Domek v Šušenské

podnázev: Z nové poesie SSSR

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Kvart
rok vydání: 1945
strana: 10-12
jazyk: český

poznámka:
-
V počasí přišla opět silná změna.
Nad Šušenskou tma, nebe beze hvězd.
Jen z kraje kraj vichřicí prometá
a klene Sibiř dálných bílých verst.

Ve světlých síních Isipartu, kde kraje
na věčnou paměť znamenány jsou,
jej nenajdeš – jen v podrobné snad mapě
kraj minusinský je pod dálnou oblohou.

To ještě projdou dlouhá léta hoře
do mokrého svítání Říjnové.
A děla - ta, jež budou na Auroře -
spí ještě s rudou v horské hlubině.

Hořící svíce stíny vrhá o stěny.
Až do okenic domek zaleh´ sníh.
Leč zde, kde Lenin hloubá nad problémy,
zde v Šušenské – střed věcí pozemských.

Je za půlnoc. Za oknem bělost sněhu.
A on – on píše, řádky žene vpřed.
Přes smrště devatenáctého věku -
ty, dvacáté – zde odkrývá tvůj svět.

On ví a vidí, v čem je Rusi síla,
i to, čím svítá budoucnost.
Inkoustu čerň se sotva v papír vpila
a slova již jsou slova na věčnost.

Maličký domek ztracen v širém světu...
Ledový v okno kreslí jiní vzor.
Toť Sibiř – její celý obzor je tu
od oceánů do uralských hor.

Zde stříbro jejich rozlehlých je plání,
zde v samých jehlách tajgu zavál sníh,
zde horské hřebeny jsou k rozeznání,
koryta řek jak rohy jelení.

A na stole se nebělají strany,
leč onen ruský obzor sněhový,
kam zapsal vše – a nezapomněl ani
na dvorek s koněm – neb i o něm ví.

Je s šikmým plotem, zasypaným váním.
Tam v čase sotva k vzpomínání
rodina zbyla bez otce.
A v onu noc já zrodil se.

Matka – ač žalem nachýlena
tu za mne hádá o sudbě.
Promrzla vrata ojíněná
a chodí vítr po jizbě.

V síni, kde strach se v koutech choulí,
hned zaskřípe, hned břinkne klid.
V podlaze, kterou sňali v půli,
lze v zmrzlou hlínu popatřit.

Ty desky přešlapával praděd,
když svatební si oblek´šat.
A otci v temnu na ohradě
z ní rakev dali hoblovat.

Leč v řádky vše – i hoře – pojal...
Na stole knůtek praská zas.
Nechť venku tma a nečas trval,
on celou Rus zří v tento čas.

Zří Kazaň křivolakých chodeb,
zří Moskvu starých knihoven
i Pitěrburg – a v šedé vodě
zří Něvu v břehu žulovém.

Smluvený signál...v jeho jizbu,
kde závaží na zašlé zdi
rezivý řetěz táhne sudbu
a v klidu bijí sekundy.

Za něvskou bránu v hluché noci!
A zmátnuv špiclům slídění,
již zase hledí žákům v oči!
Zas s dělníky je v učení!

A ví: ti půjdou! - beze zrady
na smrt! - z nich srdci horce je!
Rusko – tvůj sen – on plane tady!
V nich, soudruzi! - je naděje!

Domek v Šušenské

osoba   narození   poznámka
Ščipačev Stepan   7. 1. 1899    

Domek v Šušenské

osoba   narození   poznámka
Fleischmann Ivo   21. 6. 1921    

Domek v Šušenské

klíčové slovo
báseň
poezie