Umění a odpad, odpad a umění V
typ výstavy: kolektivní
místo konání: Art Space NOV
termín: 2019/09/01 - 2019/10/26
poznámka:
Pátý ročník sympozia Odpad a umění, umění a odpad je ročníkem výjimečným. Připomínáme si zároveň 50. výročí pardubického Artchema, jedinečné akce konané na sklonku šedesátých let, jíž její organizátoři Jaromír Zemina, Jiří Toman a František Kyncl vystihli ideální povahu Pardubic, spolehli se na místní chemii a tvůrčí potenciál. Padesát let je dlouhá doba a na mnohé slavné tvůrce a hosty sympozia pracujícího s plastickými hmotami můžeme jen vzpomínat, na Kycla, Tomana, Karla Nepraše, Josefa Jankoviče nebo Dalibora Chatrného. Přesto se s některými aktéry legendárního Artchema setkáme, jako účastník aktuálního sympozia přijede profesor Jan Hendrych. S historikem umění Jaromírem Zeminou (1930) se setkáme v doprovodném programu, je to neuvěřitelné, ale stále si pamatuje naprosto všechno.
Po loňském roce, kdy účastníci byli až na jednu výjimku experimentální loutkáři, se zase vracíme k tvůrcům – sochařům – a nikoli jen tak ledajakým. Jana Hendrycha, významného představitele figurální tendence v sochařství dvacátého a jednadvacátého století, budou doprovázet jeho žáci z Akademie výtvarných umění, Rastislav Jacko, Radek Škrabal a Adam Velíšek, přičemž například Velíšek je autorem mimořádných instalací na téma Armáda na provázku, složených z torz psích bytostí. Nejmladší generaci zastupuje [v Pardubicích dobře známý Ondřej Petrlík, hradecký autor
Matouš Hrbek a ostravský tvůrce ve stylu art brut Mira Macík. Zvláštní postavení má Lukáš Wagner, nejenom že je potomkem významné východočeské sochařské rodiny Wagnerů usazených v okolí lomů na Hořicku a Jaroměřsku, jejíž práce si v 19. století cenili i ve Vídni, ale na pražské akademii byl žákem tří vynikajících sochařů, Jana Hendrycha, Karla Nepraše a Jana Koblasy. Ve své volné práci se nevydal cestou tradičního figurálního sochařství, je ovlivněn technickou, industriální stránkou světa, světlem a novými materiály. Vytváří pohybující se objekty, které vydávají zvuky, svítí si na cestu a jež jen těžko můžeme nazývat neživými objekty, když si vzpomeneme na nesmrtelné R2D2 a C3PO nebo Číslo 5. žije. Vedle toho také zpívá v opeře, hraje v divadle a projektuje designové stavby.
Letošní ročník slibuje být naprosto neobyčejným, díky účasti pamětníka těch časů, Jana Hendrycha, můžeme na chvíli i vstoupit do minulosti, do slavných sixties, šedesátých let, kdy člověk chodil po Měsíci a zdálo se, že Země je úžasné a zábavné místo k životu. K čemuž přispívaly i plasty, činily život člověka lehčím, snadnějším, byl-li obklopeného moderními a dokonale funkčními výrobky ze zázračných umělých hmot. Plasty tehdy znamenaly lehounký, téměř bezstarostný životní styl. Design plastických hmot ovlivnil populární kulturu, s níž umění sdílelo zájem o kosmické objevy a moderní materiály. Dnes se nám plasty jeví jako jednoznačné zlo, jímž nejsou, jsou výtvorem člověka. Jen je nesmíme používat s onou nesnesitelnou lehkostí bytí jako doposud.
Součástí sympozia bude osazení sochařských realizací do veřejného prostoru. Můžete se těšit jako obvykle na proměnu prostoru před pardubickým divadlem. V letošním roce Art Space NOV na oslavách půl století Artchema spolupracuje s Východočeskou galerií v Pardubicích, jejíž kurátorka Tereza Nováková připravila paralelně výstavu Doba plastová. Doprovodné programy obou galerií se na některých místech plasticky prolnou.
