Josef Pospíšil

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Středočeské ateliéry
rok vydání: 2008
strana: 144-148
jazyk: český

poznámka:
-
Sochařská tvorba má od svých prapůvodních projevů lidské kultury výsadní postavení. Jakkoliv se dostalo pozornosti dnes výtvarnému umění dvojrozměrnému, projevujícímu se v nejsoučasnějších formách digitálního obrazu nebo jeho kombinacích multimediálního charakteru, vnímáme stále onu pravdivost reálné formy trojrozměrné. Plastické umění dříve v jasném konsensu s animismem, mytologií a teistickými výklady světa doprovázelo, akcentovalo a povyšovalo další projevy estetizace hmotné kultury. Nechápeme-li architekturu jako samotné sochařské dílo, alespoň z hlediska základní tvarové formy, bylo vždy doplňováno o detaily, kde se plasticita, plastika a socha uplatňovala samostatně, či doplňkově.
Sochař JOSEF POSPÍŠIL (*1955) je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze, kde studoval v letech 1980-1986 v ateliérech prof. Jiřího Bradáčka (1922-1984) a prof. Jana Hány (1927-1994). Vytrvalost jeho talentu a cítění pro prostorové vyjadřování a práci s materiálem rozpoznal ovšem ještě před příchodem na školu sochař Zdeněk Němeček (1931-1989), s nímž Josef Pospíšil spolupracoval jako sochařský elév na realizaci jeho některých monumentálních plastik. V Němečkově ateliéru získával první profesní praktikum výtvarného umělce. Po absolutoriu na AVU se Josef Pospíšil brzy začal věnovat restaurátorské praxi. Stalo se tak zcela logicky po návratu do rodné Kutné Hory, která nabízí samotnou svou svojí povahou města s historickým centrem množství zakázek na památkových objektech, ať přímo zde či v blízkém okolí.
Volná tvorba Josefa Pospíšila se objevuje na veřejných uměleckých prezentacích společných hned první rok po studiu (Středočeská galerie, Praha, 1987; Kutnohorské bienále, Jeneweinova galerie, Kutná Hora, 1987; Současná československá plastika, Galerie M.A.Bazovského, Trenčín, 1989, aj.). Množství veřejných zakázek umožnilo autorovi ale první samostatné výstavy až po jedenáctileté koncentraci po absolutoriu (Galerie Michael, Praha, 1997; Galerie Scarabeus, Praha, 1997). Mimo jiné byly důkazem, že se Josef Pospíšil neodvrací od volné tvorby, jak se stalo mnohým jiným sochařům restaurátorům, jejichž volnou tvorbu množství restaurátorských zakázek pohltilo. Na počátku je jeho projev spjat ještě se studijním projevem akademie, a to v expresivních formách s důrazem na realismus zpodobované předlohy a již poměrně brzy je charakterizován tenzí oscilace mezi volnou tvorbou a sochou v architektuře či architekturou vůbec. Při setkání s plastikami Josefa Pospíšila se neubráníme asociacím na nejrůznější tradice v sochařské tvorbě. Od archetypů dávných kultur Středního východu (Alegorie, 1994-1995) až po dekorativní neoklasicismus typu Jaroslava Horejce a opart či minimalismus (Intimní rozhovor, 2003-2004; V objetí, 2004-2005) v nejzazších svých variacích. Mezi nejčistší sochařsky a výtvarně nejpřesvědčivější patří bezesporu ideové interpretace v duchu kubisticko civilistním (Svítání, 1998; Pěvecký sbor, 1999; Pěvecký sbor, 2000).
Přes veškerou různorodost studií plastik i jejich definitivních verzí vnímáme u Josefa Pospíšila spíše příklon k původním uměleckým tradicím a nikoliv výraznější směřování k atraktivitám nových směrů postmoderny a nejsoučasnější sofistikaci plastických forem nebo transcendentální aktualizaci sociálně kritických obsahů. Ono niterné propojení sochařského vidění svébytnosti plastiky a architektury je neustálým a nejvýraznějším charakterovým rysem tvorby Josefa Pospíšila, které se odráží jak ve stabilitě základních objemných tvarů nebo v naopak vertikalitě odlehčených stél pilastrových trupů figurálních soch. Ostatně během akademického školení byl Pospíšil vystaven působení pedagogických vzorů, které patřily tak či onak k poslední generaci sochařů vycházejících z klasické figurální školy. Ať už to byl příklad Hánovy lyrické plastiky - především jeho ženských aktů nebo Bradáčkovu dění v hmotě, expanzivitě, napětí, pohybu a monumentalizaci expresivních forem směřujících od baroka po razantnost expresionismu šedesátých let. A od obou získal předpoklady pro vlastní umělecké směřování.

JOSEF POSPÍŠIL
nar.: 3.5.1955

STUDIUM
1980-1986 AVU v Praze (prof. J.Bradáček, prof. J.Hána).
Od roku 1986 se zúčastnil výstav doma i v zahraničí. Věnuje se sochařství, jak interiérové plastice, tak realizacím v architektuře.

SAMOSTATNÉ VÝSTAVY
1997 Galerie Michael, Praha
Galerie Scarabeus, Praha
1999 Galerie Inspirace, Praha (s R. Šťastným )
Galerie Paprsek, Kutna Hora (s R. Šťastným )
2001 Galerie bratří Čapků, Praha
2003 Galerie P+P Kobylka, Praha
2005 Galerie Nová síň, Praha (s malířem J. Klátem)

SPOLEČNÉ VÝSTAVY
1987 Středočeská galerie v Praze
Kutnohorské bienále, Vlašský dvůr
Kulturní dům J.Suka, Sedlčany
1989 Současná Československá komorní plastika, Galerie M. A. Bazovského, Trenčín
Československá plastika, Čína
II.Kutnohorské bienále, Vlašský dvůr
1990 Současná Československá komorní plastika, Mánes, Praha
1991 Jubilejní Československá výstava, Průmyslový palác, Praha
1998 Vyšehrad - Lughnasadh 98, kulturní památka Vyšehrad, Praha
1999 Vyšehrad - Lughnasadh 99, kulturní památka Vyšehrad, Praha
2000 Salon 2000, Průmyslový palác Praha
2001 Vltavotýnské dvorky 2001, Městská galerie, ART CLUB,
Týn nad Vltavou
2002 Hrad Seeberg, Františkovy Lázně
Salon 2002, středočeských výtvarníků, muzeum v Českém Brodě
2003 Rabasova galerie Rakovník
Hrad Seeberg, Františkovy Lázně
2004 Muzeum Českého krasu, Beroun
Rabasova galerie Rakovník
Městská galerie v Berouně
2005 Vyšehrad - Lughnasadh 2005, kulturní památka Vyšehrad, Praha
Členská výstava 2005, Středočeské sdružení výtvarníků,
Rabasova galerie Rakovník

REALIZACE V ARCHITEKTUŘE
1988 Památník kutnohorským havířům, kámen, bronz,v. 290 cm
1990 Památník obětem I. a II. světové války, ocel, umělý kámen, v. 600 cm
1993-1995 "Kašna", administrativní budova Praha 8 (spolupráce Ing. arch. S. Petrášek)
1993-1995 Plastika "Strom", administrativní budova, Praha 8 (spolupráce Ing. arch. Loos)
1995 Reliéf pro fasádu Hotelu "U Vlaškého Dvora", Kutná Hora
1997 Český lev 1997 (cena časopisu Cinema), cín

Josef Pospíšil

Josef Pospíšil