Krajinářovo vybočení do čiré imaginace

podnázev: kulturní-noviny.cz

typ dokumentu: www
nadřazený dokument: kulturni-noviny.cz
rok vydání: 2022/02/28
číslo: 5
jazyk: český

web: https://www.kulturni-noviny.cz/nezavisle-vydavatelske-a-medialni-druzstvo/archiv/online/2022/05-2022/krajinarovo-vyboceni-do-cire-imaginace

poznámka:
-
Útlý sešit s monotypy jako důkaz umělecké všestrannosti Vlastimila Tomana.
Někteří z odešlých přátel v nás zůstávají, jací byli kdysi. Jistě, teď už jen v tušeních, ale se zapamatováním si jejich charisma. Vzpomínám na krajinářského malíře a grafika Vlastimila Tomana (19. února 1930 v Třebíči – 11. 12. 2015 tamtéž), absolventa pražské Akademie v roce 1960. V hmotné podprůměrnosti byl nejskromnější ze skromných.
V mysli ožívají děje minulosti a jejich zvláštnosti. Skrze ně se mně podtržené a sečtené jeví v nejednom detailu nově. Stále s týmž duchovním poutem, ale s tázáním, zda tehdy to či ono bylo právě tak, jak si vzpomínám, nebo čas a přítomný svět mohly podsunout odlišné myšlenky a obrazy? Možná, dejme tomu.
S Vlastimilem Tomanem, o třináct let starším, jsem se přátelil čtyřiačtyřicet let. Obdivoval jsem vytrvalost, s kterou viděl krajinu kolem Třebíče v podobě, jakou měla v jeho mládí. Proměny odmítal, takže postupem času nebyl s to skicovat a malovat venku, neboť milované motivy už vypadaly jinak. Uzavřel se v ateliéru o pár čtverečních metrech. Nebyl realista, držel se akademických naučení, jež v druhé půlce padesátých let u nás představovala modernost – lomená čára v kubizujících přestavbách, měkkost a stylizované ticho v lyrizovaných podáních, dynamika v expresi, harmonie dělené barvy a světla v ohlasech impresionismu nebo, to nejčastěji, ve svérázných formových propojeních.
V polovici října 2014 mně napsal (psával rád, rukou, telefonoval málokdy): Mám pro Vás útlou záležitost pod názvem Experiment Imaginace Z náhody umění?. Nemáte ji? S monotypy. Až budete dávat zásilku do schránky, zmáčkněte zvonek, abych Vám ji předal.
Příští den jsem u jeho dveří zmáčkl zvonek a „útlou záležitost“ dostal. Píšu o ní až teď, po sedmi a půl letech. Desetkrát za ten čas jsem článek začal, ale nedokončil. Až dnes. Z obavy, aby náhle nebylo pozdě. Jistě ne pro výjimečnost námětu, ale pro svědectví o „něčem jiném“.
Vyjadřování slovem, prózou a veršem bylo Tomanovi stejnou životní nezbytností jako práce výtvarná. Knižně vydal variantní, celistvé či vymezeně územní nebo místně zaměřené vzpomínky Cestou domova, Doteky domova, Proměny domova, Tajemství kouzelné krajiny, Třebíč poetická, Životní cesta a Nové Dvory a Kočičina. Vše s vlastními ilustracemi, dokumentárními fotografiemi a básněmi. Básně psal se zanícením celý život. Převážně přírodní lyriku ve volném verši, s nesložitou syntaxí. Tři útlé sešity veršů vydal v sedmdesátých letech v místních kulturních zařízeních. Další uveřejnil vlastním nákladem v šestkovém formátu, v provedení tak říkaje na koleně, některé psané rukou (velmi autenticky). Náklady minimální, neprodejné. Zjara 2015 řekl: Už jsem přivedl na svět dvě sta osmnáct malých básnických sešitků. Jistě to tak bylo. Avšak pokud vím, komplet oněch tisků nelze najít v žádném knihovním či archivním fondu. Ztratil se? Byl v umělcově pozůstalosti? Neurvale vyletěl oknem na hromadu zbytečností? Neznám odpověď.
Ale zpět k sešitu s titulem Experiment Imaginace Z náhody umění? Má tři volné dvojlisty kvartového formátu (12 stran) s úvodem a jedenácti monotypovými ilustracemi. Ve výčtu Tomanových privátních tisků je zvláštní. Obsahem i formou. Úvodní text může vyvolat domněnku, že Toman odhalil skrytou tajuplnost nadrealistické imaginace teprve ve věku čtyřiaosmdesáti let. Ale jisté to tak nebylo. Není-li umělec upsán přímé věcnosti, má obrazotvornost stále pod čepicí. Že Toman o tom pověděl své teprve v pozdním věku, je spíše náhoda. Udělal to zaujatě a věcně. A nechť je zdůrazněno, že i osvobozeně, částečně sobě navzdory, protože „direktní“ imaginace přece jen nebyla jeho příznačným jazykem. Ovšem v čase Experimentu… zřejmě vzbudila interes, a poskytla vzrušení a tvůrčí radost. Ostatně pro radost vznikly nejméně tři čtvrtiny Tomanovy tvorby. Vždyť od pětačtyřicátého roku věku žil ve své magicky prazvláštní domácnosti sám.
V úvodu Experimentu… píše o výtvarné metodě, jejíž princip i pro něj byl stále přímo dosažitelný, ale nepoužívaný. Nejspíš proto, že on měl umění za činnost především racionální, zatímco náhodnost válečkového monotypu, jež se v jeho tvorbě pak již neobjevila, přijal jako pozitivní uvolnění, hru. Ne bez vážnosti, ale s nadhledem. Přepisuji úryvek:

