Fragment úhrnného fenoménu František Skála

podnázev: kulturní-noviny.cz

typ dokumentu: www
nadřazený dokument: kulturni-noviny.cz
rok vydání: 2021/08/30
číslo: 18
jazyk: český

web: https://www.kulturni-noviny.cz/nezavisle-vydavatelske-a-medialni-druzstvo/archiv/online/2021/18-2021/fragment-uhrnneho-fenomenu-frantisek-skala

poznámka:
-
Výstava obrazů a grafiky renomovaného tvůrce je povzbuzujícím činem Galerie 12 po pandemické odmlce.
Mezi moravskými soukromými galeriemi nelze přehlédnout Galerii 12 v Náměšti nad Oslavou, jejíž majitelkou je Ludmila Tasovská. Stojí v sousedství zámeckého parku, má pohledný interiér a uzavřený dvůr s kovovými sochami a objekty Pavla Tasovského a jeho syna Pavla.
Galerie 12 nedisponuje prostorem, kterým by byla s to konkurovat státním galeriím, to ale neznamená, že je ze skromnosti nucena nabízet své návštěvní veřejnosti prostřednost. Za 18 let dosavadní existence představila řadu našich soudobých umělců z těch, kteří ve svých tvůrčích oborech, v individuálních proporcích, představují to, co v pravém smyslu slova označujeme naším uměním. Aktuální výstava je autorskou kolekcí více než čtyřiceti obrazů (pigmenty a pastel) a grafických listů (kamenotisky a suché jehly) Františka Skály. Je v náměšťském kulturním dění (i v širším měřítku) výtečným činem na prahu nových poměrů, nastalých po ničivém pandemickém půstu.
Skálova umělecká mnohostrannost je ne pouze známá, je i důvodně ceněna. Trojdílný interiér Galerie 12 z ní představuje jedinou – závěsná dvojrozměrná díla, barevně zdůrazněné malby a v technickém úzu pojaté grafické listy tištěné z plochy (litografie) a z hloubky (suché jehly). Momenty obsahových dění figurativních malířských kompozic na plátně jsou neseny barevně výraznými složkami na tlumeném pozadí. Jsou ve věcném podání existenciální (Osudové ohlédnutí), jinde imaginární (Zárodky jazyků), expresivní (Euforie) či výrazně stylizované (Čekání na bílé vlaky), přikloněné k tajemnosti, nadsázce, mírné ironii (Rozmar) nebo baladické dikci (Kousek za městem). To vše v sumě je Skálův rejstřík, utříděná zásobárna úsudků, k níž se autor dopracoval sobě příznačným širokým objímáním světa s růzností jeho podob a charakterů. S rozvážným nadhledem a příznačnou formovou skromností, řekl bych. Sloučením a volbou toho či onoho v souvislosti s volbou námětu zrodil se artefakt ve skálovském rukopisu.
Grafické listy jsou předkládány v evidentní velikostní komornosti. Některé hlubotisky zcela věcné (Zázrak smrku), jiné s kresebnou dokonalostí geometrie otevřeného prostoru (Dva obři), s potemnělou tajemností (Měsíční koupel – Obryně), s baladicko–ironickou děsivostí (Lodijed) nebo se ztišeným biblickým tématem (Getsemanská zahrada). A je tu též série drobných portrétních kolorovaných suchých jehel s artistním titulem Krasci. Ta ale v celku výstavy plní, jistě mimovolně, roli cizího příbuzného. Zejména obsahovou orientací spočívá v odlišné oblasti výtvarného projevu.
Ve shrnutí, s přesahem zřetelně literárním, lze říci, že Skálova tvorba ve svých nejvyšších bodech je pro senzitivního vnímatele neokázalostí a nestrojeností až dojemná. Odhaluje sumární pravdy rozmanitých témat, jež originálně zprostředkovává. Oněch pravd, jež jsou v nenadálé spodobě přijatelné nevýhradně, tedy racionálně i duchovně užitné i mimo autora a jeho dílo. V takovýchto situacích není vnímateli k tíži s pozorovaným uměleckým dílem se ztotožnit v introvertní představě blízkosti pohnutek a údělů.
A nic nebrání zajít ještě o krok dál. A položit řečnickou otázku: Je snad Skála předurčen, aby svým vnímatelům (takže výhradně těm, kteří o jeho práci jeví zájem) ve výtvarných kreacích odkrýval tajemné stránky našeho světa? Je to pravděpodobné. A co je v umění pravděpodobné, lze za pravdu nebojácně prohlásit. Fenomén Skála je nesporně výrazně nadprůměrnou veličinou našeho soudobého umění, umělec renesančního ducha v úpadkovém postmodernismu, z něhož se svéráznou moderností trvale nenapodobitelně vylučuje. Avšak nebylo by správné nepřidat na závěr variantní volbu k výše položené otázce. Může být vzata s plnou seriózností, ale též jako nerozumně nešikovná. Avšak není snad Skálova sumární tvorba ve všech podobách v jedné z dimenzí moudrou nezávislou hrou? Hrou, jež může vyvolat úsměv a třeba i dojmout, vždy však v důsledku povznese? Bezvýhradným přistoupením na pravidla oné hry stává se z přítomného na Skálově výstavě účastník s možnou svůdnou potuchou, že pozorovaná díla byla vytvořena i pro něj. Chce-li umělec duchovně meškat „mezi svými“, toto je bezpochyby cesta k vrcholu.