Odpovědi na otázky Jitky Holečkové

podnázev: Galerie H

typ dokumentu: text
rok vydání: 2010
počet stran: 5 listů
výška x šířka [mm]: 297 x 210
jazyk: český

poznámka:
kolem roku 2010 - zkusit upřesnit
-
Jaká výstava v GH se vám osobně nejvíce líbila? Se kterou jste byli nejvíce spokojeni?

Mohu mluvit jenom za sebe, a protože jsem byl jedním z těch, kdo výstavu připravoval, měl jsem ke všem silný vztah. Nevím ale, jestli je možné v těchto souvislostech mluvit o líbení. Myslím si, že některé výstavy byly obecně přeceňované (ty které se něčím trefily do dobových tendencí, např. Velká kresba nebo Barevná sochy), jiné nedoceněné (např. Čtyřverší). Mně osobně nejvíce bavila výstava Záznam o činnosti.

Se kterou výstavou jste měli nejvíce práce?

Se všemi. Některé byly hodně náročné. Např. na Prostor 3 – Čára bylo třeba vytvořit sololitový válec o průměru 6 metrů. Došle pohlednice jsme na něj zvenku lepili jako šroubovici jednu za druhou (pořadí určil počítač), tak aby jednotlivé části čáry na sebe navazovaly. Trvalo to lepení několik dní. A nebo A4. Celý prostor GH byl rozdělený na části odpovídající velikosti kancelářského papíru, pozic bylo asi 1140, a všechny byly zasklené. Náročné byly ale také i svozy obrazů a plastik, například na výstavu Josef Müllera alias Vojmíra Vokolka.

Jaké máte vzpomínky na dobu GH, na galerii samotnou?

GH mil hodně dala a hodně vzala. Ale ta doba je už dávno pryč. Jak píše Vladimír Majakovskij – v tom, co bylo, raděj nerýt se. Teď musím dokončit detailní zpracování činnosti GH v informačním systému abART.

S kterým umělcem, který tu dělal realizaci se nejlépe pracovalo? (Nejhůře…)

To se také nedá tak zjednodušeně říct. Každý byl jiný, všichni měli o práci zájem, někdo realizaci dělal celou sám – Jiří Beránek, Vladimír Gebauer, Josef Krupka nebo Jiří Žlebek, při dalších jsme pomáhali coby řemeslníci (kameníci – zeď Václava Vokolka, odkládací stěna Kurta Gebauera), některé udělali podle návrhu sami – betonová linie Olgy Karlíkové, keramické číslo a znak galerie Pavla Rudolfa).

Pomáhala vám rodina? (S organizací…..) Jak galerie zasahovala do vašeho života? Šla odlišit práce a rodina?

Činnost GH byla nepředstavitelnou zátěží pro obě rodiny, nechápu, jak jsme to tenkrát mohli vydržet. Všechny trochu volné peníze šly na zvelebování a provoz GH, dům byl ve dne v noci otevřený atd. A veliké pochopení pro tuto nesmyslnou činnost měla naše máma.

Byl s vámi někdy nějaký výtvarník nespokojený?

Určitě ano, výtvarníci už jsou takoví, ale doba byla jiná a mně si nikdo nestěžoval. Při každé vernisáži jsme také připravili (zaplatili) pohoštění – obyčejně sud piva,ů nakládané okurky a zeleninu, uzené buřty nebo kabanos. Jednou jakýsi návštěvník přede mnou otevřel udírnu a řekl: Jak to, že tam dneska nic není? Tím pro mne hoštění skončilo.

Když se teď ohlédnete zpět, šli byste do toho znovu? (Stejné podmínky,…)

Nejde vstoupit dvakrát do stejné řeky, ale projekt Archivu výtvarného umění, který přes dvacet let shromažďuji, třídím, zpracovávám a zpřístupňuji, mi připadá ještě šílenější. Nezájem stejný.

Byli někdy nějaké problémy s návštěvníky? (Zničené exponáty,….)

Žádné. Nikdy se nic neztratilo, ani svévolně nerozbilo. A přitom, jak už jsem říkal, bylo v GH ve dne v noci otevřeno, i když tam nikdo z domu nebyl.

O čem Prostor 1,2,3?

