Věcné stavy
typ výstavy: kolektivní
místo konání: Karlin Studios
termín: 2006/02/24 - 2006/03/14
poznámka:
Výraz „věcné stavy" použitý jako název výstavy odkazuje k pojetí pravdy jako shody zobrazení se skutečností, které zformuloval Ludwig Wittgenstein ve spise Tractatus logico-philosophicus. Wittgenstein definuje skutečnost, fakt, jako existenci věcných stavů, určitých vzájemných konfigurací věcí. Pravdivost zobrazení pak spočívá ve shodě formy zobrazení s formou skutečnosti, tedy s možností existence či neexistence věcných stavů. Pravdivost zobrazení podle této teorie lze ověřit jednoduše tak, že jej porovnáme se světem - že se pokusíme najít konkrétní existující danost, které zobrazení odpovídá. Umění bylo od počátků jeho teoretické reflexe chápáno jako specifický prostředek poznání, který se tomuto pojetí pravdivosti vymyká. Umělecké sdělení se netýká jen jednotlivostí, ale představuje obecné poselství o světě. Umělecká díla nepomáhají našemu poznání světa tím, že přinášejí faktické informace, ale spíše tím, že díky zvláštnímu užití výrazových prostředků rozšiřují možnosti různých způsobů, jak se lze dívat na svět. Chápání pravdy v umění prošlo ve dvacátém století podobným vývojem jako pojem pravdy ve filosofii: od pochybnosti o hodnotě pozitivistického odrazu faktů, na níž navázalo pojetí umění jako odkrývání předreflexivní pravdy, přes koncepci kritické úlohy avantgardy zpochybňující tradiční vidění světa až k představám pravdy jako produktu moci a jako věčně unikajícího smyslu, kterým odpovídá stylový pluralismus v umění, kdy žádný styl není považován za bližší pravdě než jiný. Po období, v němž se přednostním tématem umění jevilo umění samo, je v umění posledních let možné pozorovat sílící potřebu reagovat na vnější realitu. Privilegovaným místem, kde dochází k prolínání umění a života, se přitom stává konkrétní faktická skutečnost, jež představuje bezprostřední impuls pro vznik uměleckého díla. Zdá se, že v souladu s tím se otázka pravdivosti v umění přenáší z oblasti obecných úvah o podstatě umění na rovinu výpovědí o jednotlivých věcných stavech. Záměrem výstavy je na základě této domněnky o tom, jakým způsobem se v současnosti vymezuje umění oproti životu, utvořit vhodný kontext, který by umožnil adekvátně představit mladou uměleckou generaci. Výstava shromažďuje práce, které zobrazují, přetvářejí či odkazují na „věcné stavy" nebo komentují samotnou problematiku jejich zobrazení v umění a v dalších formách komunikace. Výčet aktuálních přístupů uplatňujících se na výstavě zahrnuje přímé zásahy do každodennosti (Koťátková, Lang, Meduna, Thýn); práce explicitně odkazující na osobní zkušenosti autorů (Arismendi, Artamonov, Baráčková, Gažiová, Herotová); díla tematizující vztah reálné osobnosti a jejího stylizovaného obrazu (Svobodová, Ther, Velíková); projekty problematizující různé mimoumělecké formy podání faktů - mediální informaci, popis pracovního postupu, katalogizační výčet, mapy, popisky (Arismendi, Artamonov, Baladrán, Guma Guar, Meduna, Svoboda); práce analyzující možnost spolehlivého zjištění faktické pravdy (Artamonov, Klyuykov, Pětiletá).
(http://www.futuraproject.cz)
Věcné stavy
pohled do expozice / installation view\r\n(http://www.futuraproject.cz)
pohled do expozice / installation view\r\n(http://www.futuraproject.cz)
pohled do expozice / installation view\r\n(http://www.futuraproject.cz)
pohled do expozice / installation view\r\n(http://www.futuraproject.cz)
pohled do expozice / installation view\r\n(http://www.futuraproject.cz)
pohled do expozice / installation view\r\n(http://www.futuraproject.cz)
pohled do expozice / installation view\r\n(http://www.futuraproject.cz)
