Přistání / Landing

typ dokumentu: portfolio
rok vydání: 2008
počet reprodukcí: 8 b

poznámka:
Landing/Přistání
(Vždycky jsem chtěl být kosmonautem)
Fotografie vychází ze vzpomínek, které se uchovaly v paměti. Jsou milou vzpomínkou na hrdiny, kteří na stránkách knih a obrazovkách televize dobývali vesmír. Jako vzpomínka bezstarostnou dobu, na jakýsi „zlatý věk“, který v představách vytvářeli astronauté v hlubinách vesmíru. Zároveň je to osobní pocta všem autorům, kteří tyto příběhy stvořili.
Můj příběh začíná přistáním vesmírné lodi na cizí planetě. Manévrem v kosmickém prostoru se loď dostala na sestupovou dráhu a vnořila se do husté atmosféry obklopující planetu. Palubní přístroje sledují sestup a celá loď se zmítá v divokých turbulencích. Před lodí se rozestupují mohutné vzdušné víry, hrozící ji každou chvíli pohltit. Avšak raketa se neustále propadá do nižších pater atmosféry, pevně sledující svůj cíl a působivé divadlo husté oblačnosti hned rozehrává další představení. Na krátký okamžik vnikne mezi mohutné mraky vzdálené slunce a odlesky světla ozáří stříbrný trup lodi bičovaný horkým vichrem, ženoucí se závratnou rychlostí k povrchu planety. Pak se oblačnost náhle protrhá a dole se objeví modrý oceán. Raketa zklidní svůj let a zamíří nad pevninu. Z nekonečného moře se vynoří pobřeží lemované věncem bílého příboje a tyrkysových mělčin. Složité přístroje vyrovnají trajektorii, loď zažehne brzdící motory a proud žhavých plynů teď pro změnu bičuje nehostinnou zem. Krátce na to se noha člověka poprvé dotkne cizí planety.
Tak si lze představovat, jak bude vypadat přistání na nějaké jiné planetě. Příběh má výhodu v tom, že může být fiktivní. Že zobrazení zdánlivé reality ho nijak nedegraduje. Lidská fantazie se neustále zabývá výrobou nereálných představ. Toto myšlenkové fabulování snad pomáhá odstraňovat nebo alespoň zmírňovat brutální realitu života. Nechat se unášet na vlnách příběhu s vědomím, že tento příběh nikdy neexistoval a nikdy ani existovat nebude. Je to osvobozující vytvářet si vlastní realitu, kde nemusí být nic skutečné. Nemuset se ohlížet na jakékoliv zákony a příkazy.
Vizuální příběh nemá nijaká přesná pravidla. Zde prezentovaný pracuje na principu storyboardu, kde vyprávění o události tvoří soubor fotografií. Stejně tak může příběh představovat i samostatná fotografie. Jediný snímek může mít stejnou vizuální narativní hodnotu jako řetězec fotografií výše zmíněného souboru. Nezáleží na množství obrazů, ale na vizuální hodnotě, kterou předkládají pro vytvoření příběhu.