Dějiny Orlické galerie

typ dokumentu: text
rok vydání: nedatováno
počet stran: 3 listy
výška x šířka [mm]: 297 x 210
jazyk: český

poznámka:
-
Kolowratský zámek (resp. tehdy Státní zámek) v Rychnově nad Kněžnou se v roce 1953 stal sídlem Krajské galerie v Rychnově nad Kněžnou, zřízené jako kulturní instituce Vč KNV Hradec Králové. Její slavnostní otevření se uskutečnilo 31. října 1954. Do sbírek galerie byly přeřazeny např. fondy výtvarného umění hradeckého muzea nebo sbírka biskupa J. Doubravy, odkázaná v r. 1921 městu Hradec Králové. Sbírky byly ale také od počátku doplňovány nákupy výtvarných děl současných umělců a převody z MK ČSR. Podle zřizovatelů nedisponoval v té době Hradec Králové adekvátními prostorami a pro umístění Krajské galerie do velkých sálů mansardového patra Kolowratského zámku v Rychnově mluvila také naděje na početnou diváckou obec v sezónních měsících.
První ředitelkou nové krajské kulturní instituce se stala ak. mal. Božena Hliněnská-Kühnová (*1906 Nová Paka - † 1992 Brno), druhá žena brněnského malíře Roberta Hliněnského. Po jejím odchodu do Brna stanul v r. 1956 v čele galerie dr. Jan Baleka (*1929). Dr. Baleka realizoval vedle stálé expozice řadu sezónních výstav (1956 Vincenc Walter, Břetislav Jüngling, Josef Holub; 1957 Josef Čapek; 1959 Vojtěch Sedláček). Od počátku 60. let však již výstavní činnost Krajské galerie koncentroval na velké výstavní podniky v Hradci Králové (1961 Adolf Hoffmeister, 1962 Emil Filla). 1. listopadu 1959 byla galerie na dva měsíce sloučena s muzeem a památkovým střediskem do instituce nazvané Krajský vlastivědný ústav, ale hned od Nového roku 1960 se všechny tři instituce opět osamostatnily a galerie fungovala od tohoto data pod názvem Oblastní galerie v Hradci Králové se sídlem v Rychnově nad Kněžnou. Zřizovatelem se stalo protentokrát město Hradec Králové. Když v roce 1963 staronový zřizovatel Východočeský krajský národní výbor galerii opět převzal a získal pro ni prostory Biskupského paláce na Velkém náměstí v Hradci Králové, byly sem sbírky z Rychnova definitivně přestěhovány a od 30. 6. 1963 zpřístupněny. Transfer galerie do Hradce se neobešel bez protestů rychnovské veřejnosti i zástupců města a okresu, o stěhování galerie se také diskutovalo v dobových médiích (Pochodeň, RP). Rada města při koncipování protestu proti zamyšleném přesunu galerie vyzdvihovala zejména její dosavadní návštěvnickou úspěšnost (1960, 16.000 návštěvníků).
V letech 1963 a 1964 se dramaturgie výstavních podniků v opuštěných prostorách II. patra rychnovského zámku ujala kulturní komise při tehdejším Odboru školství a kultury Okresního národního výboru v Rychnově nad Kněžnou a realizovala zde ve spolupráci s tehdejším Svazem československých výtvarných umělců v letních sezónách 1963 a 1964 dvě velké přehlídky tehdejšího českého výtvarného umění (Rychnov ´63, Rychnov ´64), na kterých se vždy prezentovala téměř stovka autorů, včetně těch, kteří měli s vystavováním své práce v tehdejších oficiálních výstavních prostorách problémy (Mikuláš Medek, Vladimír Boudník, Bedřich Dlouhý, Aleš Veselý, Olbram Zoubek, Eva Kmentová a další).
