Masaryk a výtvarné umění

autor textu: František Doležal
rok vydání: 1946
typ dokumentu: podřazený dokument
jazyk: český
nadřazený dokument: Lidová kultura,

poznámka:
Vzpomínka na presidenta T.G. Masaryky by nebyla úplná, kdybychom nevzpomenuli jeho vztahu k výtvarnému umění, o něž projevoval vedle literatury a hudby vždy velmi živý zájem. Zabýval se jím c v souvislosti pohybem, a rozvojem ducha, snaže se je postihnout se svého jednotícího hlediska. Hledal v něm především jeho mravní a sociální smysl. Neopomíjel však při tom ani formu, pro níž se dovedl často velmi upřímně nadchnout.
V "Času" a v "Naší době", které redigoval, vykázal výtvarnému umění čelné místo a sám se zabýval některými zjevy našeho výtvarnického života. Stýkal se osobně s mnohými umělci, zajímal se s účastí o jejich tvůrčí práci a nezapomínal ani na jejich sociální požadavky.
Jako průkopník nových myšlenek byl si vědom, že umění nemůže ustrnout na jednom bodě, že se rozvíjí l stále novým a vyšším formám. Snažil se tyto živé formy poznat a proniknout jimi bez ohledu na to, jak byly přijímány v jeho okolí. Je známo, že se zahloubal svého času i do vážného studia kubismu, což je čin, uvážíme-li stav uměleckého vědomí jeho současníků, jistě revoluční.
Co je nejsympatičtější na jeho názoru na výtvarné umění, je to, že je neoddělovat od ostatních uměleckých disciplin, že je nestavěl na samostatnou kolej a nesnažil se mu pokládati jinou úlohu, než vykonává, tj. umělecky vyjadřovat vztah člověka k přírodě, sobě a společnosti.
Byl si jasně vědom, že úkolem umění není napodobení přírody, nýbrž její bezprostřední a smyslové poznávání a odmítal se vší rozhodností veškeré pokusy, který by je k podobným úlohám chtěly nutit.
Na adresu těch, kdo se domnívají, že umění je proto, aby jím umělec krátil dlouhou chvíli sobě nebo druhým, a kteří se cítí kompetentní věcně nepoučeni posuzovati způsob umělecké práce proto, že neodpovídá jejich představám, odpovídá Masaryk, že od umění je třeba žádat více, než vidí druzí svýma očima. Umění je práce a zároveň vážné úsilí, které vyžaduje do umělce soustředěného a velkého vypětí sil. Podobné úsilí je třeba požadovati i u diváka.
Tímto svým postojem přispěl Masaryk velmi vydatně těm snahám, které odedávna usilují, aby vyvedly naši veřejnost ze záplavy prostřednosti, malosti a nevkusu, jimž jsme byli dlouho obklopeni, a má podíl na tom, že se naše výtvarnictví mohlo bez vážnějších škod zapojiti rychle na světový vývoj a dosíti v poměrně krátké době jeho úrovně. S tohoto hlediska nelze ještě ani dnes význam presidenta Masaryka dosti docenit.