Kostra dne

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Kvart
rok vydání: 1933
strana: 20-23
strana poznámka: 20 - 23

poznámka:
1
Oči hovoří spolu jak plameny na hřebenech vln
oči se chystají k odletu ze dnů
plameny nemají jmen
každý plamen má pět prstů
ruce laskají nebeská křídla

2
ze slov se vynořují rty
jako krása z nebeských vln
krása jest obklopena světlem
jako zvon polibky

3
co však vstupuje na jeho místo
z temene stolu padají křídla
jak listy ze země
před rty
v křídlech jest noc
a mezi křídly chybí zpívající řetězy
kostra světla vyprazdňuje plody
tělo polibků se nikdy neprobudí
nebylo nikdy skutečné
moře křídel kolébá tyto slzy
zvon hovoří s hlavou
a prsty nás vedou krajinami vzduchu
k hnízdům očí
tam zanikají jména
co však vstupuje na jeho místo
ve výši nebes
ani spánek ani bdění
vždy´t hroby jsou jasnější než dny

4
nad srdcem se klene zpívající nebe
než jeho písním se nesmí důvěřovat
beznadějně dozrávají plody
plačky se dívají oči
k okrajům dnů
dny jsou jen rány
rty líbají do prázdna
slunce rve listy
listy si zakrývají oči
světlo je jalové
pastviny křídel jsou pokryty popelem

5
plameny usínají pod listím
list nebe je modrý
zelení ptáci se houpají ve větvích
budeš je slyšet zpívat po celý květen
z niv rtů stoupají květiny bez očí
prsť se naplňuje neboť hlas se blíží
list mého srdce černá
mé oči se stávají černými plody
hruď světla se řítí
avšak v létě narůstají mrtvým opět křídla

6
se zavřenýma očima se prohmatávám třpytem
světlo opouští roztok dne
a křídla navštěvují rty
mezi nebem a jazykem roste zlaté závaží
k zemi se řítí hořící maso nebe
a jako pěsti dopadají na zem plody
dny nesou
oheň na svých vlnách
nebe je hořící křídlo
mocný je hukot letních plodů

7
kam se poděly listy
zvonky vadnou
v zemi již umlklo znění
kde jsme kdysi kráčeli
světlo se roztrhlo
stopy křídel vedou do prázdna
kam se poděly rty
kam se poděly oči
hrozně se rozdrtilo její srdce mezi hlavami
poslední výdech padá s těla jak kámen
kde jsme kdys mluvili uniká z ohně krev
a beztvarý věnec se točí v černé prsti
neviditelná na věky jest krásná země
necítíme nad sebou již kroužení křídel

8
plameny krmí smrt
ach jak hrozně den končí
jazyk leží u jazyka
vzduch jest poset ranami
a v ranách hnízdí stíny
kdo trhá list nebe
stromy nežijí
světlo má jizvy
jen ve spánku je nebe plné očí a poupat
jen ve spánku nevrhají křídla stínů do světel očí
a písně putují s vlnami a mračny
než takové roky nežijí déle než dny

9
listy spěchají křídlům na pomoc
zvonky jsou na mylné stopě
mnohem výše než mračna očí
krouží srdce a plody nebožtíků
dříve než list otevře oko
se vykoupal oheň
nebe se vznáší na křídlech
slova plynou z úst jako kouř

10
oči jsou věnce z prsti
hlasy dosáhnou jen od listu k listu
když oči roztávají uzrává světlo
a padá jak zvonek do krásné doby
a rovněž hnízda zvoní ve výši nebes

Kostra dne

Kostra dne