Výstavu malíře a kreslíře Jaroslava Jebavého...

typ dokumentu: text
rok vydání: 2020
počet stran: (2 listy)
výška x šířka [mm]: 297 x 210
jazyk: český

poznámka:
-
Výstavu malíře a kreslíře Jaroslava Jebavého jsme nazvali Kružba. Kružba je pojem z gotické architektury, kružbou rozumíme kruhové oblouky, kterými vyplňovali dávní kameničtí mistři vrcholy vysokých gotických oken. Gotické stavby z těžkých kamenných prvků směřují vzhůru, k nebi.
Způsob tvorby Jaroslava Jebavého je jedinečný, v zásadě jednoduchý, v provedení zdlouhavý a namáhavý – krušný. Na plochu plátna nebo papíru maluje vedle sebe, pod sebe a přes sebe kružnice, oblouky, kroužky. Rozměrné malby, dvě máme vystavené, skládá z několika částí, částečně proto, že by se do ateliéru zbudovaného z malé garsonky na pardubickém sídlišti Polabiny nevešly. V ateliéru vládne, jak by mělo být u konkretistů obyčejem, úzkostlivý pořádek. Maluje na zemi. V náročné, sebetrýznivé poloze balancuje na lávce nad hladinou plátna jako nad propastí. Každá osobní tvorba je riskantní. Nejmenším rizikem je nepochopení.
Na hladinu vody (lhostejno zda rybníka, moře nebo řeky) dopadají kapky. Kap a kap. Prší. Kapka za kapkou proráží vodní hladinu, stává se středobodem, ohniskem nové události. Ze středobodů se všemi směry šíři vlna za vlnou. Když začne liják, je vodní hladina samá dírka a kruhové vlny se začnou potkávat a překrývat. Až včera mě napadlo, čemu se Jebavého malby také podobají. Coby lodní kapitán musel liják na řece zažít mnohokrát. Vlna za vlnou přichází, kružnice se rychle rozšiřují a stejně rychle vytrácejí překryté dalšími a dalšími kružnicemi. To není vysvětlení, není to návod, jak vnímat vystavená díla, je to jenom jedna z možných souvislostí, jedna analogie.
Jaroslav Jebavý maluje na hladinu plátna stovky stovek, tisíce tisíců kroužků. Nedělá to obyčejnými malířskými štětci, ale zvláštním nástrojem, který vymyslel a vyrobil, třemi štětci svázanými dohromady. Špičky štětců tvoří rovnostranný trojúhelník, při kroužení – při kružbě – se namalované kroužky vzájemně prolínají. Aby byly stejnorodé, tvarově shodné a stejně velké, vyřezal si z překližky další pomůcky - kruhové šablony. A aby se kroužky řadily pěkně vedle sebe vyrobil vodící lištu se zářezem, ve kterém kruhové šablony posunuje. Posuny nejsou přesně stanovené, jsou přibližné. Dokonale nejsou vyřezané ani kruhové šablony, různé je nasazení a poloha troj-štětce, hustota a množství transparentních barev. V Jebavého kresbách a malbách je tak přítomný řád i náhoda. Troj-kroužky se prolínají, překrývají, násobí i ruší, přestává být jasné, co je dole a co nahoře, co bylo dřív, co později. Na obrazech je všechno jakoby jasné a současně znejistěné. Jebavého přístup je velice osobní, není to jenom řemeslo, pouhá forma a už vůbec ne strategie. Nejspíš to je způsob meditace, duchovní i fyzický tělocvik, služba. Služba něčemu, co stojí za to, čemusi, co nás – lidi - přesahuje.
Jednoho dne - píše Comte de Lautréamont ve Zpěvech Maldororových - pravila mi matka, hledíc na mne svýma sklovitýma očima: „Až budeš na lůžku a až uslyšíš vytí psů na polích, ukryj se pod pokrývkou a nevysmívej se tomu, co dělají: mají neztišitelnou žízeň nekonečna, jako ty, jako já, jako všichni ostatní lidé bledých a podlouhlých tváří. Dovoluji ti dokonce, aby ses postavil k oknu a pozoroval tuto podívanou, jež je dosti vznešená.“ Od té doby plním vůli nebožky. Já také, jako ti psi, zakouším potřebu nekonečna… Nemohu, nemohu tuto touhu ukojit!

objednat do studovny

Dokument byl vložen do košíku

Do košíku

Pokračovat v prohlížení