Tomáš Hrůza, Lukáš Karbus, Matěj Smetana: Ještě než promluví
typ výstavy: kolektivní
místo konání: Šopa Gallery
termín: 2022/03/31 - 2022/05/08
poznámka:
Výstava Ještě než promluví vychází z úvah o roli umění v transformačních procesech spojených s enviromentální krizí. To nejenže svými mnoha chapadly nahmatává různé aspekty s ní svázaných problémů, ale stejně tak může vést k prohloubení našich vazeb ke zdánlivě oddělené sféře všeho ne-lidského. V tom lze vidět jak jeho obrovský potenciál, tak i náročnou cestu, na níž se bude muset vyhýbat svodům laciného přesvědčování či poučování. Na druhou stranu jeho cílem nemůže být nic menšího než opětovné oduševnění našeho životního prostoru – jakýsi nový animismus, tentokrát bez nánosů historizujících a romantizujících etnoshopových představ, ale uskutečňovaný v přítomnosti a vyzývající k budoucnosti. Animismu, který bude stát na schopnosti vcítění a z něj vyplývajícího jednání v multicentrickém světě.
Výběr tří českých vizuálních umělců střední generace, fotografa Tomáše Hrůzy (*1979), kreslíře a malíře Lukáše Karbuse (*1981) a konceptuálně zaměřeného umělce Matěje Smetany (*1980) vyplynul z jejich schopnosti empatie coby prostředku lidského sblížení s přírodou. Fotografickou tvorbu Tomáše Hrůzy traktují zkušenosti napůl turisty, napůl poutníka – a rovněž uprchlíka z města na venkov. Jeho zdánlivě civilní a nahodilé snímky se spíše než dokumentu podobají obrazovým alegoriím. Současného člověka opětovně usazují do krajiny, znejišťují jeho modernost a civilizační vyspělost, případně ho vykreslují v situacích, jaké bychom očekávali spíše v kmenových společenstvích. Přesto na jeho fotografiích dobře poznáváme naše současníky. V Karbusově případě jsou krajina a příroda vnitřním pohonem imaginativních projekcí. Náměty jeho akvarelů vycházejí z každodenně zakoušené fyziognomie severočeské krajiny a oscilují mezi surreálnou krajinomalbou a biomorfní abstrakcí coby dvěma polaritami vznitřnělého vědomí přírody. Matěje Smetanu pak k nové animaci vedla otázka „Co by nám řekl oceán, kdyby mohl promluvit?“. Ústí do práce, která ve zvláštním poměru obsahuje melancholii i humor, třebaže jde o takový druh humoru, který vyvstane z pocitů úzkosti.
