100 let hlavní budovy karlovarské galerie

typ výstavy: nevýtvarná
místo konání: Galerie umění Karlovy Vary
termín: 2012/09/14 - 2012/12/31

poznámka:
Hlavní budova karlovarské galerie umění, jedna z nejvýraznějších staveb nového klasicismu a tzv. klasického lázeňského stylu počátku 20. století, slaví letos své sté výročí stejně jako nedaleký hotel Imperiál a most arcivévody Karla. K tomuto jubileu galerie připravila dokumentační výstavu soustřeďující existující obrazový, projektový a textový materiál týkající se historie objektu.

Budova galerie stojí v místě kdysi zvaném Dorotiny nivy (podle nedalekého nejstaršího karlovarského altánku) a posléze známém jako výletní cesta Goetheweg. Ta bývala již od konce 19. století i živým obchodním korzem s mnoha krámky řemeslníků a obchodníků (butiky), které vedly od Puppu až k Poštovnímu dvoru. Dvacet osm butiků, které stály před mostem arcivévody Karla, patřilo karlovarskému Spolku živnostníků. Nesourodé drobné obchodní stavbičky byly považovány za provizorní a v říjnu 1910 město rozhodlo vybudovat na tomto místě nové butiky i uměleckou Kunsthalle, sloužící k prezentaci produktů karlovarských umělců a především řemeslníků.

Prvotní projekt pro stavbu nových butiků a Umělecké haly vypracoval v červenci roku 1911 architekt Rudolf Mimler ze stavebního úřadu v Karlových Varech. Navrhl dlouhou rozložitou hmotu dvou zalomených přízemních křídel s dvěma krajními vyššími a prosklenými pavilóny. Dominantou měla být patrová centrální Umělecká hala zastřešená nízkou střechou završenou majestátní kupolí. Architektonické řešení vycházelo z dekorativismu pozdní secese a inspirovalo se i novým klasicismem a vídeňskou wagnerovskou modernou. Výběrové řízení, jehož se zúčastnily nejvýznamnější stavební firmy z Karlových Varů, vyhrál karlovarský stavitel Friedrich Seitz, který se již osvědčil při stavbě Zámecké kolonády (stavební zakázku ve výši 94 729 korun získal v září roku 1911). Součástí stavby byla mimochodem i částečná regulace řeky Teplé a stavba nového železobetonového mostu arcivévody Karla. Již v květnu 1912 byly nové krámky předány nájemníkům a poté zahájila činnost i Umělecká hala.

Stavba nakonec získala odlišnou podobu než přepokládal Mimlerův projekt (boční křídla s butiky završovaly dlouhé terasy, portály butiků doplnily široké prosklené markýzy, střední pavilón byl ukončen sedlovou střechou a jednoduchou trojúhelnou atikou, uměleckou halu místo kupole zastřešila mansardová střecha se světlíkem). Přesto bylo její moderní architektonické pojetí přijato kladně. První sezóna v Umělecké hale byla slavnostně zahájena 27. července roku 1912 výstavou Spolku německých výtvarných umělců žijících v Čechách (např. W. Hablik, W. Klemm, K. Thiemann, E. Orlik). V následujícím roce zde uspořádala výstavu významná vídeňská galerie Miethke. V květnu 1914 město na tři roky pronajalo Uměleckou halu Chebské obchodní a živnostenské komoře, která zde provozovala průmyslovou vzorkovnu. Během 1. světové války byla zdejší činnost přerušena, poté sloužily prostory Umělecké haly opět Obchodní a živnostenské komoře v Chebu.

Na přelomu let 1929-1930 došlo k navýšení bočních křídel o patro s galerijními sály a k přístavbě střední části centrálního pavilónu (opět podle projektu arch. Rudolfa Mimlera). Od roku 1930 začal takto rozšířené výstavní prostory využívat umělecký spolek Metznerbund, který zde prezentoval moderní evropské umění (např. tvorbu Utrilla, Zadkina či Kleea). Druhá polovina 30. let pak přinesla období ideologicky ovlivněné výstavní činnosti trvající až do roku 1944.

Po válce bylo v galerii představováno nejen české výtvarné umění. Objekt totiž v letech 1948–1952 stále patřil Obchodní a živnostenské komoře v Chebu a hostil vzorkovnu krajského národního výboru s prezentací zdejších řemeslných a průmyslových výrobků. V roce 1948 došlo k výrazné úpravě výstavních sálů podle návrhu Ing. Karla Pokorného. V přízemí byly odstraněny některé vnitřní příčky a vznikly tak dva prostorné a prosvětlené podélné sály, které podstatně vylepšily výstavní možnosti, čehož bylo v následujících letech bohatě využíváno. Rok 1952 totiž znamenal zásadní mezník v historickém vývoji užívání objektu. Vzorkovnu průmyslu nahradila jedna z prvních státních galerií, které byly tehdy u nás zakládány. Ustavena byla 1.1.1953 a její stálá expozice byla otevřena 22.11.1953 (příští rok zde galerijní instituce oslaví 60 let svého trvání).

60. léta 20. století přinesla výrazný rozvoj činnosti galerie, potřebu zvětšení výstavních ploch a zlepšení vnitřních dispozic a vybavení galerie. To vše naplnily až rozsáhlé úpravy exteriéru i interiéru probíhající v letech 1974 - 1975 podle projektů Ing. Davida a arch. Marcela Šulce (hliníkové výkladce a markýzy, mříže, podhledy, osvětlení, vybudování depozitáře, knihovny a dalších prostor). Tato rekonstrukce uvedla budovu galerie téměř do současné podoby - výraznější interiérovou změnou bylo v letech 1992 - 1995 odstranění podhledů a nainstalování nových osvětlovacích ramp.

V této podobě se objekt galerie umění dožívá v letošním roce úctyhodných sta let od svého postavení a uvedení v život. Výstava prostřednictvím textu historika Mgr. Lubomíra Zemana přibližuje zajímavý architektonický vývoj stavby doprovázený obrazovými, projektovými i textovými materiály nalezenými ve Státním okresním archivu v Karlových Varech, ve Stavebním archivu Magistrátu města, v Muzeu Karlovy Vary, v archivu galerie umění i mezi soukromými sběrateli.

100 let hlavní budovy karlovarské galerie

instituce, obec, adresa

Galerie umění Karlovy Vary, Karlovy Vary (Karlovy Vary), Goethova stezka 6