Adéla Součková, Adriena Šimotová: 1 + 1 = 1
typ výstavy: kolektivní
místo konání: Galerie Villa Pellé
termín: 2024/10/02 - 2024/11/10
poznámka:
Výstava 1 + 1 = 1 propojuje vizuální světy dvou generačně vzdálených autorek, Adrieny Šimotové a Adély Součkové. Obě vycházejí z citlivého média kresby a obě zpřítomňují čas jako stopy fyzické a psychické transformace, v níž se však projevují konstanty lidského vědomí napříč časem.
Zatímco Adriena Šimotová prostřednictvím symboliky těla reflektuje vnitřní síť vztahů a introvertně sestupuje k zakládajícím buberovským otázkám mezi Já a Ty, které stojí za jakýmkoliv časovým a prostorovým ukotvením člověka v přítomnosti, Adéla Součková se emancipuje od sféry ryze osobní výpovědi směrem k podchycení obecnějších vztahů, které přesahují lidskou bytost do sfér rozšířeného vědomí. První zvolená tvůrčí cesta je svou povahou introvertní, druhá extrovertně míří za horizonty evropského kulturního rámce. První přístup je tichým vzkazem, osamělým zastavením, meditací, druhý dynamicky rozviřuje souvislosti statických médií vstupem rituálního a performativního gesta a vyzívá k účasti.
Zastavení Adrieny Šimotové se komplementárně propojuje s dynamickým neklidem a kulturním nomádstvím Adély Součkové. Intuitivní frotáže, muchláže, využívání křehkosti a zranitelnosti papíru a jemnosti kresebné linky u Šimotové se prostupují s postupy rituální racionalizace a s hledáním konfigurativních jazykových systémů (obraz, kresba, text, video, instalace, objekt-obraz, performance), integrujících v sobě archaickou symboliku, informační kódy i nejnovější výrazové prostředky u Adély Součkové. Obojí poetika směřuje k postupům metavyprávění, v němž se hraje o opakující se rozměr a status člověka.
Název výstavy odkazuje na metaforickou řeč a „jinou logiku“ matematiky, v níž je pomyslným výsledkem součet komplementarity odlišných autorských přístupů (1 + 1). Ty tvoří nový, jediný celek (= 1), v němž ožívá mnohovrstevnatost lidské bytosti v jejím bohatství, plnosti a potencialitě rozvoje. Nejsou staré a nové časy, jsou pouze časy, které se – jinak – převrstvují a opakují, aby vydaly svá tajemství. Součet odlišných generačních zkušeností potvrzuje konstanty lidských představ a potřeb napříč časem a kulturami. Otázky se generačně opakují. Jejich cyklické formulování splývá s jejich lineárním naplňováním. Bolest a utrpení stejně jako božstva či společenské konvence, řády a kánony mají svá vhodná vtělení či kritická rezidua.