Zřejmě z těchto souvislostí a ze zkušeností a z výsledků práce předchozí Krajské galerie se zrodil v roce 1964 projekt Orlické galerie, střediska výtvarného života a paměťového média regionu, ve kterém tehdy ještě intenzivně dožívala velmi silná krajinářská tradice, vyrostlá ze samých kořenů českého moderního umění (A. Slavíček, J. Trampota). Rybné zůstával nadále věrný syn Antonína Slavíčka Jan, do Slatiny zajížděl pravidelně profesor Miloslav Holý, trvale s krajem srostl Vojtěch Sedláček, usazený v Javornici, spolu se sochařem Leošem Kubíčkem v Pěčíně a velkou kolonií výtvarníků v Říčkách. Statut Orlické galerie byl schválen ještě v roce 1964 a od ledna 1965 zahájila nová instituce jakožto kulturní zařízení ONV Rychnov nad Kněžnou svou práci. Do svého základního fondu dostala cennou kolekci reprezentantů středisek krajinomalby v Orlických horách, zejména malířů z Rybné nad Zdobnicí, a obrazy významných solitérů Jana Trampoty, Vojtěcha Sedláčka, Miloslava Holého a Antonína Hudečka.
Od založení Orlické galerie až do poloviny roku 1977 stál v jejím čele ak. mal. Rudolf Černý (*1922 Kostelec nad Orlicí - †2013 tamtéž). Tomu se podařilo během jeho působení položit základy ke stálé expozici Malíři Orlických hor. Realizoval mimoto řadu výborných výstavních podniků v rámci sezónních výstav. Vedle doplňování a rozšiřování sbírkových fondů budoval odborné zázemí instituce (galerijní knihovna, archiv) a galerie navazovala kontakt s nejmladším publikem v řadě projektů pro školy. Svého odborného garanta získaly v Orlické galerii také Obrazárna v Rybné nad Zdobnicí, Obrazárna ve Slatině n. Zd. a nově vzniklý (1977) Památník Vojtěcha Sedláčka v Javornici. Druhý ředitel galerie, PhDr. Jana Trnková (*1942 Jičín) během svého pětiletého působení v čele Orlické galerie (srpen 1977-1982) usilovala jednotlivými výstavami o užší kontakt s aktuální českou výtvarnou scénou a zejména o prezentací autorů, stojících mimo oficiální svazovou strukturu (např. výstava Kresba, 1980). Tím získala galerii respekt a renomé v širokém kontextu tehdejšího českého výtvarného života a umělecké scény. Důležitým okamžikem pro galerii bylo také dokončení Památníku sochaře Karla Hladíka - nové stále expozice v bývalé konírně Kolowratského zámku (otevřeno 1980); exponáty Památníku se po odkazu staly také kmenovým fondem sbírek Orlické galerie.
Pro následující období (ředitel Karel Hynek, *1955 Aš, v čele 1982-1990) byla nejdůležitější etapou doba působení dr. Jiřího Zemánka jako kurátora a realizátora výstav OG. Jeho výstavní projekty Malíři Orlických hor a Sochaři Orlických hor, doplněné kvalitními odborně fundovanými edicemi, ustálily náš pohled na tato témata a jsou dodnes základem pro jejich další studium a prezentaci.
V době působení dr. Konstantina Korovina (*1945 Kostelec nad Orlicí, od 1. 8. 1990 do konce roku 1997) přešla galerie z gesce Okresního národního výboru/Okresního úřadu Rychnov nad Kněžnou pod MK ČR. Zprvu velké výstavní projekty, zaměřené na témata a osobnosti předchozím režimem proskribované (Popis jednoho zápasu, J. Lacina, A. Lamr, M. Langer), vystřídaly výstavy nesoucí specifickou pečeť osobnosti nového ředitele (Pocta čaji, 1992). Nevyhneme se konstatování, že v časech, kdy probíhaly v jiných institucích podobného typu rozsáhlé úpravy a investice do vybavení, včetně rozšiřování sbírkového fondu, OG stagnovala. Odpovědnost za likvidaci Orlické galerie jako samostatné instituce, pečující o rozvoj výtvarné kultury v regionu s tak velkým významem pro české umění 20. století, s nezanedbatelným