Umění je abstrakce. Česká vizuální kultura 60. let
typ výstavy: kolektivní
místo konání: Jízdárna Pražského hradu
termín: 2003/02/27 - 2003/05/25
doba konání (katalog): 2003/02/27 - 2003/05/25
doba konání (pozvánka): 2003/02/28 - 2003/05/25
poznámka:
poznámka:
Výstava Umění je abstrakce je postavena na tezi, že umění, kterému je znemožněno svobodně se rozvíjet a prezentovat, si vždy najde způsob, jak proniknout na veřejnost. Shromážděná kolekce více než sta volných děl, přibližně tří set knih a okolo stopadesáti fotografií dokládá názor, že v českém umění šedesátých let minulého století byla – vedle fotografie – zástupnou platformou především oblast knižní kultury a její hlavní výtvarný prostředek – knižní obálka. Tak jako svobodná tvorba šedesátých let tíhla k abstraktním formám, také typografie a výtvarná fotografie se v tomto optimističtějším desetiletí oprostily od zažitého vidění reality.
Výstava a doprovodná publikace jsou založeny na srovnatelnosti tří skupin umělecké tvorby. Volné umění (obrazy, plastiky, objekty), fotografie, knihy jsou prezentovány ve vzájemné reflexi a jak v expozici tak v knize se prolínají. Vždy nebylo možno sledovat vývoj jednotlivých umělců lineárně. Mnohý výtvarný názor byl po svém zenitu inovován aktuálními tendencemi, které se nově objevily na horizontu evropského uměleckého vývoje – často ovšem aniž byly přijaty i jejich stránky obsahové. Překvapivě však tím jejich kvalita nikterak netrpěla, naopak se tím právě knižní produkce let 1957 až 1972 stala bezmála avantgardní. Toto zaujetí nejnovějšími výtvarnými tendencemi neumožňuje na výstavě sledovat vývoj českého umění krok za krokem ani v jedné z prezentovaných disciplín. Přesto je začátek po všech stránkách temného českého informelu zcela přirozený a jeho konec na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, vyznačující se bílou barvou a prostorem, pochopitelný.
V expozici je zastoupeno na sto padesát autorů (J. Balcar, V. Boštík, V. Boudník, H. Demartini, V. Fuka, J. Koblasa, S. Kolíbal, R. Kratina, J. Kubíček, K. Malich, E. Medková, E. Ovčáček, L. Padrtová, R. Piesen, Z. Sýkora, J. Valenta aj.), kteří v abstraktní formě spatřovali možnost vyjádřit nové cítění skutečnosti a v neposlední řadě také svůj kritický náhled na společnost. V části věnované volné tvorbě jsou vystaveny všechny důležité a ve své době nové směry, od českého informelu přes konstruktivní a op-artistické tendence až k lettrismu a nové citlivosti. Stejní autoři upravovali většinou i vystavené knihy. Jde sice o díla malá formátem, ale významná tím, že v nich – stejně jako na vystavených fotografiích – najdeme z volné tvorby aplikovaný výraz, tvarosloví i barevnost. Zachyceny jsou i akce, které měly jen dočasný charakter a z nichž se dochovala právě jen fotografická dokumentace.
Oblasti volné a užité tvorby se v českém umění šedesátých let prolínaly jak formálně, tak časově. Užité umění plnilo roli zkušební laboratoře tvorby a bylo veřejnou galerií svého druhu. Projekt dokládá právě toto specifikum a na tvorbu té doby pohlíží z dosud neuvažovaného úhlu.
Výstavu provází objemná publikace, v které jsou s výjimkou některých knižních obálek reprodukovány všechny vystavené práce. Vedle několika srovnávacích studií kniha obsahuje rovněž podrobné interpretace jednotlivých děl, časovou chronologii, medailony autorů a přehled základní literatury.
-zp-
