Jeden z avantgardy - Eman Trojan

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Průboj, Ústí nad Labem
rok vydání: 1987
jazyk: český

poznámka:
-
V katalogu výstavy Františka Doležala, uspořádané loni ve výstavní siní Čs. spisovatel v Praze a v Severočeské galérii výtvarného umění v Litoměřicích, je otištěna stať z odkazu básníka Františka Bárty o předválečné bohémě, která se scházela ve třicátých letech v "Tůmovce", "Unionce", Kontinentalu", "U Černých", "V Lochnessu" i jinde. Jedním z pravidelných účastníků a pamětníků těchto setkání byl i malíř František Doležal. Ten je také autorem vzpomínky na jednu z výrazných postav tohoto "ultralevého a v pravdě lidového hnutí", na svého přítele, herce a publicistu Emana Trojana (zemřel v roce 1935 ve věku 34 let) (mz) Miroslav Zimmer - jd

Vyprávěl mi v bolševické hospodě "U Černých" následující historku: Jednou si Artur Longen vzpomněl uspořádat na Zbraslavi pro své kamarády banket. Byl mezi nimi vedle Franty Sauera i on, herec a bývalý typograf Eman Trojan. Vypůjčil si v půjčovně divadelních obleků fraky a smokinky, objednal taxíky a celá kolona aut se vydala na cestu. Pan "hrabě" hostil své kumpány po celý večer a když se blížila půlnoc, vytratil se jeden po druhém bez placení, aby se celá tato vznešená společnost setkala ve stohu a zde i přenocovala. Takových a podobných historek kolovala po Praze celá řada. Nejsem si jist, zdali si Eman tento příběh nevymyslel, sotva jej ale kdy uveřejnil. Jeho literárním kolbištěm byly zprvu trampské popěvky a povídky pro děti, proslavil se ale na jiném poli. Nejprve jako kabaretiér ve Frejkově Divadle Dada a v Červené sedmě, později jako pravidelný přispěvatel Trnu, jehož byl duchem a inspirátorem. V jeho redakci trávil často celé noci, přespával tu na bedně s uhlím. Pražská veřejnost, zejména studenti a dělnická mládež, ho znala nejenom prostřednictvím anekdot, vtipů a fórů, uveřejňovaných v tomto časopise, ale i z jeho občasného vystupování po hospodách a vinárnách, kde bavil obecenstvo rozmarnými kousky. Parafrázoval různá úsloví, hesla,tituly knih a divadelních her, vymýšlel slogany. Byl mistrem improvizace, ekvilibristou slov a dovedl z "ničeho", například z návodu pro první pomoc, vyvolat salvy veselí a smíchu.
Karel Konrád a Franta Sauer mu v Trnu vyčítali, že nepracuje a sedí v hospodě víc než doma. Do příštího čísla jim zaslal odpověď:" Ode dneška přestanu pít. Za den ušetřím 15 korun, za měsíc to bude 450 korun, za rok 5400 korun. Pak si koupím hospodu, abych ji za rok propil." Do hospod chodil ve skutečnosti proto, aby pozoroval lidi a odposlouchával osobitý, často až dadaistický humor. Tady sbíral materiál i impulsy pro svou časopiseckou i hereckou profesi. Měl rád prosté lidi, tramvajáky, metaře, kameloty, stánkaře, vrátné, báby z trhu. Zastavoval se s nimi a vedl dlouhé debaty. Ráno, když vstal, první jeho návštěva patřila hokyni. A dříve než odnesl článek do redakce, dával jej posuzovat svému ševci. Řekl-li švec: "Pane Trojan, to je hezký, má to cenu 50 korun," byl Eman spokojen a nikdo s ním nesměl smlouvat na honoráři. V létě, když se v divadlech nehrálo, toulal se po trampských osadách, v noci bloudil po lesích. A když se ho jednou ptali, co dělá venku, odpověděl: " Tykám si s hvězdičkami, jsou to moji bratři." V tomto výroku se projevuje druhý rys jeho osobnosti, charakter člověka obdařeného příznaky hravosti a dětství, nevyčerpatelnou básnickou obrazotvorností, zvídavostí, důvěřivostí vůči lidem, smyslem pro spravedlnost a boj chudých proti bohatým, nesmiřitelností vůči násilí všeho druhu.
Ztotožňoval se s těmi, kdož v Trnu tvořili okruh jeho spolupracovníků. Byli to vesměs levicově orientovaní lidé - spisovatelé Hora, Hořejší, Alda, Karel Konrád, Géza Včelička, malíři Václav Mašek, Novák, Tichý, Tröster, Tittelbach, redaktoři Bouček, Stavinoha a další a další. Eman tu mezi nimi intelektuálně a politicky vyzrál. Od původní, lyricky laděné tvorby přecházel stále více na pozice útočné, politicky revoluční satiry. Jeho příspěvky byly často cenzurovány a do tisku se dostávaly tak, že je komunističtí poslanci imunizovali z tribuny parlamentu. Pro Emana měla tato činnost neblahé důsledky. Uzavíraly se před ním dveře redakcí a stejně tak tomu bylo v kancelářích divadel a zkomercionalizovaného filmu. Přidělovali mu příležitostné, málo významné úlohy a k velkým rolím, pro něž měl veškeré předpoklady, se dostal na konci své herecké dráhy. Bylo to Kupkovo Divadlo mladých, které mu svěřilo tři velké postavy - v Kolářově "Králi zápalek", v Afinogněvově "Strachu" a v Moliérově "Pánu z Prasátkova". Zhostil se jich skvěle. U obecenstva i kritiky sklidil nadšených ohlas. Jeho pozdní angažmá však netrvalo příliš dlouho. Divadlo těsně před premiérou dramatizace Avdějenkova románu "Miluji" muselo pro finanční těžkosti ukončit svou činnosti. Eman začal za této situace snít o starých zašlých časech v Trnu a přemýšlet, jak tento časopis vzkřísit k životu. Uvědomoval si, jakou úlohu mohl Trn sehrát v době, kdy u nás začaly nacházet živnou půdu tendence k fašismu, kdy bylo třeba mobilizovat síly k jejich umlčení. O věci jsme začali uvažovat a nakonec se našly prostředky, aby Trn mohl znovu vycházet. Zbývalo vyřídit na policejním ředitelství nezbytné formality, podepsat záruky za redakční vedení listu. K tomu aktu však již nedošlo. V den, kdy jsme měli společně podepsat, se po Praze rozlétla zpráva, že Eman náhle zemřel. Mnozí to brali jako jeden z nepodařených vtipů, o jaké ve společnosti okolo "Unionky" a "Tůmovky" nebylo nouze. Byla to ale pravdivá a pro Emanovy přátele šokující zpráva.
Poslední slovo v této smutné historii patřilo E.A. Longenovi, jehož improvizovaný, s opravdovým pohnutím pronesený nekrolog v pražské krematoriu uzavřel definitivně Emanovu nelehkou životní cestu.

Jeden z avantgardy - Eman Trojan

osoba	narození	poznámka
Doležal František	28. 7. 1910