Výstava skupiny Přirození

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Přirození
rok vydání: 1990
počet stran: 2
strana poznámka: nestránkováno
jazyk: český

poznámka:
Cílem této výstavy je představit tvorbu několika výtvarných umělců, kteří působili a působí v Ostravě mimo oficiální struktury, tedy pod ztuhlou a zamrzlou hladinou tzv. kulturního života. Těmto mladým umělcům je společná reakce na tuhost a rigidnost kulturních institucí, ale i na jimi utvářené kulturní vědomí veřejnosti.
Je zřejmé, že tyto trendy byly obzvláštně ničivé ve městech jako je Ostrava, kde kultura vůbec byla považována za jakési slepé střevo průmyslového traktu.
Přirozenost je zde chápána jako osvobození a očista jak od předsudků a tabu, tak i od všeobecně přijímaného společenského marasmu a násilí. Členy skupiny nespojuje konkrétní výtvarný program, ale spíš dialog, či ptaní se, co je to svobodná tvorba, zda může umění ve formě osobní zpovědi vést člověka k proměně vlastního života, zda existuje upřímná komunikace mezi lidmi.
Na výstavě uvidíte práce pěti výtvarníků, kteří tvoří jádro tohoto společenství a práce několika jejich hostů. Obrazy Petra Pastrňáka překvapí spontánností malby, oproštěným až naivním pohledem, který se potkává s tendencí nového expresionismu. Plastiky prozradí jeho cit pro řemeslo a materiál (dřevo). Vycházejí z konkrétních materiálových dispozic nebo parafrázují lidové slohy s výrazně přeznačenou lidovou polychromií.
Jiří Surůvka je rovněž silně ovlivněn novým expresionismem. Jeho obrazy se svou lapidární stylizací ironizuji společenská a politická témata. Jeho kašírované plastiky vykazuji hravost, nápaditost a humor. Přikladen mohou být tzv. Polštáře pojednané jako závěsný obraz, které kuriózním způsobem napadají intimitu měšťanského soukromí.
Linoryty Pavla Šmída jsou mýtické a symbolické. Snaží se zobrazit člověka jako ontologickou bytost. Konkrétní situace či příběh se přenáší do roviny všelidské - stává se symbolem lidského konání a života. Výmluvné jsou názvy jeho obrazů a grafických listů jako: Omývání, Ubližováni, Transfúze krve, Poslední soud, Gilgameš; obraz Letecký den (lidé zírající na akrobatickou senzaci se jeví jako věčné pomníky lidského údivu jako takového).
Benda se zmocňuje světa svým vlastním výtvarným jazykem v touze po vytvořeni totálního umění. K tomuto si vytváří své vlastní symboly a fetiše. Jeho práce s barevnou plochou a linkou slouží vizualizaci jeho abecedy, v nichž chce svou životní zkušenost artikulovat. Tento postup se jeví jako účinný prostředek, jak se vyjadřovat k tabuizovaným skutečnostem jako je svatost a pohlavnost, obsedance a fantasmagorie.
Daniel Baiabán pracuje se symboly židovsko-křesťanské tradice, jak je známe z umění středověku, jeho juxtapozice, ironizace, vyprazdňování, slovem významové posuny, mohou nově uvádět hluboký obsah těchto symbolů do reality devadesátých let. Tato postmodernistická metoda vyhovuje jeho potřebě zabývat se citlivým a dlouho tabuizovaným prostorem mezí sakrálním a profánním, mezi závažným a banálním, věčným a pomíjejícím.
Mezi ostatními zaujme Hana Puchová a její výtvarný zápas s bolestnou tělesností lidského života, kresby Radim Šupčíka plné romantického nepokoje a směřující namnoze ke karikatuře a úletu a Helena Šmídová svým citlivými frotážemi, pastely a kresbami.
Zhlédněte tuto výstavu jako fakt, nikoliv jako názor, či ideové dogma. Umění je přirozené stejně jako život.

Výstava skupiny Přirození

Výstava skupiny Přirození

Výstava skupiny Přirození