Jožka Ryšavá patří mezi malíře...

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Lázně Jeseník a jiné motivy v obrazech Jožky Ryšavé
rok vydání: 1958
počet stran: 1
strana poznámka: nestránkováno
jazyk: český

poznámka:
-
JOŽKA RYŠAVÁ patří mezi malíře, kteří měli štěstí, že si ujasnili na samém začátku své dráhy, jaký bude jejich cíl a kterou cestou bude třeba k němu jít. Je to zřejmo každému, kdo srovná starší práce této výstavy s pozdějšími a dnešními. Není tu zásadního rozdílu v názoru ani v prostředcích, není tápavého bloudění ani rozpačitého hledání, s kterým se tak často shledáváme u mladých umělců. Naše malířka vystupuje hned jistě a směle, jako by měla první pokusy dávno za sebou. Už tyto obrazy obsahují téměř všechny základní složky její umělecké osobnosti, především živelný zájem o přírodu, o skutečnost, o život, o osobité vidění barevné.
Ryšavá je rozená realistka. Zmocňuje se námětu prudce, prvním útokem, s energií přímo mužskou. O síle a malířské vášni svědčí také množství dosud vykonané práce. Kolik obrazů, z nichž některé jsou hodně rozměrné, vzniklo například zde v Jeseníku za jejího nedlouhého pobytu! Je vidět, že malování jí není hrou ani zábavou, nýbrž vášní, denní potřebou, jediným způsobem, jak se vyslovit o světě a životě.
Malovala už na obecné škole: „Strašně jsem se těšívala", píše přítelkyni, „na hodiny kreslení a malování, zvláště ovšem malování vodovými barvami. Tyto hodiny mně byly svátkem, který jsem prožívala s radostným vzrušením. Nejraději jsem mívala barevná zátiší. Už tehdy se ve mně zrodila touha být malířkou, a ta touha mne už neopustila."
Je zajímavé a charakteristické pro naší umělkyni, že už v těchto dětských pokusech se hlásí její osobitý kolorit. Smysl pro živou kultivovanou barvu vedl jí od počátku hlavně k malbě květin a zátiší. S těmito motivy setkáváme se dosti často i v její práci dnešní, a nepatří věru nikterak k jejím obrazům méně významným. Jak žijí její krajiny a lidé pracující v nich, tak žijí a voní i její květiny, houby, zabíjačky a buchty. Na obrazech Jožky Ryšavé všechno říká, že je blízko člověk. Krajinu ráda oživuje postavami lidí, kteří jsou pevně a jistě postaveni do terénu, dobře uhnětení; jejich gesto vyjadřuje opravdu pohyb, práci, určitou funkci. Rozumí se, že barevná skvrna jejich šatu není náhodná, nýbrž má také smysl v celkové skladbě obrazu. Barevná hmota je dobře zpracována, uhnětena; není tu místa, které by bylo „natřeno". Realismus Jožky Ryšavé se opírá o bezpečnou kresbu. Není ji v obrazu znát, ale je jí cítit. Dům stojí těžce v terénu, strom tkví pevně kořeny v půdě, voda teče, oblaka plynou. Hlavním vyjadřovacím prostředkem je ovšem barva. A zase: autorčino realistické přesvědčení káže, aby byla živá, svěží, ale pravdivá, odpozorovaná skutečností, správně odhadnutá v odstínu. Dobře voleným valérem umí věci umístit v prostoru. Jediným zdrojem pravdy a krásy je jí příroda, skutečnost, život vezdejší, pozemský, ale nespokojuje se s pouhým jeho kopírováním. Proniká hlouběji, pod povrch věcí a přitom hledí, aby obraz tvořil promyšlený, komposičně vyvážený celek.
Vývoj Jožky Ryšavé, jak jsme řekli, nezná velkých zvratů. Lze jej sledovat pouze v ubývání popisnosti, v zjednodušování, barevném kultivování a zjasňování. Její velká, rozmyslně budovaná panoramata, zejména ta, která vytvořila v krátkém čase zde v Jeseníku, působí monumentálně. Dokazují, jak se malířka umí sžít s krajem. který poznala a který si zamilovala. Z takového porozumění a z takové lásky mohou vzniknout jen díla hodnoty trvalé.

Jožka Ryšavá patří mezi malíře...

Jožka Ryšavá patří mezi malíře...