Kácejí les

podnázev: Z nové poesie SSSR

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Kvart
rok vydání: 1945
strana: 14-16
jazyk: český

poznámka:
-
1
Tak milý je nám ohlas žní
a hlahol mladých hlasů v práci,
však nic tak teskně nezazní,
jak strom,
když pod pilou se kácí!

Ó struny rozřezaných dřev,
váš zvuk
se dlouze, táhle chvěje,
les pod sněhem,
jde vůně z klád,
jež padly těžce do závěje.

Ty noci jíním stříbrné
všech nocí chladnější se zdály,
a z koní, z lidí,
ze sněhu
se kotouč horké páry valí:
vzduch silný, křepký -
vdechni jen! -
a sníh se sype náručemi,
kosmatých vloček víří rej
po čapkách, límcích, k bílé zemi.

Tak sladko v mrazu ve vánici
mnout ruce v teplé rukavici

Žluť kožichů jak zlatý plamen
teď tančí podle větrů hry,
a pila řadou ostrých zubů
se zakusuje do kůry.

A hvizd, a svist,
ze spaní
se kácí sosna rozložitá,
a koudel šedin
padá z ní,
jak v letu ruce druhá chytá.

Tys neklid sám.
Ať zde či tam,
když v denním shonu hlava hoří,
ty stůněž jednou nemocí:
po vysokém a šedém moři.

Tvá duše – stále na útěku
v kajutě, v kupé usíná,
však život stromů
od pravěku -
červánek, sníh a tišina.

2
My máme rádi ohlas žní,
a něhu podvečerních chvílí,
však nic tak teskně nezazní,
jak strom,
když pod pilou se chýlí!

Je smyčec přímý, jízlivý,
les vzpomínat ho nepřestane -
on ranní housle bolestně,
až krůpěj krve s dřeva skane.
Ty letíš krajem
samé lesy -
s kurýrským vlakem do dáli,
a z pouzdra housle vytáhneš si,
aby svou píseň zahrály.

V průsecích vlhkých, v lesním stínu,
v ospalém tichu měst a vsí
zvuk suché desky
zní a hyne,
jak o milost když poprosí.

A vítr s pasek prorubaných
si tyká s tvými houslemi,
a nese vzdechy s modrých strání,
z keříčků jahod při zemi.

Tak svíce dvě
z dvou oken různých,
dvě stran, z nichž ohlas jeden zní.
Tak hovor
skoro nesouvislý
už vzkříšeného
s nemocným.

Kácejí les

osoba   narození   poznámka
Ušakov Nikolaj   1899    

Kácejí les

osoba   narození   poznámka
Marčanová Marie   3. 10. 1892    

Kácejí les

klíčové slovo
báseň
poezie