návštěvnickým potenciálem, cennou obrazovou sbírkou a odborným zázemím, zůstává na aktérech této akce. Na konci roku 1997 byla Orlická galerie ministerstvem kultury ČR jako samostatná instituce zrušena, péče o její sbírky svěřena Galerii moderního umění v Hradci Králové a z bývalého odborného personálu osiřel v galerii pouze správce depozitáře. Roky 1998-2002 poznamenala existenční nejistota a programová nevyváženost. O galerijní fond a stálou expozici pečovala nadále GMU HK, dramaturgie sezónních výstav se ujal šéf odboru kultury Okresního úřadu v Rychnově nad Kněžnou PhDr. Pavel Imrich a samotná produkce výstavního programu pak finančně i personálně spočívala na bedrech tehdejšího Okresního muzea Orlických hor.
Při konstituování krajského zřízení v roce 2002 byla Orlická galerie včetně svého sbírkového fondu začleněna do Muzea a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou. Zůstal zde správce sbírek a o dramaturgii a produkci výstav pečoval kurátor (0,6 úvazku). Za dobu poručnictví MGOH byl věnována důraz zkvalitnění a rozšíření stálé expozice Malíři Orlických hor jako základního stavebního prvku výstavního programu (dlouhodobá zápůjčka malířského cyklu Slatinský rok Miloslava Holého, kolekce obrazů Věry Jičínské z Městského muzea v Dobrušce, instalovaná jako Pařížské roky Věry Jičínské, nově oddíl Malíři v Říčkách). Na rozdíl od 80. a 90. let minulého století akceptovala galerie svou regionální roli. Vedle velkých retrospektiv (Hudeček, Holý, Trampota, Josef Kubíček, Miroslav Zemánek) již po deset let vždy na konci výstavní sezóny nabízí při Orlickém salonu své sály současným výtvarníkům z širokého prostoru Orlických hor a Podorlicka, výstavní cyklus Zapomínaní malíři mapuje zajímavou a dnes již jen těžko dostupnou regionální výtvarnou tradici. Znovu se po létech vytvořil prostor pro práci se skupinami návštěvníků (každoročně výstavy a programy pro školy). Orlická galerie obnovila také své kontakty s kolegy na Polské straně v rámci projektů Euroregio Glacensis.
Za více než padesát let své činnosti nabídla Orlická galerie svým návštěvníkům přes tři stovky výstav, z nichž mnohé měly charakter zásadních retrospektiv a přehlídek. Vydala řadu katalogů a propagačních materiálů, které jsou dnes často jediným vodítkem pro zájemce i badatele o regionální výtvarné umění. Pro prostor Orlických hor a Podorlicka, s jejich tradicemi živých malířských středisek (Častolovice, Javornice, Pěčín, Potštejn, Rybná nad Zdobnicí, Říčky, Slatina nad Zdobnicí), která měla často velký význam pro podobu české krajinomalby a potažmo i pro vývoj celého českého umění 20. století, zůstává Orlická galerie se svým sbírkovým fondem, výstavními prostorami a diváckým zázemím, pěstovaným po desetiletí, jedinou institucí svého typu v regionu.
Karel Jaroš, Dějiny Orlické galerie, text pro sborník

studovna objednat do studovny

Dokument byl vložen do košíku

Do košíku

Pokračovat v prohlížení

Dějiny Orlické galerie

osoba   narození   poznámka
Jaroš Karel   9. 4. 1954    

Dějiny Orlické galerie

instituce, obec
Muzeum a galerie Orlických hor, Rychnov nad Kněžnou (Rychnov nad Kněžnou)
Orlická galerie v Rychnově nad Kněžnou, Rychnov nad Kněžnou (Rychnov nad Kněžnou)

Dějiny Orlické galerie

  instituce, obec, signatura, poznámka  
  G 215392, Muzeum a galerie Orlických hor, Rychnov nad Kněžnou