Neúplné poznámky o českém poštovním umění

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Mail Art
rok vydání: 1988
počet stran: (2)
strana poznámka: nestránkováno
jazyk: český

poznámka:
-
Vlna mail artu /poštovního umění, chcete-li/ se začala rozlévat po celém světě od počátku sedmdesátých let, ale předobrazy tohoto zájmu o využití poštovní komunikace jako prostředku komunikace umělecké či o aktualizaci jednotlivých aspektů poštou prostředkovaného sdělení najdeme již dříve, především v šedesátých letech, většinou v souvislosti s netradičními uměleckými aktivitami, vizuální poezií, akčním uměním apod. Se spontánním využitím poštovní komunikace se setkáme u Vladimíra Boudníka, rozesílajícího již na konci čtyřicátých let své manifesty explosionalismu i další texty, ale také grafické miniatury, doklady jeho aktivní /1955/ a později strukturální /1958/ techniky. U Boudníka najdeme i autorskou pohlednici, realizovanou otiskem suché jehly s osamostatněnou "kaligrafií" podpisu /1960/. Předchůdce českého mail artu shledáme v básnících Ladislavu Novákovi a Jiřím Kolářovi - Novák rozesílal na konci roku 1961, kdy se zabýval různými typy básní-objektů, preparovanými básněmi apod., také uzavřenou obálku, obsahující text: "Otevřeš-li tuto obálku, nikdy se nedovíš pravý smysl uvnitř ukrytého dopisu." Jeho fragmenty bylo možno číst po odklopení malého okénka, vyříznutého v zadní části obálky. To je asi první český příklad aktualizace technologických daností poštovní komunikace jako součásti autorského poselství. U Koláře si připomeňme alespoň miniaturní koláže, rozesílané kolegům a přátelům. Je třeba si ale uvědomit, že pro všechny umělce, pracující v té době v oblasti nové poezie, byla pošta hlavní možností komunikace - samozřejmě si vyměňovali výsledky svých hledání, vzájemně se informovali o nových možnostech, které nalezli, a samozřejmě se podíleli také na mezinárodních kontaktech a publikacích. Pošta zde tedy fungovala jako médium umělecké komunikace, do jisté míry nahrazující tradiční knihu či časopis. Tak "cestovaly" básně Kolářovy, Novákovy, Josefa Hiršala a Bohumily Grögerové, Vladimíra Burdy, Jindřicha Procházky, Ladislava Nebeského, Zdeňka Barborky, Josefa Honyse a Jiřího Valocha. Významné místo měla pošta v českém akčním umění, v okruhu hnutí Aktual. Především jeho zakladatel Milan Knížák komunikoval často prostřednictvím pošty své manifesty, návody, výzvy a impulsy, u některých jeho akcí bylo využito poštovní komunikace k ozvláštnění určité situace - tématizována byla tato komunikace třeba v akci, při které byly /kromě jiného/ doručeny všem lidem v určitém domě různé více či méně neutilitární či proměněné předměty. Další členka Aktualu, Soňa Švecová, vytvářela z několika drobných věcí, vložených do obálky či balíčku, předmětové básně. Dematerializace a konceptualizace díla, charakteristická pro umění přelomu šedesátých a sedmdesátých let, byla logickým podnětem k rozvoji poštovního umění. Jestliže pro vizuální, poezii či akce byla poštovní poselství jednou z možností komunikace, pak pro koncepty byla optimální formou realizace a pro mnohé z nich jedinou formou existence. Snad všichni autoři konceptuálního umění, land artu a body artu pošty intenzívně používali ke komunikaci svých prací, ale mnozí se obrátili přímo k povaze poštovní komunikace jako specifického způsobu interpersonální komunikace a z jejích podnětů vytvářeli svá díla, aktualizující, přehodnocující a reinterpretující poštou prostředkované sdělení. Z českých tvůrců to byl Petr Štembera, který již roku 1970 nejen rozesílal fotografie svých prvních land artových realizací, ale také své konceptuální knihy a o něco později pak své "zprávy o počasí", de facto nesmírně zajímavé transfery meteorologických zpráv do podoby poštovního poselství. Pro Štemberu to bylo nejdůslednější vyloučení subjektu z realizace díla, jeho působení jako pouhého prostředníka sdělení. V roce 1970 vznikaly také první poštovní koncepty Jiřího Valocha, omezené na jednoslovné "informace" či "ideje" jako svého druhu podněty pro vnímatelův intelekt; navazovaly bezprostředně na jeho minimalizované vizuální básně a partitury. Poštou byly sdělovány též první konceptuální a projektové práce J. H. Kocmana, ať to byly utopické projekty /interpretované mapy, projekt "přírodní estetické rezervace"/ či konceptuální sdělení /soubor prací na téma doteku, analytické Micro-macro Issue/. Tito autoři logicky začali v roce 1970 užívat razítek při realizaci svých konceptuálních sdělení, vztahujících se k razítkování jako médiu /Valochovy tautologie razítka a razítkování, Kocmanovy doteky atd./, k prezentaci sdělení, vztahujícího se k vlastní osobě /Kocman/. Ve stejné době začala vznikat poštovní díla Jana Steklíka - odkazy k hospodským situacím, raporty v podobě parafrází razítek /pivní doteky/ a skutečná razítka, buď vycházející z raportových záznamů /blind stamp by jan steklík, jehož