Řada výstav Prostor měla pracovní povahu, výtvarníci si mohli v GH ověřit, jak je nosný nějaký nápad. Prostor 1 – výstava, nebo spíš instalace, Jiřího Hůly a Zdenka Hůly při příležitosti návštěvy japonského umělce Shoza Shimamoty.
Prostor 2 – prostorové transformace Pavla Rudolfa
Prostor 3 – Čára, projekt Jana Steklíka, viz výše.

O čem byla druhá výstava Počítačová grafika?

První výstavou byla Realizace´83 (Dvůr Jiřího Beránka). Náplň GH se teprve vyjasňovala. Počítačová grafika (Jiří Hůla, Josef Volvovič) se z programu GH poněkud vymyká. Dále už jsme nepořádali samostatné výstavy, ale společná setkání. Výjimkou bylo předávání nových realizací, při kterém mohl mít autor realizace společnou výstavu.

O čem byla pátá výstava Záznam o činnosti?

Zadání: Při výtvarné tvorbě často vzniká souběžně s výtvarným dílem i něco druhého, co není pouhý bezvýznamný odpad. Bývají to věci, které mají výtvarnou hodnotu. Nevznikly náhodně, promítl se do nich řád a způsob výtvarné práce. Budeme takto vzniklou věc nazývat záznam o činnosti. Výtvarníci záznamy o činnosti obyčejně nevystavují, ale také je nevyhazují, schovávají si je. Záznam může mít podobu kresby, objektu, koláže, asambláže, nebo něčeho těžko definovatelného. Záznamy o činnosti vznikají i v nevýtvarných oblastech (např. vyšlapaný schod), ale výstava bude omezena jenom na záznamy vzniklé při činnosti výtvarné. Každý záznam by měl být opatřený názvem a stručnou legendou - odvolávkou na výtvarnou činnost. Pokud budou autoři chtít (Galerie H tuto možnost přivítá) mohou vystavit i výtvarné dílo, při jehož tvorbě záznam vznikl. Záznamy o činnosti a výtvarné práce je třeba připravit tak, aby bylo možné je bez podstatných úprav instalovat. Příjem exponátů od 18. do 26. června. Po ukončení výstavy budou práce vráceny autorům.

O čem v roce 1985 Velikonoce, Výtvarné divadlo a trpaslíci, Dětská kresba.

Velikonoce – netradičně pojednaný symbol velikonoc – kraslice.
Výtvarné divadlo Čestmíra Suška - něco mezi hrou, baletem a variabilem. Představení se konalo na zahradě při příležitosti zakončení výstava Realizace a nerealizace (Kurt Gebauer, Vladimír Gebauer). Při té příležitosti Kurt dokončil své slavné a mnohokrát vystavené trpaslíky.
Dětská kresba – výstava výtvarných prací dětí našich známých a přátel, dětí jejich známých a jejich o přátel atd.

O čem Setkání AU-GH?

Shozo Shimamoto zavítal při své cestě po východní Evropě také do GH. Předvedl japonskou kaligrafii (do japonského písma přepisoval jména účastníků večera), při příležitosti setkání jsme uspořádali výstavku fotodokumentace slavně japonské skupiny Gutai.

O čem Kruh galerie, Gallery H Circle, A4?

Při návštěvě Shoza Shimamoty jsme domluvili dvě akce – českou výstavu v Galerii Art Unidentified v Nishinomyia City v Japonsku (formát A1, díla zůstala v tamní sbírce) a výstavu A4 (viz výše) v GH, které se prostřednictvím pošty zúčastnilo asi deset japonských umělců. Před odesláním do Japonska byl soubor 54 prací na papíře vystavený v GH na výstavě Kruh Galerie H.

O čem Hostia Galerie H, Ebicykl?

Novou řadou výstav Hosté jsme chtěli otevírat prostor zahraničím výtvarníkům a skupinám. Výstavy Hostia Galérie H se zúčastnilo 28 dnes známých slovenských umělců.
Při příležitosti zahájení výstavy Setkání-vesmír jsme uspořádali zakončení cyklistického putování amatérských i profesionálních hvězdářů pod vedením dr. Jiřího Grygara. Navrhli a vytiskli jsme jim trička.

Pocta Warholovi, proč Warholovi a ne někomu jinému?

