Eugen Brikcius: Künstlerische Übungen 1966 - 1970 / Umělecká cvičení 1966 - 1970
typ výstavy: autorská
místo konání: Tschechisches Zentrum Wien (České centrum Vídeň)
termín: 2021/09/07 - 2021/10/29
poznámka:
Výstava je uspořádána jako připomínka dnes již legendární umělecké události, kterou zrealizoval pod názvem Sluneční hodiny (1970) Eugen Brikcius. Land-artové uchopení času bylo vyvrcholením „happeningové“ fáze umělcova působení v rodném městě a jeho okolí. Duchovní tělesnost byla tak působivě zakončena a mohla se přesunout do definitivní podoby slovní, která se ovšem nepřestala vyvíjet dodnes. Kromě jiného se divákovi předkládají pro náležité pochopení umělcova narativu dvě ukázky předchozích „cvičení“, která byla, z dnešního pohledu už nepochopitelně, násilně ukončena komunistickou policií. Ve své době to byla celkem běžná reakce mocenského aparátu.
Výtvarný umělec, básník, spisovatel a filozof se narodil v Praze (1942). Po maturitě na gymnáziu v Praze (1959) nebyl z politických důvodů připuštěn k přijímací zkoušce na vysokou školu. Živil se jako dělník a po nocích si prohluboval vzdělání. Zabýval se klasickou filozofií a v první polovině šedesátých let se zúčastňoval dnes již legendárního ekumenického semináře v pražských Jirchářích, kde probíhal dialog mezi představiteli různých vyznání a názorů. Teprve po letech mu bylo dovoleno při práci dálkově studovat. V té době zaslechl výraz happening, a protože přesně nevěděl, co to znamená, rozhodl se, že vytvoří něco podle svých představ. Pro přátele začal připravovat scénáře na akce, které později označil jako cvičení s tím, že mají oduševněle tělesný charakter. Nejznámější z nich jsou Achilles a želva (1966, Praha, umělecká rekonstrukce 1. Zenonovy aporie), Zátiší s půllitry piva (1967, Kampa, Praha) či Díkuvzdání s bochníky chleba (1967, Fürstenberská zahrada, Praha), jehož účastníci byli zatčeni a autor strávil týden v policejní vazbě. Následovaly soudy, ad hoc ministrem kultury jmenovaní soudní znalci v oboru happening historik umění Jindřich Chalupecký, dramatik Ivan Vyskočil a spisovatel Bohumil Hrabal dokázali, že nešlo o výtržnost, ale o umění. Rozsudek byl v celém rozsahu zrušen (1967). Brikcius přijal pozvání Jindřicha Chalupeckého a působil v Galerii Václava Špály (1967-1968). Po okupaci 1968 odjel již jako renomovaný umělec studovat filozofii do Londýna. Nechtěl emigrovat a v roce 1970 se vrátil do Československa, aby zrealizoval v opuštěném lomu poblíž Roztok u Prahy Sluneční hodiny. V roce 1973 byl spolu s dalšími třemi umělci zatčen a odsouzen na osm měsíců vězení. Naučil se latinsky a začal psát latinskou poezii. Mezi prvními podepsal Prohlášení Charty 77. Následovaly další šikany ze strany policie. Využil nabídku rakouského kancléře Bruna Kreiského a v lednu 1980 se vystěhoval do Rakouska. V Londýně dokončil studia filozofie na University College (1982). Psal básně a povídky do exilových periodik. Po sametové revoluci začal navštěvovat Prahu. V rodném jazyce vydal řadu knih. Za literaturu získal prestižní Cenu Jaroslava Seiferta (2015) a Rakouský čestný kříž za vědu a umění I. třídy (2017).
https://wien.czechcentres.cz/program/eugen-brikcius-kuenstlerische-uebungen
