Z Bílkovy vily je nové muzeum

podnázev: vltava.rozhlas.cz

typ dokumentu: www
nadřazený dokument: vltava.rozhlas.cz
rok vydání: 2010/11/23
jazyk: český

web: https://vltava.rozhlas.cz/z-bilkovy-vily-je-nove-muzeum-7885857

poznámka:
Galerie hlavního města Prahy znovuotevřela po náročné rekonstrukci Bílkovu vilu, aby z ní vytvořila reprezentativní muzeum této renesanční osobnosti českého výtvarného umění.

Ačkoli byl František Bílek (1872–1941) především sochař a grafik, svoji ateliérovou vilu v Mickiewiczově ulici v Praze – Hradčanech vystavěl v letech 1910–1911 podle vlastních plánů. Její půdorys je odvozen od stopy kosy a i zdi z režného zdiva jsou členěny obrovskými sloupy, které místy znázorňují snopy klasů. Bílkovým záměrem bylo v nepříliš zdobné secesní stavbě mj. symbolizovat „...život jako pole zralých klasů, skýtající výživu bratří na každý den“. Není tajemstvím, že František Bílek získal pozemek pro výstavbu své úchvatné vily za protekční cenu, nicméně následně se její výstavbou a originální výbavou nadosmrti zadlužil ve víře, že to národu vrací svým dílem.

Při vstupu do expozice v přízemí ateliéru, kde Bílek tvořil, vás jako první upoutá Bílkova slavná třímetrová socha z bukového dřeva Úžas. Jedná se o jeho vůbec největší dřevěnou sochu, která zachycuje postavu ve chvíli mystického prozření. Stejně jako řada dalších samostatně vystavovaných děl měl být Úžas částí většího celku. Představu Úžasu podnítil básník Otokar Březina, který chápal umění jako projev, jímž duše vyslovuje svůj úžas nad kosmem, do něhož je zajata. Mystické spojení umění a člověka je vůbec Bílkovým zásadním tématem.

S Úžasem sousedí další velká, tentokrát dubová socha Adam a Eva. Zobrazuje Adama a Evu v divokém milostném a fatálním pádu, čímž dává akcent na první lidský hřích. Nechybí zde ani ohromná studie k Ukřižovanému, soše umístěné v chrámu sv. Víta. Na výrazu ukřižovaného Krista spolupracoval pro změnu další básník a Bílkův přítel Julius Zeyer. Široký projekt Cesta, trasující duchovní vývoj lidstva, zastupuje v expozici mohutný bronzový Mojžíš, jehož první odlitek byl zničen za okupace. Pozdní práci ze dřeva reprezentují Budoucí dobyvatelé, kteří představují alegorie sedmi duchovních smyslů. Ve velkém formátu je v přízemní expozici vystavena také obrazová ilustrace Vedra k Březinově sbírce Ruce. Znázorňuje věčně aktuální úpadek lidstva v důsledku chamtivosti a nenasytnosti, k němuž přichází Kristus vykupitel.

Obytné přízemní prostory vily jsou pojaty intimněji, jsou vybaveny podle vzoru dobových fotografií Bílkovým originálním nábytkem z masivního dubu, který sám navrhoval. Psací i jídelní stoly, židle, knihovny, příborníky, skříně i pohovky mají v sobě zakódovanou náboženskou symboliku i citáty, které nesou prostřednictvím originálního vyřezávaného písma.

V prvním patře v kabinetu kresby a grafiky najdeme linoryty, grafiky a kresby nejen na stěnách, ale i umístěné v masivních výsuvných panelech uprostřed místnosti. V přilehlých výstavních místnostech je namixován široký rozptyl Bílkovy tvorby. Kromě soch a reliéfů jsou ve vitrínách také drobné plastiky, nebo zde najdeme i plakát k nejvýznamnější Bílkově individuální výstavě v kostele sv. Martina ve zdi v roce 1908. (V kostele sv. Martina ve zdi Bílek také skladoval svá díla, ale díky svému přístupu k víře, který zcela nevycházel z křesťanského učení a neshodoval se s oficiální církevní doktrínou – Bílek se netajil tím, že se mu za života několikrát zjevil Kristus – byl odtud, stejně jako z několika dalších kostelů, vyhoštěn.)

Z výstavních místností lze shlédnout dolů přímo do ateliéru a mimo jiné se tak podívat Úžasu shora přímo do tváře. V posledním patře je završena komplexnost stálé výstavy i Františka Bílka jako univerzálního umělce. Představuje se zde autorova knižní tvorba – nejen kresby, ale i dřevoryty určené do sbírek jeho přátel: výše jmenovaného Otokara Březiny, Julia Zeyera nebo Jakuba Demla.

Bílkova vila v Mickiewiczově ulici Praze – Hradčanech je veřejnosti přístupná od úterý do neděle od 10 do 18 hodin.

navštíveno 13.8.2021