Poučení z kubismu

podnázev: Josef Kilian, souborná výstava obrazů a kreseb...

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Národní osvobození
rok vydání: 1946
strana: 4-4
jazyk: český

poznámka:
Josef Kilian je v Praze doposud málo známý. Hostoval sice již na poslední členské výstavě Mánesa, avšak přehledný obraz o jeho práci přináší teprve dnešní soubor, který ukazuje Kiliana jako malíře, jemuž nechybí dostatek odpovědnosti a smyslu pro vážné pojetí práce. Jako příslušník nejmladší generace, odchované pražskou umělecko-průmyslovou školou, se orientuje k progresivním proudům francouzského umění a hledá poučení v jeho konstrukterské větvi, vycházející od Cézanna a dovršené velkým dílem Picassovým.
Ověřiv si celkem kriticky cesty obou těchto umělců, přechází přes Kubištu, který rozvinul kubismus jako objemový a prostorový princip v krajině, přímo k vlastním řešením, v nichž je znát sice nejedna z formálních i thematických závislostí na všech třech vzorech, ale v nichž se zároveň projevuje snaha po uniknutí doktrině hledáním nového, vývoje schopného způsobu řešení v souvislosti s novou thematikou, jejíž aktuálnost pokládá za úměrnou požadavkům pramenícím ze současné doby.
Výsledky, kterých však dosahuje, byť se jeví sebepoctivěji myšleny, ukazují, jak je toto přání vzdáleno záměru, který se domnívá tlumočiti. Všechny pokusy o splynutí s dobou musí se setkat s nezdarem, jestliže umělec nedovede vyhmátnout z doby její smysl a jestliže nedovede vycítit onen základní pocit, který činí dílo z ní čerpající časově aktuálním a zároveň trvalým. Problém industrialisace je dávno dokonán, než aby se dalo o něm uvažovat. Neviděti za thematem výroby předzvěst příchodu nového člověka znamená vraceti se zpět. Neviděti a vylučovati člověka z okruhu uměleckého zájmu znamená dopouštěti se omylu, který ukáže nakonec i formu, které je použito. V tom tkví i základní omyl Kilianovy dnešní orientace. Jeho vylidněné, mlčící továrny nemohou pak představovat nic jiného, než krásná zátiší, o nic neaktuálnější než ta, která se snaží překonat. To se ale již netýká jen tohoto autora, ale v jiných obměnách celé velké části naší soudobé výtvarné produkce.
Kilianovi je třeba přiznat, že své úsilí bere velmi vážně a že mu jde o víc než napodobení. Mýlí-li se, tedy proto, že hledá.
Nelze se konečně vyhnout upozornění na nebezpečí, které mu hrozí z pojetí methody, které použil při řešení svých továrních zátiší. Ponechati celkem nedotčený obrys a budovati od něj prostor jednosměrně k diváku, má za důsledek - který se již také v mnohých obrazech projevuje - že mu unikne objem a že se z jeho továren stanou kulisy.
Věříme, že i toto úskalí si Kilian uvědomí a svou reflexivní tvorbu vyvede z bludiště, které si sám nastrojil.
Přes všechny tyto výhrady představu Kilian malířský zjev, s nímž je nutno v budoucnosti počítati.