Jindřich Zeithamml je především sochař...

typ dokumentu: text
rok vydání: 2012
počet stran: 2 listy
výška x šířka [mm]: 297 x 210
jazyk: český

poznámka:
zahájení výstavy Jindřich Zeithamml: Od kruhu ke čtverci (kresby, akvarely, grafiky), Geofyzikální ústav AV ČR, 25.6.-31.8.2012)
-
Jindřich Zeithamml je především sochař, vyjadřuje se tedy hmotou. Plastiky – většinou to jsou geometricky působící objekty - často dokončuje polychromií, potahuje stříbrnými či zlatými plátky. Matný lesk stříbra a zlata je odhmotňuje, až se zdá, že nic neváží, že se ty hmotné a pevné věci nadnášejí. Souběžně se sochařskou tvorbou Jindřich Zeithamml kreslí a tiskne grafiky. Sochařské, kreslířské a grafické prostředky jsou odlišné, jejich cíl stejný – přesné vyjádření jinak sotva sdělitelných pocitů. Zeithammlův přístup i forma mají blízko k usilování malíře Václava Boštíka - oba cílí k dokonalé formě, k doslovnosti, k absolutnímu vyjádření, k nekonečnu.
Vědecký vztah – nebo chcete-li vztah matematiků - k nekonečnu je jiný než vztah umělců. Matematici berou existenci nekonečně malých i nekonečně velkých čísel jako fakt tak jasný, že ho není třeba dokazovat. Z axiomů – tedy ze zřejmých, ale nedokazatelných pravd či tvrzení - vytvářejí logické konstrukce, formulují pravidla a zákonitosti, kterými popisují náš svět. Nakonec si vše, k čemu došli, ověřují na skutečnosti. Všechny jevy všeho-míra ale rozumově postihnout či vysvětlit nelze.
Aktuálním nekonečnem označovali už barokní vzdělanci potřebu chápat svět celistvěji, než to dokáže rozum. Pro filozofy, theology a umělce je aktuální nekonečno stvrzením existence duchovních oblastí za hranicemi rozumového chápání. Rozumové, vědecké, poznání je navíc vždy dobově omezené, věda přímo počítá s možnými chybami a omyly, uvědomuje si svou nedostatečnost, neustále proto zpřesňuje (aproximuje) své poznatky, a možná se tak také přibližuje k aktuálnímu nekonečnu.
Kromě racionálního výkladu existuje souběžně i smyslové pochopení, duchovní přesah. Umělci jsou velice často – zřejmě díky pocitům, které při tvorbě zažívají - přesvědčeni o absolutnosti svých výkonů, věří, že se přímo dotkli podstaty, že jejich výtvory mohou zprostředkovat plné poznání. Souznění s uměleckými díly může být neobyčejně silné, ale vždy jen subjektivní, založené na jedinečných osobních zkušenostech, na schopnosti vcítění a spoluprožívaní, a jako takové objektivně neměřitelné a nesdělitelné.
Pocit nekonečnosti (neuchopitelnosti) světa zná lidstvo od nepaměti. Život jedince končí, ale kontinuita života existuje, potřebu čehosi nadosobního (nekonečna) máme v sobě přímo zakódovanou.
Václav Boštík studoval na Českém vysokém učení technickém v Praze kreslení a deskriptivní geometrii, měl tedy blízko k matematice, ale v tvorbě věřil v absolutnost citu. Jindřich Zeithamml říká – myslím, že souhlasně s vědci a matematiky, že – cituji - „k podstatnému se můžeme jenom přibližovat“.
Nekonečno Jindřicha Zeithammla je jiné než nekonečno Václava Boštíka. Zeithammlova představa nedosažitelnosti absolutního cíle mě naplňuje optimismem. Přátelé, nic nekončí, můžete pokračovat.

objednat do studovny