místo konání: Karlin Studios
termín: 2009/12/02 - 2010/01/03

poznámka:
Monumentální dyptich „I want to.I“ je díky svému umístění i koncepci centrálním bodem výstavy. Po dobu dvou měsíců umělec obsesně zaznamenával dvě stejné věty. Chci žít. Chci zemřít. Díky svému vyvážení potlačí tyto kontrastní emoce jakoukoliv aktivitu v neutrální mezi zóně. Jedinec nemůže jednat, je paralyzován ve stavu pozastavení, chvějící se jako praktikant mantry ve stísněném stavu, který si sám způsobuje. Výsledkem je minimalistický, monochrom – obraz, který utváří silné kontrastní emoce do zdánlivě odosobněné klasické formy.

Ve výstavě I don´t wanna die but I ain´t keen on living either se Eugenio Percossi zabývá tématem sebevraždy, především pak myšlenkou na ni. Hlavním tématem jednotlivých děl však není sebevražda jako taková, ale mentální rozpoložení osob, kteří někdy i celý život uvažují o sebevraždě. Použití různých medií vyjadřuje dualitu mysli zvažující život nebo smrt.

Dílo „From Cookie´s fortune“ je krátký úryvek z filmu Altamana, „group portraits“ je sérií fotografií stažených z internetu vyobrazující umělce, kteří spáchali sebevraždu (zahrnující důležitou vsuvku mezi portréty, kterým je malé zakalené zrcátko), „barbiturate“ je seznam léků proti depresi, jejichž vedlejším účinkem mohou být paradoxně i sebevražedné myšlenky, „his last three pages“ je konec autobiografie Colina Mackayse, vycházející z popisu autorovi sebevraždy, “interview with Sylvia Plath“ je imaginární rozhovor amerických básníků ve videu Adély Babanové.

“cold wave” je instalace evokující málo známý masivní fenomén ze třicátých let, kdy smutná maďarská píseň “Gloomy Sunday” způsobila vlnu sebevražd v různých zemích Evropy. Teorie sebevraždy jako přirozeného vrozeného instinktu (podobně jako je tomu u pudu záchovy) vychází z idee že sebevražedný instinkt může být vyvolán i externím faktorem. Fakt více než zneklidňující.

„collection (memento mori)“ je kontinuálním projektem - malou knihovnou knih, jejichž autoři spáchali sebevraždu. Jedna knížka za každého spisovatele, sbírka životů a prací ukončená jediným rozhodnutím.

V díle „Virginia Woolf´s stones“ je fyzická realita sebevraždy vnesena do prostoru galerie, bez krve a násilí, ale s omezením jehož přítomnost dodává sdělení na síle a bolesti.

V dobře známé formulaci Nicholase Bourriaud „Citace již není hodnotou, s níž můžeme operovat. Citace je odkazem práce k autoritě historie a jejích „géniů“. DJ přímo necituje, ale bloumá historií a využívá starších děl dle své potřeby.“ Percossi využívá nalezené kousíčky, fragmenty z oblasti populární kultury, či díla převzatá od jiných umělců, pro vytvoření jakéhosi diáře provázející diváka skrze mysl umělce. Výsledek je silný, upřímný i brutální.

Alberto Di Stefano

(http://www.futuraproject.cz)

Eugenio Percossi: I don´t wanna die but I ain´t keen on living either

pohled do instalace / installation view\r\n(http://www.futuraproject.cz)

I want to. I, pero na plátně, dyptich / pen on canvas, dyptich, 200 x 200 cm, 2009\r\n(http://www.futuraproject.cz)

Collection (memento mori), knihy / books, 2009\r\n(http://www.futuraproject.cz)

group portraits, portréty umělců, kteří spáchali sebevraždu, zrcadlo, krém nivea / portraits of artists who committed suicide, mirror, nivea cream, 2009\r\n(http://www.futuraproject.cz)