Jaroslav Rezler

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Středočeské ateliéry
rok vydání: 2008
strana: 169-173
jazyk: český

poznámka:
-
Je-li kdo osobou zapálenou a je ve svém nitru způsobilý vyjadřovat se k otázkám umění, sám vlastní prací do jeho obrazu tvůrčí praxí zasahovat, je jisté, že předpoklady a talent jsou u něj jen nutným vstupním vkladem. Konkrétní výraz osobnosti a profesionalitu přináší návaznost na vědomosti generací předchozích a je třeba je poznat v co možná nejširším kontextu. Tyto úlohy připadají speciálním uměleckým školám dnes jako v minulosti. Stane-li se komu, že v rozhodné chvíli neměl možnost se vydat správným směrem, nakonec ho vůle zavede k cíli. Původní deficit speciálního odborného školení Jaroslava Rezlera (*1939) způsobil, že se ke své profesi uměleckoprůmyslového výtvarníka v oboru kov a později i restaurátora dopracoval složitěji a namáhavěji, nucen uplatňovat svou vytrvalost více než jiní jeho generační a profesní souputníci.
Odhlédneme-li od základních zkušeností praktických nabytých během vyučení řemeslu, odborné formování Rezlerovy umělecké osobnosti začíná prakticky až v letech 1961-1963, kdy navštěvuje kurz uměleckého zpracování a cizelování kovů u profesora Artura Bartoška v Hradci Králové. Má štěstí být nejen pod vlivem osobnosti Bartoškovy, ale také poznává profesora Langera. Langer jako bývalý spolupracovník Bauhausu ctil nové pojetí užitého umění a designu a jeho rady byly Rezlerovi přínosem. Bartošek pak mu vštěpoval zásadu kvality v řemeslném zpracování, jako zcela zásadní předpoklad estetického působení a uměleckého účinu jakékoliv práce ať historismu, secese i klasického designu novodobého. Bartošek s Langerem, patřili k bývalé elitě pedagogického sboru Odborné školy pro umělecké zámečnictví v Hradci Králové, založené roku 1874 Jaroslavem Hančlem. Škola s vysokou úrovní prací studentů oceňovanou mimo jiné na Světové výstavě v Paříži (1900), byla činná ještě za první republiky. Poskytovala speciální výuku talentovaným adeptům nejen českým, ale i zahraničním a významným způsobem se u nás zasloužila o obnovu historických kovářských a zámečnických prací. Jaroslavovi Rezlerovi se v podstatě za stávající situace ani lepšího profesního základu než hradeckého dostat nemohlo.
V roce 1960 si vybavuje malý ateliér a kovárnu a vytváří první volné práce buď kovotepecké nebo z kovaného železa, vyznačující se figurální předmětností nebo lyrizujícími stylizovanými prvky (tepaný reliéf Triptych mateřství, 1960; Mřížka s ptákem, 1960). Formální principy ověřované tvorbou volnou využívá v objektech tvorby užité začíná se zabývat prvními drobnými doplňky pro sakrální interiéry. Kovotepecky zpracovaná víka křtitelnic osazuje polodrahokamy.
V letech 1961-1965 je odborným pracovníkem Oblastního muzea v Kutné Hoře. V pracovním týmu historičky PhDr.Evy Matějkové se zde mimo jiné podílel na realizaci muzejní expozice hornictví, která byla v odborné muzejní literatuře organizací UNESCO vyhlášena třetí nejlepší expozicí muzejního charakteru v Evropě. V kutnohorském muzeu poznává řadu starších a zkušenějších osobností, které ho buď nasměrovaly k dalšímu vzdělávání nebo ho vedly ke konkrétnějším krokům budoucí profese – konzervátora a sochaře Jaroslava Charváta, malíře Jaroslava Alta nebo sochaře Miloslava Smrkovského. Konzervátorské dílny muzejní opouští v roce 1966 a přechází do Středočeského podniku pro konzervaci a obnovu památek a působí zde dva roky jako vedoucí ateliéru. Pracuje na renovacích vybavení památkových objektů středních Čech.
Ve volné tvorbě se v letech 1964-1965 zabývá drobnou kovanou zvířecí i figurální plastikou (Boxer, 1964; Tíseň, 1964) a kombinuje kov se sklem nebo polodrahokamy (Akvárium, 1964; Talíř, 1964). Pokračuje v samostatné designérské umělecko-řemesné práci pro sakrální prostory (tepané křtitelnice, svícny). V roce 1964 proběhla v kutnohorské Jeneweinově galerii jeho první samostatná výstava s malířem Petrem Kmoškem. V letech 1965 až 1966 navazuje přátelské kontakty s umělci mimo region Kutné Hory, z nichž se později odvíjejí spolupráce profesní. S Josefem Císařovským (*1926) realizuje dvě kované plastiky pro Ústav národního zdraví (vstupní hala polikliniky Uranových dolů) v Příbrami. S členy umělecké skupiny Radar malířem Dobroslavem Follem (1922-1981) a malířem Františkem Skálou starším byl spoluautorem interiéru restaurace U Dačického v Kutné Hoře (1969-1972).
