Jestliže se nám zdá, že dílo se stane uměním...

typ dokumentu: text
rok vydání: 1989
počet stran: (1 list)
výška x šířka [mm]: 297 x 210
jazyk: český

poznámka:
-
Jestliže se nám zdá, že dílo se stane uměním a je uměním proto, že visí v galerii, a tedy, že galerie dílo posvěcuje, pak právě v případě Aleše Rezlera je dobré si uvědomit, že tomu je (podle výkladu Petra Rezka) právě naopak. Dílo samo je svěcením svátku a jako takové, při našem dotyku s ním, má sílu a dar posvěcovat místa, v kterých se nachází, a lidi, kteří se na něm podílejí, kteří se na něj dívají, kteří se mu otevřou.
Ve kterémsi textu jsem napsal: Je toho hodně, co je zde, včetně zlomu mezi "střední" a nejmladší" generací. Ale cosi se vytratilo? Už necítím to nepojmenovatelné, co je přítomno u Mikuláše Medka, Adrieny
Šimotové, Václava Boštíka nebo Evy Kmentové. Něco tu možná není a právě zmíněná absence je charakteristikou posledních roků. Je toho mnoho, hodně, ale snad právě proto něco není.. Možná právě v tomto "chybění" je v Čechách přítomen svět. Jeho dnešní podoba.
Aura uměleckého díla zmizela. Objevila se ale hra na auru. To, co mi chybí je "nasazení". Pojmenovat tento, možná, předsudek a pokusit se najít jiný přístup k dnešním výtvarným projevům je nelehký úkol. Přesto však pochybnosti zůstávají."
Takový skeptický pohled ale nepočítal s pracemi Aleše Rezlera. Jsem si toho vědom a nacházím se nyní ve stavu považovat jeho díla, alespoň některá, za možnost, jak ono "nasazení", které mi v pohledu na mladou výtvarnou scénu v Čechách chybělo, znovu umístit do našeho zorného pole. "Nasazení" je totiž podle mne patrné právě v naléhavosti Rezlerovy cesty od "mysticky" pojednané krajiny obrazu přes zvýrazňování jednotlivých prvků až ke snaze postihnout dění samotné bílé plochy, k níž nás odkazují symbolicky neuchopitelné, ale jenom ze vztahu k původní bílé ploše pochopitelné, "objekty" a "znaky“.
Praha, 1989

objednat do studovny

Dokument byl vložen do košíku

Do košíku

Pokračovat v prohlížení