Osvobozený smích kreseb

autor textu: Oleg Sus
rok vydání: 1964
typ dokumentu: podřazený dokument
počet stran: 1 (pozn.: nestránkováno)
počet reprodukcí: 1 čb
jazyk: český

poznámka:
-
Osvobozený? — Byl tedy nedávno nebo snad i je ve své části vázaný a poutaný, dodejme, že poutaný prostředky mimovýtvarnými, ležícími „za" kresbou, obvykle „pod" ní. Ano, tak nějak tomu je: Ke spodním patrům konvenční karikatury patřilo a patří protahování oněch nosů, které samy o sobě již dlouhé jsou; patřily k ní a patří ony obrázky, které jsou samy o sobě bezpohlavně neutrální — eunušské i výtvarně — neboť doslova parazitují na kratičkém textu, na slově. Slovo je tu „pod" karikaturou, kresba „nad" slovem, ve skutečnosti platí poměr obrácený. Zakryjte si rukou slovní doprovod, zůstane vám před očima cosi bezbranně hloupého, výjevy bez duše, pohyby bez významů, scénečky, panoptikální mechanismy. Nuže, nová vlna českého kresleného humoru udeřila s velkou chutí do tohoto skladiště pivních ležáků, z nichž se opíjejí jen notoričtí karikožrouti adaptovaní kvartálně již na minimální dávky. Mladá generace jde záměrně, se vší vervou a někdy bezohledností za maximem toho, co lze vytěžit z čistého výtvarného projevu — z linie, obrysu, výplně, montáže. Nevědouc to ani, obnovuje dědictví oněch postulovaných čirých, elementárních prostředků, které žádala poetistická avantgarda, těží z nich novou emotivitu, senzibilitu. Kresba sama má ovšem evokovat i specifické „významové představy", navodit asociaci, vzbudit lyrickou atmosféru, ale také ironický smích, žíravou kritiku. Zdálo by se, že něco podobného by byla s to vyvolat jen slova, jazykové znaky. Ale platí, že svébytný účinek směšnokresebné „mluvy" má také svou tvůrčí gramatiku, logiku. Na příklad logiku metafory, nyní kreslené; logiku překvapivých, až surreálných střetnutích, ale ne fixovaných slovem. Jednoduše: potvrzuje se, že kreslený humor může zabírat celou, leč svou říši poiésis, tj. tvorby, a že může být po svém rovnomocný složitým, nenázorným prostředkům znakového systému jazykového. Neleží však na talíři: Je to „jazyk" bez mluveného jazyka, musí být pochopen, přečten a zvýznamněn. Volsky oddané trčení zraku na „obrázek" není tu k ničemu. Nedá se čekat na zázraky, že k negramotnému člověku bez špetky vnitřní senzibility doplují Jiráskovy kreslené „kritiky života" nebo Steklíkovy obrazové básně všemocného lyrismu či Neprašovy analýzy, bez namáhání citu i intelektuální intuice. Provokují-li kresby osvobozeného humoru i po této stránce, jsou také funkční; hýbou myslí a bijí do nízkých čel pivních žertéřů. Jen houšť!