Jaroslav Rezler je jedním z umělců, kteří se ztotožnili celkem záhy s aktivnějšími evropskými tendencemi (např. Fritz Kühn, Antonio Bennettone, Bruno Vallazza, Eduardo Chillida) pracovat s kovem nejenom v umělecko-řemeslné oblasti ale také ve volné umělecké tvorbě a materiál osamostatnit a dát mu svobodnější možnosti a využít ho v moderní plastice. Zlomovým existenčním rokem byl pro Jaroslava Rezlera rok 1968, kdy získal členství ve Svazu českých výtvarných umělců a přechází do svobodného povolání. Pracuje naplno pro církevní architekturu a podílí se na realizaci nových liturgických prostor v Čechách a na Moravě, např. Kutná Hora-Sedlec (Kostel Nanebevzetí P.Marie – Zimní kaple, 1970), Praha (Kostel sv.Voršily, 1985; sv.Ludmily, 1986), Hradec Králové (Kaple sv. Ducha) a mnoho dalších. Realizace tohoto druhu jsou pak dále hlavní náplní jeho výtvarné činnosti.
Informační vakuum uměle vytvářené režimem se v šedesátých letech krátce rozevřelo a na český knižní trh proniká řada specializovaných cizojazyčných publikací o evropském výtvarném umění. Mezi ně patřily tituly jako Ocel a práce z kovu Fritze Kühna (1959), Nové kované formy Edwina Rotha (1962), nebo Moderní stříbro Grahama Hughese (1967) a řada dalších. Pro Jaroslava Rezlera byly zdrojem informací o současné podobě kované plastiky v Anglii, Německu nebo Itálii, kde vývojové kontexty nebyly zpřetrhány. V roce 1968 navazuje osobní kontakt s italským umělcem Bruno Vallazzou a plánuje studijní a pracovní cestu do jeho ateliéru do St.Ulrichu v jižních Tyrolích. Pokynem čsl. úřadů byl výjezd na podzim 1969 zamítnut a Vallazzova tvorba zaměřená na kovanou křesťanskou plastiku a moderní monumentální realizace v kovu tak zůstala Rezlerovi nadále impulsem pouze literárně-vizuálním.
V roce 1969 také končí členství Jaroslava Rezlera ve Svazu českých výtvarných umělců, kam byl přijat o rok dříve. Byl to jen další z projevů politických poinvazních normalizačních postupů, které pronikaly do všech oblastí kulturně-společenského života a díky nimž prořídly i řady členů uměleckých svazů. Od roku 1969 existoval Jaroslav Rezler již jen v takzvané evidenci Českého fondu výtvarných umělců, kde se ocitl jako jiní nepohodlní členové svazu v okruhu umělců s „malými právy". Snaží se za ztížené situace i nadále věnovat obnově liturgických prostor samostatně, někdy ve spolupráci s jiným umělcem jako v případě katedrály sv. Ducha v Hradci Králové (s Jaroslavem Altem).
V roce 1970 začíná osmnáctiletý úsek spolupráce s architektem Petrem Kalfusem, spolupráce dvou navzájem se respektujících stran, z níž vzešla řada realizací kovaných doplňků (brány, branky, zábradlí, okenní mříže, osvětlovadla, aj.) pro architekturu, zejména pro historické památkové objekty. V témže roce se ve volné tvorbě objevují první z cyklu volně kovaných křížů, kde se estetická kvalita kované plochy střetává se strukturou. Materiál je zraňován do podoby basreliéfu záměrným použitím techniky tvarování kovu plamenem. Oba přístupy vyjadřovaly autorův symbolický vztah k době, režimu, tlaku vyvíjenému na společnost a církev. Idea kříže a jeho tvaru je pak takřka obsedantní, prvořadou a cílenou. K povrchu kovaného či strukturovaného materiálu ještě pak přibyly drůzy krystalů jako symbol křesťanství.
Když v roce 1977 spolupracuje s ThDr.Janem Zvěřinou signatářem Charty 77 a vyvíjí organizační činnost k ustavení křesťanského uměleckého hnutí objeví se v jeho volném díle i práce mimo křesťanskou tématiku vyjadřující pocity občanské zodpovědnosti. Kovaná plastika stylizovaných ptáků Dravci útočí (1978) řezaných plamenem reagovala volnou invencí na obsazení Československa, o deset let později vzniknou dvě další plastiky Pohyb (1988) a Dialog (1988) inspirované opět společenskopoliticky závažným tématem – represí totalitního režimu. Rezlerův formální rejstřík tehdy obohacuje technika ražby. Velké železné pláty jsou ohřáty v průmyslové plynové peci a jsou tvarovány rázem lisu s mnohatunovým tlakem. Znamenají jasné vybočení z klasických hranic materiálu. Stejnou techniku pak ještě použije v osmdesátých letech na plastice Stříbrné město (1988-1989). Velkoplošná ražba a tvarování plamenem velkých ploch jsou Rezlerovým vlastním přínosem k rozšíření technologií výtvarného zpracování kovu.
V roce 1990 získává restaurátorskou licenci Ministerstva kultury České republiky a věnuje se intenzívní a soustavné práci restaurátorské na řadě objektů světské i církevní architektury. Od roku 1990 je členem Středočeského sdružení UVU ČR a od roku 2002 je předsedou sdružení.

