Ladislav Kukla je vizuální umělec...

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Ladislav Kukla: Uvnitř krajin / Inside Landscapes
rok vydání: 2021
strana: 5-7
jazyk: český

poznámka:
-
Ladislav Kukla je vizuální umělec. Přesto svou výstavu v Domě Gustava Mahlera v Jihlavě uvádí písní složenou téměř před třemi tisíci lety hebrejským hudebníkem, pastýřem ovcí a budoucím králem Davidem. Oslavuje Stvořitele a vnímá, jak mluví den ke dni a noc noci sděluje poznání. Slyší tóny, které zvučí celou zemí. Hudebníci a malíři mají dar nonverbálního vnímání.
Historik umění, autor knihy Dějiny moderního umění, docent Václav Zykmund, sám činný umělec, kongeniálně porozuměl způsobu malby Ladislava Kukly. V roce 1968 o Kuklovi napsal: „ Jeho malba je silně bezprostřední, nerespektující obvyklé normy výtvarného vyjadřování. Mizí zde rozdíly mezi objektivností a subjektivností, dílo se stává diagramem nepřetržitého procesu přerušované meditace a spontánnosti". Václav Zykmund byl za normalizace v roce 1975 zaměstnán jako řidič, Kukla pracoval v průmyslové továrně - po okupaci namaloval obrazy Raději se neprobouzej, ať se ti stále zdají sny o vycházejícím slunci a také Poctu Palachoví a Nejvyšší pupík.
Zykmundova definice zůstává i po padesáti letech stále základem Kuklo vy tvorby. Obdobně se vyjádřila i historická umění Nina Dvořáková: „Je zřejmé, že má nevšední schopnost zmocnit se podnětů, jichž se mu dostává, či lépe řečeno, jež si volí, a využít je svým osobitým způsobem, silou svého uměleckého nadání".
Ladislav Kukla zná celé dějiny výtvarného umění od afrických tassilských kreseb, skalních maleb australských Aboriginců, až po současné umělecké dění 21. století. Zná také své kořeny, vlastní identita je pro něj stěžejní, není závislá na zrychlujících se uměleckých trendech doby. Má rád ticho, které rezonuje. Miluje hudbu, sám byl jazzovým muzikantem. „Neodmyslitelným pendantem mu vedle hudby byla literatura, od francouzské prózy přes prokleté básníky po básníky staré Číny, ruské, americké klasiky, beatniky a současné tvůrce. Sám texty psal, mnohdy vybavoval své obrazy básnickými názvy. Autorovy současné malby, objekty a asambláže vypovídají o duchovních prožitcích, o zážitcích v krajině, často také o vzdálených dobách až k prvotním počátkům života, o fantastických krajinách, o starých civilizacích a exotických kulturách, jejichž autentickou podobou se na svých cestách sytil všemi smysly. Nevyhýbá se však ani sociálním a společensko-politickým motivům, fascinují ho témata napříč uměleckými žánry. Obrazy, jakmile se dostaví správná chvíle, transponuje ze své mysli do barev a tvarů, vyjadřuje se v ploše i prostoru. Někdy naopak nalezený objekt vyvolá vzpomínky a ten pak, uchopen umělcem, mění se v příběh, ve svědka souběhu přítomnosti a minulosti, zdánlivé všednosti, za níž se však skrývá most do nepoznaných dálek lidské fantazie ", uvádí kurátorka Oblastní galerie Vysočiny Ilona Staňková. Anglické „flow" - proudit, plynout, prýštit - vyjadřuje nejlépe způsob přicházející inspirace. Krása skal, písčiny moří, sníh Vysočiny, hvězdné nebe, Dreamlands - Laponsko, Nippon, Aotearoa, ale i bolest lidí a paměť národů.
„V průběhu času Kukla vše podřizuje výtvarné myšlence, od inspirace malbou přírodních národů, přes informelní či přírodní struktury, vrstvení lazur, rozmývání barev a pigmentů, až po silné malířské gesto směřující k polohám čiré expresivity a průzračné zářivosti. ... Velkou pozornost věnuje názvům svých obrazů. Důležitý je pro něj nadhled a určitým humorem naplněný odstup od svého přístupu k tvorbě. Záměrně ponechává dostatečný prostor pro rozvinutí divákovy vlastní imaginace. Často je třeba odkrýt více vrstev - uměleckých, přírodních, historických i osobních", uvádí ředitel Oblastní galerie Vysočiny Daniel Novák. Někdy autor ponechává pro větší univerzálnost pouze anglické názvy. Používá humor i sarkasmus (Řeznická balada z padesátejch), vnímá bolest lidí (Kaddiš, Spálený domov). Vytvořil Chronos Melancholia, Znamení času, Long Time after Pollock, Poctu Šímovi, Poctu Blossfeldtovi, Broken Stars, Ztráty a nálezy i Hvězdné nebe Immanuela Kanta. Řada studijních cest (45 států), dlouhodobá pedagogická činnost, výstavy v zahraničí a propojení domova a světa rozšířily tematické okruhy jeho malby.
