Obrazy a kresby Martina Koláře jsou většinou nebarevné...

typ dokumentu: text
rok vydání: 2013
počet stran: 2 listy
výška x šířka [mm]: 297 x 210
jazyk: český

poznámka:
-
Obrazy a kresby Martina Koláře jsou většinou nebarevné, nebo méně barevná, monochromní. Monochromy – více v textu malíře a sochaře Václava Krůčka v pozvánce výstavy - nezobrazují skutečnost, nemají literární obsah, nevyprávějí příběh, nesdělují hluboké myšlenky, nijak se neangažují - jenom jsou. Výtvarná díla založená na příběhu – příkladem může být přítomný Payerův Záliv smrti - vnímáme lineárně, v čase, jako druh vyprávění. Monochromy – podobně jako jiné formy abstraktního či nezobrazujícího umění - „působí na diváka silou okamžiku“. Porozumění takovému dílu se podobá prozření, nebo – chcete-li – malému satori – osvícení, probuzení, záblesku poznání. Na rozdíl od vědecké praxe založené na pozorování, rozumovém srovnávání a logickém vyhodnocení, je to poznání osobní, jedinečné, dosažené v okamžiku vnuknutí. Moment osvícení je vzácný, zažít ho ale můžete kdekoli a kdykoli, v krajině, na výstavě, při poslechu hudby, při četbě poezie. Satori je slovy nesdělitelné, a tradičně k němu vedou dvě cesty - meditace a kontemplace. V zenovém buddhismu je nejčastější kontemplací řešení paradoxních otázek či úkolů zadaných mistrem, takzvaný koánů. – Víme, jak zní tlesknutí. Jak ale tleskne jedna ruka? – A protože žádná logická odpověď na takovouto otázku neexistuje, může být mistrovou odpovědí cokoli - mlčení, smích, pohlavek. Malování a kreslení je pro Martina Koláře meditací, tedy druhou, postupnou cestou k poznání.
Jádrem výstavy jsou kresby z cyklu Botnání. Botnání (bobtnání) je proces ve kterém se po namočení zvětšuje objem látek či těles, bobtnáním se například připravují na klíčení některá semena. Zárodkem kreseb je lineárně zjednodušený cibulový vzor. Vznik cibulového nebo cibulákového dekoru byl inspirovaný čínským porcelánem, mezi lety 1738-1739 ho navrhl výtvarník první evropské porcelánky v Míšni Johan Kretschmar. Hlavní motiv - květ astry s poupětem a pivoňky vinoucí se kolem bambusové tyče - doplňují broskve a granátová jablka. A protože Kretschmarova stylizace exotických plodů marhaníku granátového současníkům více připomínala známou cibuli, vžilo se rychle pro nové zdobení porcelánu zpočátku posměšné označení cibulák. Dnes cibulák navozuje pocity bezpečí, klidu, harmonie, pohody.
Cibulový vzor Martin Kolář kreslí přes sebe v různobarevných odstínech, zaplňuje jím plochu papíru, zahušťuje ji až na hranici zřetelnosti původního motivu. Místy se grafická předloha v sítině čar a tvarů ztrácí, jinde se nečekaně ze spleti křivek vynoří. Někdy kresbu dál kombinuje s kvašem, narušuje ji kapkami vody, znejišťuje rozmýváním, bobtnáním. Plocha listu má sice jenom dva rozměry, vrstvení kreseb ale navozuje pocity hloubky, v překrývání rovin jakoby byl přítomný i čas. Propojování jednotlivých vrstev kresby vede ke zrakové reverzibilitě, ke vzniku nových nezamýšlených a netušených křivek a tvarů. Martin Kolář sice použil známý prvek, ale jeho kresba nic konkrétního nezobrazuje, stala se projekční plochou, prostorem pro možná zobrazení.
Kresby nenesou žádné téma, nemají obsah, který se divákovi postupně otevírá, postrádají známé motivy či náměty usnadňující jejich chápání, jsou to struktury otevřenou možným výkladům. Podnětem k vytvoření podobně členité a nosné struktury mohl klidně být i jiný vzor. Krajními případy jsou – na jedné straně – svazující čtverečky digitalizovaných obrazů nedávající divákovi žádný prostor pro vlastní výklad či meditaci, na straně druhé – zmačkaný papír básníka Ladislava Nováka nebo zeď vězeňské cely malíře Aléna Diviše nabízející oběma tvůrcům nekonečné množství možností.
Výběr cibulového vzoru, daný autorovou přirozeností, vzděláním, zájmy a životní zkušeností, se ukázal jako velice vhodný. Jeho volba umožnila Martinovi Kolářovi vytýčit (hustotou čar, opakovaným překrýváním, následným rozmýváním a zvolenou barevností) – nevím jak ten prostor lépe nazvat – vlastní emoční pole, otevřít ho pocitům a citům diváků. V podstatných dílech je totiž vždycky víc, než si autor myslí, že do nich vložil. Na rozdíl od zmíněného Ladislava Nováka Martin Kolář ve svých kresbách nefixoval jedinou možnou představu, všechny vize jsou v nich dál stejně možné. Ale to už je jiná - vaše – záležitost.

objednat do studovny

Dokument byl vložen do košíku

Do košíku

Pokračovat v prohlížení