JAROSLAV REZLER
nar.: 10.6.1939, Malešov u Kutné Hory

STUDIUM
1961-1963 umělecké zpracování a cizelování kovů, Hradec Králové (prof.Artur Bartošek)
1977 muzejní konzervace a restaurování kovů, Moravské muzeum Brno

SAMOSTATNÉ VÝSTAVY
1964 Jeneweinova galerie, Kutná Hora
1965 Muzeum Uhlířské Janovice
1982 Regionální muzeum Kolín

SPOLEČNÉ VÝSTAVY
1965 Muzeum Uhlířské Janovice
1966 Dům pánů z Kunštátu, Brno
1979 Středočeská galerie, Praha
1987 I.kutnohorské bienále, Vlašský dvůr, Kutná Hora
1989 II.kutnohorské bienále, Kamenný dům, Kutná Hora
1989 Galerie Jindřicha Průchy, Čáslav
1989 Salón středočeských výtvarníků, Bruselský pavilón, Praha
1989 700 let města Kutné Hory, Vlašský dvůr, Kutná Hora
1993 Výtvarné umění na Kolínsku od 40.let po současnost, Regionální muzeum Kolín
1995 Hrad Lipnice (s Janem Dvořákem, Pavlem Rajdlem)
1999 SSV, Řevnice
2002 SSV, Podlipanské muzeum Český Brod
SSV, Rabasova galerie Rakovník
2003 SSV, Rabasova galerie Rakovník
2005 8 výtvarníků Středočeského sdružení výtvarníků, Muzeum Podblanicka, Vlašim
2006 SSV, Rabasova galerie Rakovník
SSV, Městská galerie Beroun
2007 SSV, Zámecká galerie, Kladno
SSV, Galerie Olomouc
SSV, Rabasova galerie Rakovník
2008 SSV, Českobratrský sbor Mladá Boleslav
SSV, Galerie Chagall, Karviná
SSV, Rabasova galerie Rakovník
SSV, Městská galerie Beroun

BIBLIOGRAFIE
Realizace interiérů nových expozic muzea, UNESCO / MUZEUM vol.XVIII, No.2, 1965
Jaroslav Rezler, Československá televize, leden 1978
Jaroslav Rezler / Kov (katalog výstavy - text Roman Prahl), Regionální muzeum Kolín, 1982
Aktuality ze Středočeského kraje, Československá televize, prosinec 1983
II.kutnohorské bienále (katalog výstavy - text Petr Kmošek), str. 71-74, Okresní muzeum Kutná Hora, 1989
Výtvarné umění na Kolínsku od 40.let po současnost (katalog výstavy - text Pavel Ondračka), str.26 a 54, Regionální muzeum Kolín a Polabská nadace, Kolín, 1993

REALIZACE PRO ARCHITEKTURU (VÝBĚR)
1972 Kutná Hora, interiér restaurace U Dačického – kovové doplňky;
1975 Kutná Hora, Vlašský dvůr (Národní kulturní památka), kované zábradlí, okenní mříže, branka;
1978 Kutná Hora, katedrála sv.Barbory, vstupní mříž;
1982 Sázavský klášter (Národní kulturní památka), vstupní brána a branka,
1990 Jakub (okres Kutná Hora), románský kostel sv. Jakuba, kovaná vstupní brána, aj.

REALIZACE PRO LITURGICKÉ PROSTORY (VÝBĚR)
1970 Kutná Hora Sedlec, ř.k.farní kostel Nanebevzetí P.Marie, hlavní loď - kovaná menza a sedes; boční kaple - kovaná menza, ambon, svatostánek;
1972-1973 Zámrsk, farní kostel, kovaná oltářní menza;
1978 Nebovidy, farní kostel, kovaná menza;
1984 Otryby, farní kostel, ambon a kovaný procesní kříž;
1985 Praha, kostel sv. Voršily, kovaná oltářní menza, ambon, svatostánek a vstupní mříž do boční kaple;
1986 Praha, kostel sv.Ludmily, nám.Míru, kovaná menza a ambon;
1988 Jiřetín pod Jedlovou, hřbitov řádu sv.Voršily, kovaný svatostánek a menza (s Alešem Rezlerem);
1991 Praha - Liboc, farní kostel, svatostánek (s Alešem Rezlerem);
1995-1996 Golčův Jeníkov, hřbitovní kostel sv.Markéty, kované doplňky interiéru (s Alešem Rezlerem), aj.

ZASTOUPENÍ VE SBÍRKÁCH
soukromé sbírky v ČR, Německu, Spojených státech; zvláště pak předměty sakrální povahy - osobní kříž biskupa královéhradeckého Josefa Kaineka (1970), osobní kříž berlínského preláta Josepha Michelfeita (1993), osobní kříž hraběnky Sophie Hartig-Waldstein (1994), aj.

Jaroslav Rezler

Jaroslav Rezler