Jiří Černý

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Středočeské ateliéry
rok vydání: 2008
strana: 39-43
jazyk: český

poznámka:
-
Současná krajina v našich zemích je kulturní a jako taková byla cele ovlivněna působením člověka. Zabývat se krajinářstvím, znamená vzdát se romantického východiska a hledání nedotčenosti přírody a její konfrontace s uměleckou psychikou, s individualitou romantické osobnosti. Malíř Jiří Černý (*1961) romantikem rozhodně není. Na počátku jeho tvorby stojí odborné výtvarné školení nejprve v letech 1976-1980 na pražské střední uměleckoprůmyslové škole pak na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze 1980-1986. Stejně jako jeho kolegové prošel zde studiem disciplín praktických i teoretických. Školní roky znamenaly jasné regule. Studuje malbu figurální a zátiší, účastní se svých prvních, tehdy ještě školních, malířských plenérů. Tíhne k expresívnímu vyjadřování v barevnosti i v rukopise. Od portrétu a figury, jež byly i tématem jeho diplomové práce přešel nakonec ke krajině a věnuje jí hlavní díl své výtvarné pozornosti.
Malba je pro Jiřího Černého přirozený způsob vyjadřování, jasně inklinuje k barvě. Studuje všechny její verze, které se barvě věnují speciálně – impresionismus, fauvismus, minimalismus, kolorismus aj. Vybavíme-li si spojitosti nejrůznějších našich předních umělců věnujících se v minulosti krajině, to co je pro Antonína slavíčka Českomoravská vrchovina a Hlinecko, pro Emila Fillu České středohoří, pro mařákovce Okoř, pro Jiřího Černého je to Polabí, Kersko a Posázaví. S polabskou krajinou v okolí Nymburka a Sadské a s lesními porosty Kerska je spojen jako s místem svého rodiště a mládí. V letech 1988-2003 působil jako výtvarný pedagog ve Zruči nad Sázavou, obklopen lesy Posázaví, krajinou ryzí, harmonickou, inspirativní, s liniemi kopců a pohlcující hloubkou. Obklopen krajinou jinou než polabskou, tou s velkými klidnými barevnými plochami polí obilí, vlčích máků nebo rozlehlostí lesních porostů Kerska.
Fauvistické krajiny z let 1999-2000 spjaté vnitřně s Polabím, které vystavil Černý v roce 2000 v kolínské Galerii V Zahradě, vystřídal naprosto jiný přístup vrcholící v cyklech obrazů Kmeny a větve (2007). Černý se svému původnímu vnímání krajiny vzdaluje. Od pozorování krajinných prvků a jejich převodu do obrazové plochy se soustředil jen na téma lesa. V krajinném celku je les detailem, světem plným dalších detailů, jimiž jsou stromy, rostliny, hmyz, zvěří, půdou, kameny, vodou, atd.. Černý se ale zaměřil na podstatu lesa jako takového, na její odosobněnou charakteristiku lineární, na vertikály a diagonály, na části kmene, na větve a větvičky. Abstrahuje povahu lesního biotopu v celé jeho šíři na pouhý kmen a linii.
Pracuje s reálným prvkem podle definice „pars pro toto“ část za celek. Strom pro autora představuje energii, život, a to i tehdy, je-li pokácen, vyvrácen, uříznut. Část stromu se stává symbolem, který celek zastupuje. Černý vnímá les v hierarchickém vzorci: les – strom – kořen (větev) – část větve – úlomek (část větvičky). Ve svých obrazech nemaluje les, ale jen části kmenů, jakoby mu jediný úlomek byl tím, čím je lidský vlas obsahující všechny genetické informace o lidském těle. V úlomku či části kmene vidí zakódovaný život a růst celého lesa. Výtvarnými prostředky redukuje a abstrahuje tvary stromů až na geometrický základ. Z těchto prvků pak skládá obrazy založené na kompoziční harmonii opřenou o vnitřní řád. Pracuje se čtvercem, který ho fascinuje svojí dokonalostí a univerzálností.
Černý jakoby se přikláněl k vlně nové figurace a podobným principům, které známe například z tvorby malíře a grafika Aleše Lamra. Otevírá obdobným způsobem prostor obrazu spontánní hře s tvary. Zvýšená míra abstrakce i zde respektuje duchovní rozměr světa a inklinuje k symbolismu - tvarovému i barevnému. Černého malířská imaginace se ale opírá o reálné vjemy. Barevnost obrazů často vychází z konkrétního vizuálního zážitku v krajně – sluncem osvětlené kůry stromů, z kontrastů větví a trávy, apod. Černý tyto barvy „čistí“, analyzuje a třídí. Snaží se barevný zážitek definovat a najít přesně tu barevnou kombinaci, která vyjadřuje jeho pocity. Autor se pokládá za koloristického minimalistu. Malba nebo malování obrazu je pro něj hledání té správné barvy. Barva je to hlavní, prvotní. Často pracuje na stejných kompozicích, ale v různých barevných variantách. Skrze vlastní citlivost vnímá energii, kterou kmeny stromů emanují a snaží se o její barevné přepisy. Černý neřeší luminiscentní cíle jako impresionisté - světelné průniky, změny barev vlivem světla ani proměny barvy krajiny v roční době, řeší ryzí barevnou emocionalitu tématu v její abstrahované podobě.
V roce 1997 se stal Jiří Černý členem skupiny Neprůbojní, volného sdružení malířů, pro které je krajinomalba jednotící platformou. Od roku 2008 je členem Středočeského sdružení výtvarníků Unie výtvarných umělců ČR.

JIŘÍ ČERNÝ
nar.: 31.5.1961, Nymburk

STUDIUM
1976-1980 Střední uměleckoprůmyslová škola, Praha
1980-1986 PedF UK Praha (katedra výtvarné výchovy)

SAMOSTATNÉ VÝSTAVY
1984 Muzeum Sadská
1985 Muzeum Nymburk
2000 Galerie V Zahradě, ZUŠ Kolín

KOLEKTIVNÍ VÝSTAVY
1985 Divadlo v Nerudovce, Praha
1984 Divadlo hudby, Praha
2008 SSV, Galerie Sbor českých bratří, Mladá Boleslav
SSV, Zámecká galerie Chagall, Karviná
SSV, Rabasova galerie, Rakovník

V letech 1986-1999 vystavoval s nymburskými výtvarníky v Poděbradech, Nymburce a Pečkách.

Jiří Černý

Jiří Černý