Ladislav Novák: Pochybovali jsme, nenáviděli a zoufali
typ výstavy: autorská
místo konání: Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových
termín: 2010/10/01 - 2010/12/05
poznámka:
-
Ladislav Novák ve sbírkách Musea Kampa Sbírka Jana a Medy Mládkových obsahuje přes stovku Novákových prací. Je velmi kvalitní a zároveň pozoruhodná i tím, že nebyla dosud publikovaná. Jen se její velká část představila před několika lety v tehdy nově zrekonstruovaných prostorách zámeckého pivovaru u příležitosti festivalu Smetanovy Litomyšle. Šlo o reprezentativní výběr z kolekce, která obsahuje hlavně tvorbu z autorova vývojově nejzásadnějšího období, totiž od počátku šedesátých do konce sedmdesátých let s určitými časovými přesahy. Tehdy autor objevoval a tvůrčím způsobem rozvíjel své vlastní metody. Setkáme se tu s typickými ukázkami action painting, kdy Novák lil průmyslové laky například na stránky vytržené z časopisů nebo na staré notové záznamy. Malbu tak kombinoval s přirozeným rytmem textů či hudby.
Působivé jsou dekoláže z první poloviny šedesátých let, v nichž například na reprodukcích či v časopisech tištěných fotografiích portrétované „oslepil“ (vyškrábal jim oči), což okamžitě výrazně změnilo původní sdělení. Ze stejného období pocházejí topologické kresby, které vznikaly takřka jedním tahem pera a spojovaly úspornost výrazu s neustále rozvíjenou fantazií. Autor si v nich pohrával s písmovými a slovními znaky i jejich proměnlivými významy. Princip minimalistického myšlení se tak prolínal se surrealistickým automatismem. Zvláštní kapitolu tvoří tzv. fumáže, ve kterých kreslil kouřem svíčky Tím se vřadil do řady českých i evropských umělců, užívajících ve své tvorbě stopy ohně.
Největší soubor tvoří froasáže z dlouhého období od šedesátých až do devadesátých let, ve kterých autor uplatnil svou nevyčerpatelnou představivost. Tuto zásadní techniku kombinoval s dalšími postupy, například s alchymáží a koláží. Propojuje se v nich realita s podivnými vizemi, což je pro Nováka velmi příznačné. Navazuje tak na několik vln českého či středoevropského symbolismu, který často nese znaky bizarnosti v přesazích mezi snovými a pohádkovými příběhy. Jistě je tu znát návaznost na Alfreda Kubina, Hanuše Schwaigera, Jaroslava Panušku či Josefa Váchala a v literatuře na Franze Kafku nebo Jakuba Demla, ať už byla vědomá či podvědomá. Můžeme jít dál do historie, nabízí se souvislost s alchymistickými dílnami pražského rudolfínského dvora i s císařovými podivuhodnými sbírkami. Každopádně se ve froasážích prosazuje vyhraněný smysl pro absurditu, který byl tak příznačný i pro některé literární a výtvarné proudy padesátých a šedesátých let (skupina Šmidrů, Křižovnická škola, Ladislav Fuks, ...). Froasáže se nesporně vztahují i k tématu sexuality, vztahů mezi lidmi, k osamění, touze, ... Příběhy jsou často vsazené do nečekaných souvislostí i do překvapivého prostředí, které je posouvá do jiných rovin. Novák někdy spojuje (s použitím reprodukcí) své vlastní vize s představami dalších umělců, takže se jejich účinky vzájemně podporují. Výraz se tak značně obohacuje a rozšiřuje. Přínos spočívá v prolínání významů, ve vytváření kontrastů i v souznění představ a snů z rozdílných časů a míst.
Ladislav Novák je hlavně svými ranými experimenty zastoupen ve Sbírce Jiřího a Běly Kolářových, kterou Jiří Kolář krátce před svou smrtí věnoval Museu Kampa – Nadaci Jana a Medy Mládkových. Oba umělci si totiž hlavně na konci padesátých a počátkem šedesátých let své práce vyměňovali a pravidelně se informovali o svých objevech. Jiří Kolář dokonce v jednom z dopisů s lehkou ironií napsal“ „Posílám Ti svá nová blbnutí...“. Novák tedy tímto způsobem získal řadu raných Kolářových děl.
Kolekce Novákovy tvorby, kterou vlastní Museum Kampa, pochází tedy ze dvou zdrojů. Jednak ze sbírky Jana a Medy Mládkových a jednak z Kolářova daru Museu Kampa. Tím se výrazně rozšiřuje její výrazové spektrum a její zveřejnění se zřejmě pro mnohé příznivce umělcova díla stane nemalým překvapením.
Jiří Machalický, museumkampa.cz
