Erika Bornová: Na cestě

typ výstavy: autorská
místo konání: Galerie České pojišťovny
termín: 2011/02/04 - 2011/03/27

poznámka:
Na sklonku loňského roku podnikla Erika Bornová stodvacetikilometrovou pouť do Santiaga de Compostela. Týdenní putování galicijskou krajinou ke hrobu Svatého Jakuba se jí stalo i inspirací pro výstavu Na cestě. Ačkoli se Eričina pouť váže ke apoštolské tradici, samotný akt chůze a překonávání nástrah přírody a limitů vlastního těla pro ni hrál důležitější roli než křesťanská symbolika a dosažení cíle cesty. Poutníci a poutnice, které následně vytesala do polystyrenu, neztělesňují náboženskou extázi, ale spíš potřebu současného člověka oprostit se alespoň na okamžik od materiálních vymožeností západní civilizace (barevné outdoorové oblečení a batůžky jsou přesto nezbytným vybavením většiny soudobých poutníků vydávajících se za apoštolovými ostatky, což výmluvně dokládá výrazná polychromie polystyrénových soch) a vydat se – tak trochu po kerouacovsku – na cestu. Erika Bornová ve svých plastikách a objektech zachycuje znepokojující a zároveň útěšnou samotu poutníků a poutnic, které během svatojakubské cesty potkávala a kteří touží – ať již z důvodů duchovního zrání spjatého s tělesným vyčerpáním nebo zlákaní nabídkami cestovních kanceláří nabízejících adrenalinovou turistiku – pěšmo překonat desítky či stovky kilometrů. Figury poutníků a poutnic balancující na větvích volně zavěšených v prostoru nebo usazené do měkkého travnatého koberce snad mohou na první pohled působit překvapivě, a to zvláště poté, co se Erika Bornová ve svém předcházejícím projektu věnovala tématu prostituce a do polystyrénu tesala lascivní postavy prostitutek. Jenže tělo a duše jsou pro Eriku spojené nádoby a stejně jako se v minulosti ve svých plastikách vyrovnávala s dětstvím, fyzickou bolestí, nočními můrami, mezilidskými vztahy nebo tělesnou touhou a ponížením, ukazuje nyní, že poutnictví má i na počátku 21. století svůj fyzický stejně jako metafyzický rozměr a že tělesné odříkání může vést k očistě duše a k vidění toho, co ten, kdo se na cestu nikdy nevydá, nikdy nepozná. Svorníkem od sexuálních pracovnic ke svatojakubským poutníkům a poutnicím je pak na výstavě Na cestě Svatá Starosta. Ukřižovaná dívka s plnovousem, světice, která dle legendy měla být proti své vůli provdaná za nemilovaného a krutého muže a pohana a aby sňatku zabránila, vymodlila si atribut mužského pohlaví, totiž ukazuje nejen na duchovní sílu člověka, díky níž lze překonat nejrůznější překážky, ale také na to, že odvrácenou stranou vytoužené osobní svobody je degradace, mučednictví a třeba i smrt. Výstavě Na cestě namísto slavného a uctívaného Svatého Jakuba tedy dominuje v křesťanských legendách marginální Svatá Starosta, postava, jíž dokonce někteří označují za blasfémii a ponížení Ježíše na kříži. Není to náhoda. Touto „přímluvkyní neprávem odsouzených“, jejíž tvář je zarostlá vousem, totiž Erika Bornová ukazuje na proměnlivost a mnohoznačnost zdánlivě pevně zakořeněných významů a hodnot. Být „na cestě“ znamená otevřenost těmto proměnám; zastavit se pak znamená jistotu, ale také stagnaci.

Martina Pachmanová

Erika Bornová: Na cestě

 

Erika Bornová: Na cestě

osoba   narození
Bornová Erika   18. 11. 1964    

Erika Bornová: Na cestě

instituce, obec, adresa
PPF Art, a. s., Praha, Evropská 2690/17

Erika Bornová: Na cestě

osoba   narození
Lagner Pavel   5. 5. 1966    

Erika Bornová: Na cestě

katalog autorský
  rok vydání   název (podnázev)
  2011   Erika Bornová: Na cestě
podřazený dokument
  rok vydání   název (podnázev)
  2011   Na cestě
  2011   Na cestě