Konfese svobody ducha a svobody tvorby

podnázev: K výstavě knižních ilustrací Jaroslava Šerých ve výstavní síni Staré radnice ve Žďáru nad Sázavou- červenec 2002

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Recenze texty rozhovory 1995 - 2004
rok vydání: 2005
počet stran: 2
strana: 183-184
jazyk: český

poznámka:
Výstavu z ilustrační tvorby Jaroslava Šerých (nar. 1928 v Havlíčkově Brodě, v letech 1946 – 1957 studoval na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Jablonci n. Nisou a na Akademii výtvarných umění v Praze, kde absolvoval u prof. V. Silovského) připravily město Žďár nad Sázavou, žďárský Dům kultury, Klub výtvarných umělců Horácka a třebíčská Galerie V.E.G. do výstavní síně Staré radnice ve Žďáru nad Sázavou.
Jaroslav Šerých patří k našim předním soudobým výtvarným umělcům. Po období informální abstrakce v šedesátých letech minulého století se vrátil k tvarové i dějové určitosti výtvarného díla. Pracuje s výtvarnou metaforou, jejíž východisko vězí v uvolněné fantazii. Lze charakterizovat, že v kreslířských, malířských a grafických dílech komponuje na principech křesťanského vědomí symbolické obrazy klíčových situací a prožitků současného člověka.
Již v první polovině 60. let Jaroslav Šerých získal renomé také v knižní ilustraci. V ní jsou zřejmé totožné rysy, jako v tvorbě volné. I zde je fundamentem rozměr obrazotvornosti, ústící zpravidla v metafoře podané svébytným výtvarným jazykem. Dosud výtvarně doprovodil přes sedmdesát knižních titulů. Žďárská expozice představuje v úzkém výběru čtyřicet originálů ilustrací. Jsou to bezvýhradně kongeniální pandány hodnoty literární. Snad nejzřetelněji lze to rozpoznat u souborů ke knihám básní.
Výstava obsahuje komplety ke sbírkám Vladimíra Holana Lamento (grafické listy, Odeon, Praha, 1965), Josefa Hory Šetřte láskou (kresby, Odeon, Praha, 1987) a Jiřího Ortena Elegie (perokresby s akvarelem, Československý spisovatel, Praha, 1989).
Posledně jmenovaný komplet má ze všech ve Žďáru uvedených nejblíže k autorově volné tvorbě. Pracoval tu s výrazně uvolněnou stylizací figury, dospěl, jako v malbě či grafice, k protáhle dynamizovanému dramatickému tvaru, jenž naprosto nezávisle, v neopakovatelné adoraci (tedy „šerýchovsky“) mocně akcentuje a podivuhodně zviditelňuje duchovní hodnoty ilustrované poezie. Samostatnou, ještě mohutněji se projevující veličinou v Šerých ilustrační tvorbě je v tomto smyslu bibliofilské vydání Zjevení svatého Jana (lept se suchou jehlou, Kniha, Praha, 1999).
Německý historik umění Max Jacob Friedländer (letos uplynulo 135 let od jeho narození, zemřel 1958) napsal o kresbě: „Z mnoha důvodů předčí kresba obraz jako svědectví, jako autogram. Vzniká relativně rychle, spontánně, nemusela podstoupit dlouhou a namáhavou cestu řemeslného procesu a je proto méně vázána na umění, na tradici a ateliérovou konvenci. Kresba více nežli malba je projevem volby, rozhodnutí, zkratky, duchovního záznamu, proto je nedocenitelná jako osobní, intimní vyjádření individuality.“
Ta slova mají platnost téměř generální, přesto zdá se, jakoby je Friedländer psal o kresbě Jaroslava Šerých.
Specifickou linii Jaroslava Šerých ilustrační tvorby představují výtvarné doprovody pohádek. Vystaveny jsou originální kresby k Japonským pohádkám (Artia, Praha, 1969), Indonéským pohádkám (Artia, Praha, 1970) a Pohádkám bratří Grimmů (Odeon, Praha, 1988). Zde je východiskem Šerých specifického tvaru realita (v pohádkovém světě jistě hypotetická). Pracuje s ní však výtvarnými nástroji (nářadím a prostředky) vedoucími vždy k metě víceméně mimoreálné, k takové, jež svědčí smyšlenému světu pohádek – ke zřejmému formovému a koloristickému ozvláštnění, k mimořádnosti, ke snovosti, která mysl dětského vnímatele povznáší do sfér, jež se nacházejí mimo ukotvení k Zemi. A ono neukotvení, ona volnost, ba vzlet přímo zázračný (tedy pohádkový), to jest Jaroslava Šerých dvojí sdružená konfese – svobody mysli a svobody tvorby. Z ní pramenící pocit je, jak si myslím, Jaroslava Šerých základním pocitem životním.
Výstava, jež svým obsahem i vzorným prostorovým řešením náleží ve Žďáru nad Sázavou k akcím prvního významu, je přístupná do soboty 10. srpna.