Akt v české fotografii
typ výstavy: kolektivní
místo konání: Muzeum umění Olomouc - Muzeum moderního umění
termín: 2001/05/24 - 2001/09/16
poznámka:
Výstava Akt v české fotografii reprezentuje českou historii i současnost. Představuje více než 200 prací nejvýznamnějších autorů, kteří v dějinách české fotografie zobrazovali lidské tělo, řada prací dosud nebyla nikdy vystavena. Přestože akt patří k nejčastějším námětům fotografií, je tato výstava (jejíž premiéra se uskutečnila v Císařské konírně Pražského hradu) vůbec prvním pokusem podrobněji zmapovat tento žánr. Autory výstavy jsou prof. Phdr. Vladimír Birgus a Jan Mlčoch.
Nejstaršími exponáty jsou akty Alfonse Muchy, které ovšem v době svého vzniku nebyly určeny k veřejné prezentaci, ale sloužily jen jako skici ke kresbám, obrazům a plakátům. Za prvního českého fotografa aktů skutečně světového významu je proto možno považovat až Františka Drtikola, jehož nezaměnitelná díla dokumentují postupný přechod od secesního piktorialismu k moderní fotografii. Z meziválečného období jsou zastoupeny jak tradiční akty Aloise Zycha, Jindřicha Vaňka, tak díla Jaromíra Funkeho, Jindřicha Štyrského, či Václava Zykmunda, ovlivněná avantgardními směry, především konstruktivismem a surrealismem. Výstava tak znovu potvrzuje vysokou úroveň a originalitu české fotografické avantgardy.
Po 2. světové válce se fotografie aktu mohla svobodně rozvíjet prakticky jenom tři roky, protože bezprostředně po nástupu komunistů k moci v roce 1948 byla odmítnuta jako buržoazní přežitek a po dlouhá léta u nás nebyla veřejně vystavována ani publikována. Postupnou renesanci tohoto žánru v liberálnějším období od sklonku 50. let do roku 1969 dokumentují práce Václava Chocholy, Miloslava Stibora, Clifforda Seidlinga, Tarase Kuščynského nebo Jana Saudka. V období nejtužší normalizace 70.let se akt opět stal oficiálně nevítaným druhem fotografie, ale přesto vznikaly a někdy byly i publikovány práce Milana Borovičky, Petra Zhoře a dalších autorů.
Daleko bohatší však byla následující dekáda s expresivnější tvorbou autorů střední generace (Vladimír Židlický, Pavel Jasanský, aj.), kteří neváhali porušovat dlouhá léta dodržované zásady o čistotě fotografického média a výrazně zasahovali do negativů i pozitivů, a především s hravými postmodernistickými pracemi nejmladších tvůrců, např. "pražských Slováků" z FAMU, v jejichž šokujících aranžmá se vedle nahých žen nezřídka objevovali i nazí muži. 90. léta jsou zastoupena širokou plejádou prací od geláží Michala Macků, v nichž se obnovuje zájem o motivy násilí, destrukce nebo ztráty identity, přes fotografie Václava Jiráska, hledajících inspiraci ve stále vzdálenějších dobách, až po digitálně upravované fotografie Veroniky Bromové a nejnovější díla Ivana Pinkavy či Pavla Máry.
Výstavu doprovází bohatě ilustrovaný katalog, který mapuje hlavní tvůrčí proudy, osobnosti a díla českého fotografického aktu.
-vb,hr-
