Sochařka a grafička Monika Immrová...

typ dokumentu: text
rok vydání: 2018
počet stran: (2 listy)
výška x šířka [mm]: 297 x 210
jazyk: český

poznámka:
-
Sochařka a grafička Monika Immrová vystavuje v poměrně krátkém čase v naší galerii podruhé. Výstava reliéfů a několika grafik je navíc součástí její doktorandské práce. Grafiky jsou černobílé nebo černo-modré, a podobně střídmá je i její sochařská tvorba. Sochy jsou nebarevné, někdy dotvářené stříbřením, zlacením nebo ornamentem. Ornament je svou otevřeností a neukončeností podobenstvím času - nekonečnosti času. Mezistupněm mezi grafikami a sochami jsou reliéfy. Sochu lze obcházet stále, nabízí změny pohledu, vybízí k pohybu. Nízké betonové reliéfy takovouto možnost neposkytují, naopak, nutí k zastavení, ke klidu, k ztišení, k meditaci, k jinému prožitku času.
Jeden grafický cyklus nazvala Monika Immrová před časem Nádoby. Aby nádoba mohla něco obsahovat, aby mohla být naplněna, musí mít vnitřní prostor. Obsah nádoby s tvarem a objemem nádoby vlastně nesouvisí, tekutina nebo sypká hmota jenom na nějakou dobu přijmou její podobu, vnitřní tvar. Nádoba má tvar, ale to, co je uvnitř nádoby zůstává dál netvaré. Nádoba je oblíbenou metaforou člověka. A to, co obsahuje nebo co by měla lidská nádoba obsahovat, obyčejně nazýváme duše. A my – lidé, nádoby plné hříchu – ten zpočátku netvarý obsah svými myšlenkami a skutky tvarujeme, dáváme mu jedinečnou podobu. Sochy Moniky Immrové vnitřní prostory nemají, nepotřebují ho, jsou totiž sami sebou plné, obsahové.
Teoretici umění, umělci, novináři a galeristé se nás snaží přesvědčit, že svět umělecké tvorby je také plný - plný originálních postupů a nápadů. Bohužel. Většinou se totiž nejedná o nové nápady, ale o variace či recyklace starých a cizích myšlenek. Nápad navíc ani nelze vymyslet, jeden nevyrůstá z druhého, nápady nás v nečekaných chvílích napadají či přepadají, zjevují se a mizí přetrženě, osamoceně. Pokud si je jenom nevypůjčujeme.
Dílo Moniky Immrové žádné originální – slovo originální říkám v uvozovkách – nápady nepotřebuje, vyvíjí se spojitě. K plnému sebevyjádření jí stačí takzvané tradiční prostředky. Touží sice po dokonalé – možná by bylo vhodnější slovo rovnovážné - formě, a současně ví, že každé výtvarné dílo je hmotné, tělesné, a jako takové pomíjivé a nedokonalé. Smrtelnost, konečnost, nedokonalost a touha - jsou také základní charakteristiky člověka. V tvorbě Moniky Immrové nejsou zlomy, ale pomalé posuny. Při pohledu zpět se nám zdá, že každý posun, každá proměna obsahu i formy, měla smysl, každý další krok logiku. To je ale jenom náš, divácký pocit. To, co dnes působí jasně, v čase vznikání vůbec jasné nebylo. Každý, kdo hledá něco nového, tápe a pochybuje. Každý nový krok je pro něho dalším krokem do neznáma.
Grafiky, sochy a reliéfy Moniky Immrové jsou vážné, od prvního setkání jim lze důvěřovat. Co je ale jejich obsahem, jaké poselství či zprávu nesou, co nám chtějí předat? Nevím, jak to lépe vyjádřit, obsahem prací Moniky Immrové, alespoň pro mne, je víra. Sochařka cítí, možná to dokonce i ví, že nejen její, ale obecně lidské počínání má smysl, že musí mít smysl, že energie vložená do jakéhokoli díla se neztrácí, naopak, že se časem posiluje. To je navíc jedinečná vlastnost umění. Čím více si z uměleckého díla dokážete vzít, tím bude plnější.
Jakými slovy tedy charakterizovat sochařčinu tvorbu? Jaká jsou její díla? Jsou tichá? Harmonická? Vyvážená? Nadčasová? Nečasná? Nevím. A nevím ani, zda je to důležité. Díla Moniky Immrové prostě jsou.

objednat do studovny

Dokument byl vložen do košíku

Do košíku

Pokračovat v prohlížení