kruhový obrys vznikl obkreslením pivního tácku/ nebo z rozvíjení momentů hry /razítkové variace na Noční rybí zpěv Ch. Morgensterna/. V roce 1972 sestavil J. H. Kocman antologii originálních otisků autorských razítek Stamp Activity, na níž se podílelo 25 autorů, z toho z Československa J. H. Kocman, Jan Steklík, Jiří Valoch /v jednom případě ve spolupráci s Dušanem Klimešem/ a Jan Wojnar, který zde prezentoval jednu ze svých konceptuálních kreací, reflektujících povahu uměleckého sdělení. V souvislosti s řadou razítkových a razítkovaných kreací těchto autorů, kteří si svá razítka nechávali speciálně; zhotovovat, vznikla i řada razítkovaných básní Karla Adamuse, využívající hotová razítka např. z dětských tiskárniček a písmenových souborů. V první polovině sedmdesátých let razítka a razítkování v celé poštovní aktivitě dominovala, jak to dokládala třeba antologie Hervého Fischera Art et Communication marginale /tampons d´artistes/, Paris 1974, která také naznačovala nebezpečí inflace, spočívající v stále častějším "komunikování banalit". To, co bylo na počátku novým typem poselství, reflexí komunikace i její novou formou, se jako by obloukem vracelo ke konvenci řadové umělecké produkce. Razítka ovšem nebyla jedinou novou formou. Důležité byly především autorské pohlednice - v rocích 1973 a 1974 vydal Dům umění města Brna v edici Mladých přátel výtvarného umění autorské pohlednice Karla Adamuse /vizuální báseň/, Rudolfa Fily /kresebný komentář fotografie/, Stana Filka /koncept/, Dalibora Chatrného /koncept/, J. H. Kocmana /konceptuální přehodnocení přírodního útvaru/, Ladislava Nováka /dvě sekvence z akce v přírodě/, Jana Steklíka /fotografii ňadrovky realizované na sněhu/, Jiřího Valocha /konceptuální báseň/, a dvou maďarských autorů - Imreho Báká a Endreho Tóta, obou s konceptuálními díly. Kromě toho vyšla v Domě umění pohlednice k připravované akci Jana Steklíka Tři grácie, koncipovaná jako samostatná kresebná hra s vybarvováním /Tři grácie/. Roku 1974 dokončil Jiří Valoch akci 50 x 50 mm, při které vyzval řadu autorů, aby mu poslali své dílo na tomto formátu ve vymezeném čtverečku na kartonu formátu A6. Akce se účastnilo mnoho desítek autorů nejrůznějších tendencí a názorů, počínaje třeba Hannah Hochovou či Meret Oppenheimovou a konče autory konceptuálního umění. Všichni zmínění čeští autoři se v různé míře podíleli na nejrůznějších mezinárodních projektech a výstavách. Ze starší generace se k nim připojil Vladimír Holub, v sedmdesátých letech tvůrce pozoruhodných grafických básní, minitextů, aforismů apod., známý dříve jako autor koláží a montáží. K prezentaci svých reálizací tělového a akčního charakteru používali pošty soustavně také - kromě Petra Štembery - i Karel Miler, Jan Mlčoch, Eugen Brikcius a později Jiří Kovanda. Řady akcí se v sedmdesátých letech zúčastňoval Miroslav Klivar, Na konci sedmdesátých let se poštovní aktivity začal zúčastňovat svými konceptuálně-konstruktivními díly Pavel Rudolf, od konce sedmdesátých let se stala poštovní komunikace s přáteli asi na tři roky hlavní a vesměs jedinou formou dokumentace komorních, osobních akcí Mariana Pally, přinášejícího nové kvality soustředění a meditace. V osmdesátých letech se nejintenzivněji do mail artových činností zapojil Petr Ševčík, básník pracující v oblasti "slovníkové" strukturálně-konkrétní poezie. Celou sféru poštovního umění tvořila jednak komorní díla různého typu /koláže, kresby, fotografie, básně atd./, komunikovaná prostřednictvím pošty, jednak autorské pohlednice, autorská razítka a autorské poštovní známky /často také jejich návrhy/, ale patřily sem také - a především - bezprostřední aktualizace poštovního styku /díla reflektující razítkování, transfer, ale také třeba vkládání do obálky či její otvírání/. Velké novum poštovního umění bylo v jeho demokratičnosti, jak při výběru k výstavě, tak při samozřejmém darování svých děl partnerovi /No jury! No return! to byla hlavní hesla pozvání k mail artovým akcím/. Tato demokratičnost, v první fázi nepochybně pozitivní, ale zároveň vedla k zahlušení celého mail artu nepůvodními a nezajímavými, v pravém slova smyslu diletantskými kreacemi. Diletantismus intelektu se stal průvodcem řady akcí. Na druhé straně se pro mnohé účastníky stal mail art formou komunikace a navazování kontaktů bez ohledu na vzdálenosti i hranice. Jeho půvab pro mnohé zůstává právě v této otevřenosti každému, v získávání nových přátel… Proto k němu asi různí tvůrci čas od času obracejí svou pozornost, i když se kromě mail artu zabývají také jinými problémy. Mail art se z nového uměleckého média stal oblastí interpersonální komunikace, v níž nehrají roli umělecké kvality jednotlivých příspěvků ke společnému projektu, důležitá je chuť zúčastnit se.

Neúplné poznámky o českém poštovním umění

osoba   narození   poznámka
Valoch Jiří   6. 9. 1946    

Neúplné poznámky o českém poštovním umění

klíčové slovo
mail art