Koncept výstavy v Domě Gustava Mahlera je založen na malých formátech vznikajících v průběhu padesáti let. Jsou dány do kontrastu s objekty, které Ladislav Kukla umístil jemně levitující několik centimetrů nad podlahou výstavních sálů. Tyto objekty paralelně tvoří od roku 1985, vyvažuje tak malbu a své sochařské cítění. Prostřednictvím těchto objektů či asambláží se mu daří proměnit a oživit zapomenuté a odložené věci. Slučuje zdánlivě neslučitelné. Mnohdy čeká i roky. než nalezne jejich vzájemné propojení (Two Concepts, Transformace I a II, Něžná bílá noc, Čínská bárka, Štíty a erby). Používá polychromovaná dřeva, staré desky stolů a rámy, kůru stromů, korálky, látky, kůže, korky. Malíř Jan Zrzavý, kterého Kukla osobně znal, řekl, že umění je velká hra, jak předat jiným své osobní sdělení. Dětství, ať šťastné, někdy smutnější, je jako ponorná řeka, která nás provází celým životem. Jako malý chlapec Kukla nevnímal stalinismus, procesy, přídělové lístky, bolest otce, zubního lékaře, který přišel o vše. Hrál si v Českém ráji u svého dědečka na splavech bělostného písku u paty skal. Tehdy netušil, že je to písek ze silurských moří (pozdější cyklus Atoly, obrazy Pobřeží mechů, Písčiny, Oceán Sands, Pláže, Proudy, Delta River). Teprve po šedesáti letech se v jeho asamblážích začaly objevovat skleněné korálky, které spolu s barevnými skleněnými zářícími tyčemi okouzleně obdivoval v malé sklárně svého strýčka pod Kozákovem.
Ke Kuklově utajené výstavě ve Výzkumném ústavu veterinárního lékařství v Brně, po vyloučení z uměleckého svazu, napsal historik Jiří Valoch ke Kuklovým malým formátům: „Jedním z možná nikoliv nejzávažnějších, ale bezpochyby z nejmarkantnějších jevů, který můžeme pozorovat v umění poslední desítky let, je tendence k monumentalizaci formátu, k přezvětšení detailu a k tvorbě kreací takových rozměrů, že zcela determinují prostor, v němž jsou umístěny. To platí pro představitele nejrůznějšího názorového zaměření i pro nejrůznější typy tvorby, počínaje malbou, přes plastiku až po realizace v přírodě. Opačná snaha má prozatím méně představitelů, pro které je charakteristické ono goethovské „ omezení, v němž se pozná mistr ", ale také koncentrace na podstatné, důraz na myšlenkové „zázemí" díla. Tato ctnost je spjata s autory ideového či konceptního umění, ale také s některými umělci, pracujícími především s klasickými výrazovými prostředky. Ladislav Kukla mezi nimi zaujímá významné místo. Jestliže zpočátku byly pro něj miniatury pouze pomocí v nouzi a studijním záznamem, když se nemohl věnovat rozměrnějším plátnům, staly se časem definitivním artefaktem. Autor se zabývá stejnými tématy také v rozměrnějších obrazech. ... Vybudoval zcela svébytnou výtvarnou koncepci, reflektující zážitky z krajiny nebo z přírodního detailu, přetvářené do nových imaginárních souvislostí".
Tyto malé formáty se Kuklo vy staly útočištěm v životních tísních, naplňovaly jeho hlubokou potřebu tvořit navzdory nepřízni okolností. Především je vnímal jako budoucí obrazy. Mají v sobě obsaženu tuto určitou monumentalitu, nejsou to skutečné miniatury. Přesto obdivuje manuskripty. iluminace, žaltáře a kodexy, které mají v evropském kontextu tradici l 500 let.
V kanadském Québecu na Biennale Internationale ďArt Miniatuře 2012 obdržel Kukla při účasti vybraných 230 vizuálních umělců z 24 zemí světa I. cenu za malbu za cyklus Dreamlands. Jeho malé formáty se staly ve své bezprostřední výtvarné svobodě stejně závažné jako ostatní jeho díla. Vnímá kód stvoření a jeho řádu sahajícího hluboko do trvajících procesů naší ontogeneze. Kuklovy kresby, malby, objekty, fotografie a projekty jsou nedílnou součástí jeho vnitřních krajin. Je na cestě...

Ladislav Kukla je vizuální umělec...

osoba   narození   poznámka
Rutkovský Martin        

Ladislav Kukla je vizuální umělec...

osoba   narození   poznámka
Kukla Ladislav   15. 1. 1943