Richard Homola: Křídla a vrtule
typ výstavy: autorská
místo konání: Zámecká galerie (Galerie kladenského zámku)
termín: 2020/12/03 - 2021/02/28
poznámka:
Kabinet fotografie
---
Richard Homola se narodil 30. listopadu 1966 v České Lípě. Umělecké fotografii se věnuje od roku 1994. Do roku 2008 působil v České Lípě, poté žil a pracoval v Praze. V současné době žije v Litoměřicích. Původně pracoval s kamerou na střední formát 6x6 cm a 6x9 cm. Od roku 2002 pracuje s velkoformátovou kamerou na film 18x13 cm a 20x25 cm, jehož prostřednictvím vznikají kontaktní kopie. Křídla a vrtule jsou ale fotografovány převážně opět na střední formát 6x7 cm.
Vystavoval na mnoha výstavách u nás i v zahraničí. V Malé galerii spořitelny v Kladně se představil výstavami Pražské mosty (2010), Mácháč (2011), Svědectví terezínských zdí (2014) a na společné výstavě Rothmayerka (2011).
K výstavě autor uvádí:
„Když jsem ještě jako zaměstnanec pražského Národního technického muzea občas fotografoval na velký formát automobily a Spitfire v hlavní hale budovy, nenapadlo mě, že se ke krásným strojům zase vrátím.
Za několik let poté mě kamarád ponoukl, že bych mohl udělat nějaké obrázky na pardubické airshow. Po více než třiceti letech jsem zavzpomínal na pubertální touhu po letadlech a vyrazil jsem i s rodinou. Se svým Asahi Pentaxem 6×7 jsem si na letišti připadal trochu jako exot v té záplavě digitální super techniky, ale na to už jsem byl se svými „měcháči“ zvyklý.
Bylo to krásné a strhující odpoledne, letadla byla úžasná a já jsem si už dlouho tak od srdce nezafotil. Snad ještě víc mě překvapil výsledek ‒ chvílemi to možná byl i takový Sitenský, ale co, vždyť to je krásné a je to pro radost. Když jsem viděl na manželce, že se k mé nové libůstce staví kladně, ba co víc, že se jí to líbí, nebyl důvod nepokračovat, nějak se člověk na stará kolena zabavit musí.
A takhle si tedy hraju už asi tři roky a do nebe děkuju svému příteli Karlu Kuklíkovi, že mi před pěti lety věnoval ten úžasný Asahi Pentax. Já si tehdy myslel, že bude ležet na polici jen jako milá nefunkční vzpomínka. Vždyť co by zarytý velkoformátník dělal se středním formátem…“
