Věštkyně

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Kvart
rok vydání: 1934
strana: 65-68
strana poznámka: 65 - 68
jazyk: český

poznámka:
Plynové lampy hořící na průčelí továren
osvětlí někdy praménky studených vod zelených jako máta
které proudí zurčíce tiše podle chodníků
aby tekutou stuhou zkrášlily zřídka půvabné
okraje kamene
Paprsek se roztříští ve stružce
a právě z této srážky projevu začarovaného objetí světla
a jeho odrazu šplhajícího podél všech ulic k ztemnělému
moři okapu
rodí se ony zázračné bytosti
ty jichž maso je Řím před érou otroctví
nádraží kde není nákladních vlaků
žebřík jehož příčky jsou nahrazeny pruhy krajek
kostel kde není svatostánku
Klece se kývají v oknech
které se kývají na domech které jsou též klece
zavěšené a rozkývané velkými údery větru
Stará pozemská domácnost uvězněná v kleci času a prostoru
s pachem svých vlčic
Ústa vysychají nad prázdnými sklenicemi
jichž sklo jsou také ústa
prázdnější a vyschlejší než všechny lidské kaverny
poněvadž jazyk buněčného vyzařování
je věčně drážděn žaludkem
Nejen tato ústa a tyto klece
bouří noce svými otřesy
nýbrž i všecky strje které jsou klece a ústa zároveň
Ústa hltavá a klece sžírající či klec která nás sžírá
a ústa která nás drtí
jako ony věštkyně zrozené ze soulože plynu a stružek
jichž těla nabitá všemi příštími proměnami vášní
jsou zároveň ústy která nás hlodají
a klecí jejíchž pozlacené mříže nám přinesly prokletí
Když byly malé
v jejich hlasech nebylo dosud věšteb budoucnosti
věnce padaly jako padají námořnická sbohem
a jejich obličeje byly tak bledé jako obličeje vystěhovalců
když jim kapesníky vypadnou z rukou a jsou
ihned uchváceny ironickými vlnami
předstírajícími že jsou huriskami a ony sultány
Měly dlouhé vlasy podobné písku zářícímu
v poušti bez konce ale svěží pod horkým sluncem
díky podzemním proudům nevysychajícího pramene
skrytého zřídla který oživoval jim líce
když jejich tepny zpívaly o oběhu krve
Prsteny zdobily jejich prsty půvabnou planetární dráhou
Podle pohybu těchto šperků se naučily poznávat budoucnost
a první která nechala jeden z oněch prstenů sklesnout k zemi
si zároveň uvědomila svůj úděl
Když dosáhly šestnácti let
nebylo už ani zřídel ani zrůžovělých lící
nebesa se zatáhla jediným mrakem za chroptění umírajícího
a ony se rozešly v dešti
jedna k Východu
druhá k Západu
třetí k Jihu
čtvrtá k Severu
Ta ze Severu vstoupila do promrzlého nevěstince
jehož stěny byly ponuré jako dětské výkřiky
dveře silné jak pokrmy lidožroutů
v okamžiku tělesná konstelace se rozpadá
uprostřed kmitání šípů obscéních tanců a zpěvů
Její slastné pohlaví bez ustání rozevřené bylo jeskyní
doupětem Trotoniovým kam vstupovali tazatelé
když dopili s jejich rtů tajemný nápoj
slinu zapomenutí ó slastný a růžový palác
Zabila jí nepředvídaná rána dýkou
ale uvážít-li její podobnost s jeskyněmi
bylo jí jistě předurčeno zemřít rannou stalaktytem
Druhá ta z Jihu
Se usadila pod rozlehlým pomerančovníkem
a prodávala se jako se prodávají pomeranče
Její lichotky voněly jako ovoce
Slupka její kůže osvěžovala ruce
ruce těch jichž hrdost béře odvahu
a kteří se procházejí sami jako staré lodi poháněné vodními koly
za skřípání lan
Dovedla jazykem přinutit pohlaví aby napodobilo stupně stáří
nejdříve krásné ráno kdy se stonky vzpínají
pak nehybnost poledne
a večerní umírání po křeči
Ta z Východu či lépe řečeno z Levanty
odešla jak jí bylo tímto směrem usouzeno
do země vzdálených doků
kde na dlouhých esplanádách posetých obchodními žoky
se oddávala tomu kdo přišel
za špetku opia nebo kus chleba
Její unylé pohyby byly lehké jako listí
a hluboké rozvětvení jejího těla tajilo celý rod
nočních ptáků
jichž oči se někdy rozzářily a pronikaly jiskřivými
praménky póry její kůže
Byli kteří milovali její zuby arsenál bílých kopí
které dovedly rozezvučet štíty rozkoše
když lodní zvony bily hodinu
a když dobrodruh který nikde po sobě nezanechával stop vstával
s hukotem v uších
protože nechal příliš dlouho svou krev v klidu
Tehdy se kol úst této ženy vyryla hluboká vráska
dokonale věštící z ruka bouři
žebroví listu značící příchod jaké nové vegetace?
Poslední byla ta ze Západu
a právě tu miluji
za její lásku pro vše co upadá
Její hrdlo je rudé slunce které pohlcuje rozžhavená nebesa
Má právě tak málo stálé bydliště jako opravdový nůž nikdy nevisí
Každodenně se vrhne do moře a miluje se
s trupy
lodi jichž kýl jí rozčísne vlas který pak
ona nechá vlát ve větru
Když ulehne zplodí dokonalou noc
moc černější než její krev
všechna světla krystalisují a slévají se v jediný blok
svět už je kůň který vzal udidlo
do zubů strachu před temnotou
Západ zániku
její výkřiky uspíšují všechny úpadky
pády meteor
když rozbrázdí vzduch skloněným polokruhem
svěřiti svůj život bařinám není totéž jako vydati se
s rukama a nohama spoutanýma bludičkám
ssinalým obrysům obávaným těmi kteří touží
po odpočinku na obou uších
těm rozběhlým plaménkům vedeným oslnivým osudem
Strachují se aby nezhasly a zbytek času
se chvějí a naříkají jako stromy
tebou poražené má sladká sekero
ó má sekerověštkyně

Věštkyně

Věštkyně