Tvůrčí skupina UB 12...

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Vzpomínka na UB 12
rok vydání: 2022
počet stran: 2
strana poznámka: nestránkováno
jazyk: český

poznámka:
Tvůrčí skupina UB 12, jejíž existenci připomíná tato výstava, vznikla v šedesátých letech minulého století během „obrodného procesu‟, který měl ozdravit situaci v našem státě po období stalinistického režimu. Na této činnosti, která by neměla být zapomenuta, se významně podíleli umělci, z nichž k nejaktivnějším patřili mladí výtvarníci. Ti se na konci padesátých let začali v opozičním duchu sdružovat a zároveň názorově rozrůzňovat a tříbit. Tak vznikla řada skupin, nejdříve Máj, pak řada dalších a také UB 12. Tu roku 1960 vytvořili nejmladší příslušníci Umělecké besedy, seskupení kolem staršího Václava Bartovského, kteří se chtěli osamostatnit, a proto z letitého spolku odešli: písmena UB v názvu skupiny značila jejich východisko a číslovka 12 jejich počet poté, co roku 1961 Bartovský zemřel. Nejstaršími členy pak byli Alois Vitík a Václav Boštík.
Skupina vznikla na základě přátelských vztahů, z nichž některé začaly už za studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Říkalo se, že je to skupina manželská, poněvadž v ní byly čtyři sezdané dvojice, Jiří a Daisy Mrázkovi, Vladimír a Věra Janouškovi, Jiří John a Adriena Šimotová, Stanislav Kolíbal a Vlasta Prachatická. Zbytek skupiny tvořili František Burant a Oldřich Smutný, a roku 1962 se stala členkou také ze všech nejmladší Alena Kučerová. Jejich teoretikem byl Jiří Šetlík a od roku 1964 i já, který jsem předtím přišel do Prahy z Brna.
Byl jsem mezi nimi velmi spokojen a někteří, Jiří, Adriena, Václav, Oldřich a Alena, se stali mými přáteli. A s Vladimírem a Věrou mě spojovalo ještě víc – byli moji nejbližší příbuzní. Jejich názory na umění se plně shodovaly s mými. Všichni zůstali do konce života věrni základním hodnotám tvorby vpravdě výtvarné, ctili tradice, především tradici modernosti, jež pro ně nebyla protikladem, ale pokračováním umění starého, byli svobodomyslní, snášenliví a přirozeně osobití, a proto se o svéráznost nemuseli snažit a na sebe upozorňovat. Nedrali se dopředu, ale již brzy se ukázalo, že v našem výtvarnictví patří mezi osobnosti nejvýraznější, čím dále známější i v zahraničí.
Cenu a význam UB 12 vidím zejména v tom, že tolika odlišným individualitám poskytovala tak příznivé a inspirativní prostředí v době jejich tvůrčího vyzrávání. V tom smyslu skupina podstatně ovlivnila i moje příští směřování, tíhnoucí k umělcům, kteří se pohybují mezi názorovými proudy a bývají pokládáni za outsidery, ale svou hodnotou a inspirativností často předstihují favority: tak se v zorném úhlu mé zvláštní pozornosti octl nejen Alén Diviš, nýbrž i Václav Boštík. Blízkost přátel, jejichž lidskost nebyla o nic menší než umělecká tvořivost, je ze všeho, co jsem ve skupině získal, nejcennější.
Tato výstava obsahuje artefakty, které jsem od členů UB 12 dostával jako projev přátelství a vděčnosti za to, co jsem pro ně dělal. Odměnu za svou práci jsem však od nich přijímal s rozpaky – zcela mi stačily zážitky při styku s jejich prací v ateliérech, při pořádání výstav a při psaní textů, kterými jsem se ji snažil osvětlit a přiblížit publiku. Návštěvníkům výstavy chci takto připomenout, že letos uplynulo šedesát let od prvního veřejného vystoupení UB 12 v Praze v Galerii Československého spisovatele, pamětihodného už proto, že po složitých jednáních s režimními institucemi bylo sice nakonec povoleno, ale pro jejich neustávající odpor načas přerušeno. Na uspořádání výstavy v Galerii Jiřího Jílka jsem se dohodl s kurátorem Miroslavem Kovalem a jeho ženou Anežkou, kteří přijali můj návrh rádi už kvůli Jiřímu Johnovi, svému obdivovanému učiteli na Akademii výtvarných umění. Miroslav se však výstavy nedožil a jeho následovníky a mými spolehlivými a citlivými spolupracovníky se stala Anežka a syn Štěpán. Oběma za to srdečně děkuji, a Miroslavovi výstavu in memoriam věnuji.

Tvůrčí skupina UB 12...

Tvůrčí skupina UB 12...