Jozef Jankovič
typ výstavy: autorská
místo konání: Dům umění
termín: 2011/10/13 - 2011/11/23
poznámka:
-
Uměleckou školu v Bratislavě. Poté nastoupil na Vysokou školu výtvarného umění, kterou ukončil roku 1962. Od konce šedesátých let minulého století platí za jednu z vůdčích osobností slovenského sochařství. Východiskem jeho sochařské i grafické tvorby jsou syntézy podnětů pop-artu, nové figurace a nového realismu. Od šedesátých let slavil velké úspěchy i v mezinárodním měřítku. Ašak vnitrozemské politické poměry po sovětské okupaci znamenaly jeho faktické pronásledování. Sochařský monumentální pomník „Obete varujú“, projektovaný a realizovaný jako součást moderní stavby Pamätníka Slovenského národného povstania v Banskej Bystrici, byl odstraněn a přenesen na jiné místo. Roku 1990 začal vyučovat na Vysoké škole výtvarného umění v Bratislavě a byl i jejím prvním rektorem po Sametové revoluci. Patří nesporně mezi největší osobnosti poválečného slovenského umění. Během umělecké kariéry zasáhl svým rozsáhlým a mnohostranným dílem téměř do všech oblastí výtvarného umění: od sochy a reliéfu, přes kresbu, koláž, grafiku, šperk, spolupráci s architekturou až ke grafickému designu. Ikonografický model jeho tvorby - deformovaná socha s charakteristickými končetinami - se stala paradigmem slovenského sochařství. Zároveň jako jeden z mála umělců dokázal při uchovaní vnitřní kontinuity a identity vlastní tvorby přijímat stále nové podněty a transformovat jejich charakter. Od sedmdesátých let se autor zabývá i pracemi z papíru a kolážemi, neboť se pro ideologické zákazy nemohl věnovat monumentální plastice. Jako jeden z prvních se začal věnovat i novému médiu - počítačové grafice. Postupně od neofigurativního charakteru s prvky strukturální abstrakce nabývala jeho tvorba racionálnější charakter s uplatněním geometrických prvků. Vycházel z principu vlastního komentáře k dílu jiného umělce. Transformované dílo jiného tvůrce si „přisvojuje“ v duchu vlastního sochařského paradigmatu a logického pořádku v chaosu lidské existence. Abstraktní formy nevnímá jako uplatnění principu estetiky matematických a geometrických vztahů, ale jako hledání nových jadřovacích možností v koexistenci figury a geometrie. Jankovičovo celoživotní dílo je monumentálním podobenstvím o člověku, jeho dramatech, o odcizení sebe sama, o individuálním údělu v totalistě moci.
S Ostravou Josefa Jankoviče spojuje především monumentální plastika z litého betonu, umístěná na odpočivadle centrálního schodiště ústředního hřbitova na Slezské Ostravě. V názvu „Řečtí andělé“ se snoubí symbol křesťanské víry v život věčný s antickou ideou výjimečnosti, fyzické dokonalosti a duchovní síly člověka jako partnera božského Olympu. Snad jen pro obtížnost eventuální likvidace socha bez úhony přečkala až do dnešních dnů. Bohužel stejný osud nepotkal i jiné ostravské Jankovičovy realizace – figurální plastiku pro Dům krásy a interiérový kovový reliéf pro obřadní síň hřbitova, které podlehly divoké privatizaci v devadesátých letech a skončily neznámo kde. V Ostravě má ale autor dosud řadu obdivovatelů a jeho dílo je bohatě zastoupeno i ve sběratelských kruzích.
Jozef Jankovič získal mnohá prestižní ocenění: Grand Prix na bienále Danuvius v Bratislavě (1968), cenu na Bienále mladých v Paříži (1969), Herderovu cenu (1983), Řád Ľudovíta Štúra II. třídy (2004). Reprezentoval Slovensko na Bienále v Benátkach (1970, 1995), na výstavě východoevropské avantgardy Europa-Europa v Bonnu (1994). Jeho realizace můžeme obdivovat v Chorvatsku, Slovinsku, Německu, Francii a Jížní Korei.
Petr Beránek - www.gvuo.cz/archiv/2011/vystavy_expozice_zastaveni.html