Umění bývalo vědomou tvorbou… Později se nekladly meze fantazii, představivosti anebo se dokonce spoléhalo pouze na náhodu, co z kouzlení a náhody vznikne. Ale abych se nepouštěl zbytečně do světa teoretického, což přísluší výtvarným teoretikům, soustředím se pouze na svoji osobu a činnost. Po vytištění linorytu je zapotřebí očistit navalovací váleček od černé barvy, aby na příští použití byl opět čistý, a tady právě začíná podstata věci. Monotyp získáme položením čistého papíru na sklo, kde se barva rozvaluje, že při kresbě můžeme použít jako techniku vyjádření prst. Jeho spodní část jako při otisku prstu, ale i nehtů, jako při kresbě tužkou, ale i celou dlaň, čímž získáme světlý tón. Když papír opatrně sejmeme, získali jsme jediný otisk, který se nazývá monotyp, čili jediný otisk. A tady při tomto způsobu právě vznikají náhody, z nichž leckdy se objeví lidská postava, nebo zvířata a ptáci. Mnohé se dají dotvořit dokreslením.
Tomanův čin vydání sešitu Experiment… dovoluje bezprostřední posudek. V umělcově odkazu nechť je pomyslně označen jako fragment tvůrčí práce, diktovaný ve vhodném čase pohybem mysli a vůle směrem k naplnění sebe sama. A ještě poznámka k eventualitě dotvoření monotypu dokreslením. I zde je nepochybně předmětem imaginace vycházející z míry imaginační schopnosti dotvořitele. Talentovým vkladem do vnímavosti, ale i cvikem, lze dosáhnout emočního a zrakového odhalování enigmatických obrazů, které mívají pro různé jednotlivce rozličnou náplň. Toman byl ve svém jediném exkurzu do odkrývání imaginárnosti nahodilého obrazu opravdově osobitý. Přitom si zachoval tvář a v následku podlehl nutkavému vnesení předmětných vizí, jež mu v bohaté struktuře nabídla vizuální paměť s vlastním rukopisným tvaroslovím. Tedy chyboval? Ne. Imaginace je specifickým viděním světa, novou skutečností konstituovanou fantazií a fixovanou individuální myslí.