Jestliže výtvarník debutuje samostatnou výstavou...

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Radomír Leszczynski: Geometrie
rok vydání: nedatováno
počet stran: 4
strana poznámka: nestránkováno
jazyk: český

poznámka:
-
Jestliže výtvarník debutuje samostatnou výstavou ve více než padesáti letech a přitom je to výstava velice pozoruhodná, potom musí být jeho tvůrčí cesta – řekněme - neobvyklá. U Radomíra Leszczynského tomu tak skutečně je. K abstraktní tvorbě sice inklinoval již během studií na střední grafické škole, kde na něj působil malíř Václav Bubeníček, od roku 1968 pak pracoval paralelně na úkolech ze sféry grafického designu, dekorativní tvorby a na volných malbách "pro domo sua". Ale teprve v roce 1995 došlo k radikálnímu zlomu - rozhodl se věnovat všechen čas a všechny síly něčemu, co začal považovat za důležitější než všechno, co dělal do té doby.
S velkou intenzitou ("jako by chtěl nahradit zmeškaný čas") realizuje počítačovou grafiku a počítačem "podložené" obrazy, tj. přenáší kompozice, u nichž je to možné, do podoby nejklasičtější, do podoby ručně malovaného závěsného obrazu. V době, kdy se mnozí utíkají k novým technologiím, on užívá počítače vlastně velice klasicky - jako nového, moderního, rychlého nástroje. Zde je namístě říci, že mu obdivovaným příkladem byl a je Zdeněk Sýkora. Je to logické i přirozené a přehlížet podnět, který mu Sýkora, přesněji jeho práce dala, by bylo nesolidní. Zároveň si ovšem přitom uvědomíme, v čem se od sebe obrazy Sýkorovy a Leszczynského liší, a to právě díky tomu, jak se změnila technologická východiska a jak odlišné je zaměření obou autorů. Samozřejmě, Leszczynski je na počátku cesty, ale udělal už tolik práce, že ji prostě nelze obejít. Především, Leszczynski uchopil počítač jako skutečný nástroj - to je v souladu s dnešními technologickými možnostmi, kdy se prodávají speciální programy pro výtvarnou práci. Nevyhýbá se možnostem, které jsou v nich obsaženy a pracuje přímo na obrazovce. Počítač sám mu pak dovoluje nejrozmanitější operace a provádí je nesmírně rychle, takže výtvarník se musí držet střízlivějších řešení, chce-li zůstat ve sféře, kterou si - napůl intuitivně - vymezuje. Kdybychom měli jeho práci charakterizovat co nejobecněji, řekli bychom snad, že jeho problémem je problém obrazové skladby. Při dnešním vybavení počítačů to ovšem znamená takřka nepřeberný repertoár. On se rozhodl pro jazyk geometrie, ale to neznamená formovou rigidnost klasického neokonstruktivizmu. Využívá právě toho nezaměnitelného, co počítač skýtá, to jsou například nepravidelné geometrické tvary, vzniklé spojením přímek a křivek nebo deformacemi určité výchozí struktury, spojování prvků různé velikosti, vzájemné propojení ploch a linií, sepětí rastru s tvarově modifikovanými "organickými" formami, štěpení a členění určitých prvků a mnoho jiného… Jestliže například pracuje autor s řadou kruhovitých útvarů, umístěných v ploše, pak jej zajímají právě možnosti tvarově modulovat každý útvar jinak, takže vznikají vizuálně velice atraktivní elementy, které ještě vstupují do vzájemných vztahů v ploše, navíc mohou být sjednocovány nebo naopak diferencovány barvou. To je příklad jednoho z cyklů, který je pro výtvarníkovu dosavadní činnost hodně důležitý. Může nám, myslím,
potvrdit, co je vlastně pro tohoto umělce důležité. Je to návrat k ryzím estetickým kvalitám, konstituování výtvarného díla jako vztahů barev a forem, přičemž ovšem nová morfologie skladeb je umožněna právě adekvátním uplatněním počítače. Nechce překvapovat kuriozitami technologického věku, ale naopak zhodnocuje třeba i nenápadné, ale pro uplatnění počítače charakteristické kvality - ať již by byly jinak nemožné z ryze technických důvodů nebo díky estetickým konvencím, které v sobě člověk, třeba nepřiznané, má. Počítač je nástroj jako každý jiný. Vizuální operace, vykonávané počítačem, se odlišují svou povahou - někdy výrazně, někdy velice subtilně - od těch vizuálních operací, které může vykonávat člověk sám. Pro Leszczynského práci platí obě tyto charakteristiky v plné míře a vzájemně se doplňují. Ve svém důrazu na ryze estetické je Leszczynski naprosto klasický. V době, kdy mnozí (zvláště mladí) autoři akcentují různé
