Filip Smetana, Matěj Smetana: Dědičné postižení / Inherited Infliction
typ výstavy: kolektivní
místo konání: Galerie Jelení
termín: 2006/03/28 - 2006/04/13
poznámka:
Zdroj: https://www.galeriejeleni.cz/2006/filip-a-matej-smetanovi-dedicne-postizeni/
Matěj Smetana (1980) se delší dobu prezentuje mnoha různými médii, jeho projekty nespojuje žádný pro něj typický rukopis, ale vždy se jedná o všeobecně očekávané pokusy bez záruky. Filip Smetana (1983) je teprve na začátku své kariéry. Od zimního semestru ho stejně jako jeho bratra Matěje povede Petr Kvíčala na brněnské Favu. Je velká pravděpodobnost , že jablko nepadne daleko od stromu a že se i Filip bude pohybovat volně mezii médii.
Název výstavy neodkazuje pouze k jejich příbuzenskému vztahu. Pokusili se vyrovnat se známým zlozvykem snad všech matek na světě. Při sledování televize rády prozrazují pointy, aniž by o to někdo v rodině stál. Smetanové společně a během posledního měsíce zrealizovali projekt, který je inspirován rodinnými událostmi. Pro nezúčastněného diváka jde o další recyklaci filmových „zbytků", které se Matěj dotknul již několikrát. Loni ve videu Prokletý Joe zkoumal meze základní filmové gramatiky. V rámci konceptu Remix analyzoval filmové titulky nebo ještě před tím ve videu Je to jenom film (2004) používal upoutávky jako matrici k animované kresbě.
Dědičné postižení je sbírka textových obrazů, které popisují části obrazů filmových. Jednoduché jakoby někým bezděčně vyslovené věty prozrazují především důležitou část zápletky příběhu a hlavně odkrývají to, jak filmy končí. Těmto textovým upoutávkám říkáme spoilery. V tomto případě reprezentují určitý typ kinematografie a jedná se z většiny o hollywoodskou produkci. Není náhodou, že v této produkci je kladen důraz právě na silný sdělný příběh a literární složku, která je pro sledovámí filmu nejdůležitější. Známe li dopředu konec u tohoto typu filmu, ztrácíme zájem. Literárnost v kinematografii působí jako zrychlovač vnímání obrazu a může odrazovat diváka od vlastní interpretace. Smetanové neměli ambici jakkoliv ovlivňovat výběr filmů podle jejich kvality. Dědičné postižení pouze tento jeden aspekt filmového média nekriticky komentuje. Je vystaven v galerijním prostoru, čímž nepřímo definuje meze vizuálního umělce a vizuálního umění..
Michal Pěchouček
