Naturalismus a formalismus

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Nová fotografie
rok vydání: 1951
ostatní fotografie: 7 čb
strana: 8-9
jazyk: český

poznámka:
-
Pod pojmeme naturalismus si často představujeme buď jednostranné líčení stinných stránek života (na př. Zola v literatuře), nebo ve výtvarném umění detailní kopírování předlohy. V novém marx-leninském pojetí se dostává naturalismu podstatně jiného, hlubšího výkladu.
Fotografie právě tak jako literatura, film, malba, nabývá povahy umění, jestliže má pokrokový ideový obsah a jestliže tento obsah podává konkretní srozumitelnou a esteticky účinnou formou. Naturalismu tyto požadavky nesdílí. Staví se lhostejně vůči ideovému obsahu a velmi často hrubě opomíjí i formu. Nevybírá námět s hlediska určitého záměru, nehodnotí jej, neodhaluje jeho sociální podstatu. Nezkoumá, do jaké míry je typický či náhodný. Spokojuje je konstatováním, registrováním, zaznamenáváním náhodných faktorů.
Naturalista pracuje bez jakéhokoliv systému. Fotografuje náhodně a zaměřuje objektiv svého přístroje k libovolnému námětu, který se mu zlíbí, který pokládá tak či onak za zajímavý. nesnaží se, aby vážně zpracoval určité thema a aby pronikl jeho k podstatě. Těká od námětu k námětu spokojuje se povrchním zaznamenáváním jeho vnějších, zpravidla zcela nepodstatných rysů. Tímto postupem dochází často k zkreslení podstaty jevů.
Praktický příklad naturalismu uvádí V. Mikulin ve Fotografii ve 25 úlohách. - Na kterémkoliv koncertě, praví autor, můžeme najít a vyfotografovat zívajícího člověka. Snímek bude pravděpodobný, poněvadž za ním stojí určitá skutečnost. Ze snímku by pak bylo možno vyvodit tento závěr: buď byl koncert špatný, nebo posluchač nekulturní. Ve skutečnosti však byl koncert velmi zajímavý a člověk, který si tak neopatrně zíval před objektive,m přišel na koncert v pposeldní chvíli, aniž si mohl po denní práci odpočinout. Snímek, který má nádech pravděpodobnosti, se tímto způsobem stává nepravdivým, pomlouvačným. Snímek překrucuje skutečnost.
Za takovouto pravděpodobností se skrývá naturalismus, který se vyznačuje vychvalováním náhodných a neprocítěných skutečností, praví V. Mikulin, a uzavírá: Potřebujeme takový snímek, který je promyšlený a umělecky dokonalý, takový snímek, který upevňuje zásady socialistického umění.

Pojmem formalismus byl původně označován umělecko-kritický směr, který vykládal umělecký vývoj jako sled tvarů, vznikajících jeden z druhého nezávisle na skutečnosti. V zrcadle marx-leninské estetiky se formalismus jeví jao zásadní popírání ideové stránky uměleckého díla a jako vědomá snaha o přesunutí těžiště umělecké tvorby od obsahu na svébytnou, samoúčelnou a na skutečnosti nezávislou formu.
Prakticky se projevuje formalismus subjektivně vyhroceným úsilím o nezvyklou, krajně rafinovanou a komplikovanou formu, která se rozchází s běžnou zrakovou zkušeností a odvádí diváka od podstaty reálného jevu k nepodstatným a povrchním zajímavostem.
Fotografa formalistu nezajímá co fotografovat, nýbrž jak fotografovat. Aby dosáhl překvapivosti a zakryl svůj nezájem o vystižení podstatných rysů zobrazované skutečnosti, utíká se k nezvyklým perspektivám, podhledům a nadhledům, které deformují přirozené proporce fotografovaných objektů a činí je často nečitelnými. Využívá nezvyklého osvětlení (kontrastů, reflexů atd.), aby dodal skutečnosti nepřirozený výraz.
Vytrhuje z celku detaily, zveličuje je a konfrontuje s jinými celky tak, aby zpřevracel jejich skutečné poměry a vynutil si u diváka překvapení a údiv. Formalista pracuje s oblibou s náznakem a velkým detailem, kterého zpravidla používá jako dekoračního prvku.
Za předmět práci si volí námět buď zcela neobvyklý, který sám o sobě vzbuzuje v divákovi pozornost, nebo námět běžný, konvenční, případně opomíjený. Takovýmto námětům dodává zajímavosti pomocí spekulativně volené komposice, jež tvoří hlavní výzbroj veškeré formalistické tvorby. Látku čerpá většina formalistických experimentů z oblasti zátiší a statiky. Živé a společenské thematice se zpravidla vyhýbá a označuje ji opovržlivým pojmem "reportáž".
Pokud se k ní vůbec obrací, tedy jen proto, že ho k ní poutá zajímavý detail, zajímavá souhra světel, tvarů a podobně. Projevy formalismu jsou velmi různorodé, prolínají se často s prvky naturalismu, úzce se upínají k zásadám kosmopolitismu a ohrožují růst umění, pramenícího v národní a společenské půdě.
Boj proti formalismu, naturalismu a kosmopolitismu tvoří základní článek marx-leninské estetiky. Čelit usilovně jejich vlivům znamená vytrvale a houževnatě usilovat o socialistickou stranickost a ideovost socialistického umění a o jeho mistřrnou, realistickou a přitom osobitou národní formu. Především je pak nutné rozvinout ve všech klubech a fotoodborech širokou diskusi o těchto otázkách, vzbudit o ně co nejširší zájem a pozvedat ideovou úroveň fotografických kádrů. Stane-li se tak, bude otázka boje proti kosmopolitismu, naturalismu a formalismu rozřešena s konečnou platností.

Naturalismus a formalismus

osoba   narození   poznámka
Doležal František   28. 7. 1910    

Naturalismus a formalismus

  instituce, obec, signatura, poznámka  
  Jarmila Štogrová, Hlinná (Litoměřice), výstřižek