Smuteční zpěv pro Veru

podnázev: Zpíváno kolem r. 1770 při pohřbu náčelníkova synovce Very

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Kvart
rok vydání: 1937
strana: 37-40
strana poznámka: 37 - 40
jazyk: český

poznámka:
Mangaia, Polynesie

Hlas:
Slyšíš, Vero, hučení moře?
Tam za malými pandánovými stromky
lámou se vlny o skály. -
Jest již na čase, přátelé, abychom šli!

Sbor:
Jsme oděni v smuteční šat a kvítí.

Hlas:
Přistup blíže k oné ploché skále,
a očekávej tam příznivý vítr.,
který tě ponese přes moře.
Pln starosti shlíží tam tvůj otec, -

Sbor:
Na odcházející zástup, který vedeš.

Hlas:
Slyšíš milovaný Vero

Sbor:
Hudbu moře?
Jsi ubohý poutník,
téměř již na oné straně –

Hlas:
Ach, tam na oné straně,
určen teď pro říši duchů,
do níž se vstupuje zejícím hrobem -
Jest již na čase přátelé, abychom šli!

Sbor:
Jsme oděni v smuteční šat a kvítí.

Hlas:
Obracím své zraky

Sbor:
K jiné říši.

(Sbor se ztotožní s Verou.)

V jiných krajinách kéž duch můj nalezne klid.

Na tomto zachvívajícím se kameni, na pokraji propasti –

Hlas:
U brány –

Sbor:
Tělo ztmavělé propasti!
Moje cesta vede po černých úskalích poblíž jezera.
Po nejdrsnějším a nejostřejším kameni
vedu tento vratký průvod duchů.
Co nás sem zahání? Čekáme
na dlouho vytoužený

Hlas:
Jihovýchodní

Sbor:
Vítr,
aby nás odvál pře širé moře.
Tam i onam jsme putovali.
lehce kráčejíce po skalách potřísněných mořem, -
po nerovném kameni jsme přišli:
zmoženi temnotou usedáme
a pláčeme.

Hlas:
Ó lkající zástupe, který vedeš, ó Vero! -
Někdy zaclání vlhký závoj mlhy
našim zrakům pohoří uvnitř země,
někdy nás potřísní mořská pěna. -
Jest již na čase, abychom šli!

Sbor:
Jsme oděni v smuteční šat a kvítí.

Hlas:
Pospěš, pospěš

Sbor:
K plavbě.
Dej pozor, ať nezabloudíme.

Hlas:
Hle, tam jest přístav,

Sbor:
K němuž tak těžko lze najít cestu.
Ach, to je přece můj otec,

Hlas:
Který nad námi bdí.
Slunce zapadá – sečkejme ještě chvíli.

Sbor:
Naše nohy jsou zkrvaveny kamením.
Tam jest temná jeskyně Raupa.
Kráčejme zvolna svou cestou.
My, duchové, kteří nemáme přátel,
došli jsme doprostřed cesty:
pohleď na východ, - pohleď na západ!
Popatř, jak zapadá slunce!

Hlas:
Ach, tvůj otec jde za námi,
prosí nás, abychom se vrátili.
Posečkejme zde chvíli. -
Jest již na čase, přátele, abychom šli!

Sbor:
Jsme oděni v smuteční šat a kvítí.

Hlas:
Tvé nohy, ó Vero,

Sbor:
Jsou opleteny hustými úponkami.
Jsi připraven pro říši duchů?
Chceš

Hlas:
Plouti po zpěněných

Sbor:
Mořských vlnách?
Prodírej se pandánovými háji,
které milují duchové bez těla:,

Hlas:
Plochá zátočina, omývaná mořem.
Bůh-cvrček zpívá, aby tě vedl
křovinami pobřeží,
kudy putují duchové mrtvých.
Vykoupej své vlající kadeře, ó Vero! -
Daruj mi nový život, ó jitřní jase! -
Jest již na čase, přátelé, abychom šli!

Sbor:
Jsme oděni v smuteční šat a kvítí.

Hlas:
Synu velkého krále!

Sbor:
Ty omilostněný, kterého příznivý vítr
s nebes přivál k tomu pobřeží,
dávej nám dlouho sbohem, - vrať se!
Modlo mého domu, zůstaň!

Hlas:
Ověnčený poupaty sladce vonících květů
a libovonným listím. -
Jest již na čase, přátelé, abychom šli!

Sbor:
Jsme oděni v smuteční šat a kvítí-