významové složitosti, často velice sofistikované, zůstává de facto věrný prvnímu, ryze vizuálnímu plánu výtvarného artefaktu. Ale jeho dialog s počítačem, tento Zwischenspiel mezi člověkem a strojem, přece jen zařazuje jeho práce do doby, kdy skutečně vznikají. A to nejen proto, že o dvacet či o deset let dříve byly technologicky nemožné, také jejich volná hravost by tehdy asi nebyla ani pro autora, ani pro diváka tak zajímavá. Možná by si ji výtvarník omezil striktnějšími pravidly, než je svobodné "pohrávání si" s vizuálními formami v široké škále, kterou svět geometrie skýtá. Neboť geometrie dnes, to už nemusejí být zdaleka pouze třeba základní geometrické figury - čímž nechci říci, že také s těmi se dnes již nedá autenticky pracovat, pouze upozorňuji na charakteristické rysy práce umělce, který rozehrál možnosti, jež mu práce s počítačem přinesla, do veliké škály.
Zmínili jsme již, že vlastním "polem hry" je pro Leszczynského obrazovka počítače. Na ní provádí nejrůznější operace, tj. dává k nim pokyny a reflektuje vizuální výsledky. Ty, které v nějakém smyslu odpovídají jeho estetickému záměru, zaznamená, nechá vytisknout jako počítačovou grafiku. Samozřejmě, nepochybujeme o tom, že mnohdy nelze výsledek - více či méně - předpovídat. Právě v tom je zajímavost a jedinečnost oné hry, kterou výtvarník s počítačem rozehrává - očekává, že počítač přinese vizuálně závažná, překvapivá řešení. V postupujících proměnách určité výchozí konstelace tak postupně objevuje jejich modifikace, které mohou mít s výchozí konstelací mnoho nebo třeba vůbec nic společného. To není podstatné, podstatné je, že byl dán impuls ke vzniku nové vizuálně atraktivní, esteticky hodnotné barevné konfigurace. Některé výtvarníkovy série mají v těchto tiscích konečnou podobu, protože jsou tak složité, že je nelze transformovat do podoby "ručně malovaného" obrazu. U lapidárnějších řešení, kdy to možné je, byť i někdy velice obtížně, sahá umělec k malbě, neosobní, hladké, ale k malbě. Připomenuli jsme v této souvislosti obdiv k Sýkorovi, ale je to ještě něco jiného - a v tom se vlastně Leszczynski se Sýkorou shoduje: totiž vědomí nezastupitelnosti obrazu jako média, alespoň v kontextu naší, řekněme euroamerické kultury. Ač byl již tolikrát zpochybňován, a jistě ještě zase zpochybňován bude, je obraz kulturním a kulturotvorným fenoménem, jehož specifické kvality nelze v našem povědomí prostě zrušit. "Obrazovost obrazu" je něco, čeho je škoda se vzdávat, pokud se umělec nechce vzdát všech konotací, které si obraz přináší. (Mimochodem: uvědomuji si to zvlášť intenzívně jako člověk, který sám obrazy nedělá, jako autor, pracující s jiným mediem.) Již tím, že se přiřazuje do kategorie obrazu, přiřazuje se do určitého, velice diferencovaného kontextu v prostoru i v čase. Radomír Leszczynski tedy vytváří obrazy, jejichž základem je dialog, interakce člověka a počítače. Obrazy, které vznikly na obrazovce, přenáší do nezaměnitelně lidského média malby - osobitá "aura malby" se tak setkává se skladebností geometrických elementů, které dovolil vytvořit počítač. Co je tato hra, co je tato souhra proti technologickým překvapením, jimiž se někdy cítíme být až příliš zahlcováni? Myslím, že úspěšným pokusem o nalezení nových estetických kvalit. Jestli budeme tomuto výsledku říkat počítačové umění, pak je v samotném označení přítomnost lidského fenoménu implicitně přítomná.
To, co Radomír Leszczynski během prvního údobí své práce s počítačem vytvořil, představuje do této kategorie velice zajímavou a esteticky relevantní kapitolu. A nic jiného než estetické kvality nás - alespoň u některých typů tvorby - nemohou o přináležitosti výsledku do sféry výtvarného umění přesvědčit.

Jestliže výtvarník debutuje samostatnou výstavou...

osoba   narození   poznámka
Valoch Jiří   6. 9. 1946    

Jestliže výtvarník debutuje samostatnou výstavou...

osoba   narození   poznámka
Leszczynski Radomír   5. 5. 1945    

Jestliže výtvarník debutuje samostatnou výstavou...

osoba   narození   poznámka
Bubeníček Václav   1. 6. 1913    
Sýkora Zdeněk   3. 2. 1920