Propozice - Omalovánka. Zadání ústní. Při zpracování předtištěné předlohy bylo třeba dodržet jedinou podmínku, zachovat původní formát papíru - A4 na výšku.
V roce 1985 jsem se v pražském antikvariátě v Dlážděné ulici přehraboval v hromadě papírů. Staré mapy, barvotiskové reprodukce, neplatné bankovky, nálepky na fezy, reklamní letáčky, svaté obrázky, čtyřstránkové písničky - narazil jsem tam také na hromádku kancelářských papírů porazítkovaných figurkami vojáčků. Někteří vojáci byli už cele vymalovaní, jiné vybarvení pouze z části - kabáty, obličeje, ruce, pušky, čepice, torny nebo kalhoty - zbývající postavičky byly dosud prázdné. Zůstala jenom nedokonale vytištěná kresba, tvary těla, vojenské výzbroje a výstroje vymezené temnými liniemi. Koupil sem je tenkrát, po koruně, po dvou, všechny.
Ten, kdo vojáčky na papír rozmísťoval, chtěl, aby se jich tam vešlo co nejvíce. Proto většina vojáčků stála v pozoru vedle sebe, další leželi, pár jich padalo jakoby zasaženo neviditelnou střelou. Prastarý a věčně smutný příběh. Doma jsem některé omalované papíry nalepil na velký karton. Vznikla armáda členěná na roty, družstva a čety, vojsko, které mělo své velitele, řadové vojíny, své raněné, své mrtvé.
Opakování nalezeného obrazu, banalita a naivní přímočarost mi připomenuly práce Andy Warhola. Koláž navanou Pocta Warholovi jsem založil do desek mezi hotové práce. Když Andy Warhol v roce 1987 nečekaně zemřel, naplnila se koláž novým smyslem. Tehdy mě také napadlo, že by bylo možné zpracovat i zbývající omalovánky.

O čem Loutky, Pohyb?

Loutky byla výstava loutek spřízněných výtvarníků. Účast na vypisovaných výstavách GH byla otevřená, stačilo dodržet zadání. Kvalitu nikdo neposuzoval, nikdo nebyl odmítnut, výtvarníci většinou sami usoudili, zda se jejich díla k vystavení hodí nebo ne.
Pohyb – zadání. V době od 16. 7. do 14. 8. bude v Galerii H uskutečněno výtvarné setkání s názvem POHYB. V zásadě půjde o dvě skupiny výtvarných prací. O mobily - díla pohybující se vlivem prostředí nebo poháněná nějakými energetickými zdroji a o variabily - práce proměňující svou podobu zásahem člověka, autora či diváka. Pracovní setkání POHYB navazuje na jednodenní akci Jindřicha Štreita Vítr a objekt v Rudě na Křížovém vrchu 2.7.1988. Práce splňující zadání GH mohou být odtamtud do Kostelce nad Černými lesy převezeny. Příjem prací do 10.7. Po ukončení akce budou díla vrácena autorům.

Pět let galerie H? O čem byla? Byl to souhrn uplynulých let?

Výstava pět let Galerie H, měla být výstavou bilanční, ale zájem o GH upadal úměrně s postupným politickým uvolňováním. Pro mne pomalu přestávala mít smysl, snil jsem o tom, že vyjdeme za vrata, do města, ale to je jiná kapitola.
Zahájení výstavy
Vážení přátelé, vítám vás na zahájení výstavy Pět let Galerie H. Zahájení bude stručné, i když nám počasí přeje. Docela klidně by mohlo být ještě hůř. Výstava pět let Galerie H je jiná, než byly ty předtím. Něco v naší práci totiž končí, a tak jsme se pokusili na chvíli zastavit, a to, co bylo, trochu připomenout, sečíst zisky, drobná vítězství i prohry.
Věci, které zde vidíte, jsou ze sbírky Galerie H. Sbírka vznikla docela přirozeně, stejně jako studijní archív nebo diatéka. Při všech akcích v Galerii H sice platilo, že se díla po skončení výstavy autorům vrací, ale některé věci jsme od výtvarníků dostali. Další obrazy, grafiky a kresby jsme s přáteli vyměnili - a hodně umění jsme za tu dlouhou dobu nakoupili.
Přehled všech výstav a akcí je vyvěšený na sloupu u vchodu do galerie, současná výstava je v pořadí třicátá pátá. Je zde tedy soustředěné velké úsilí, množství práce. Jaká je její kvalita, jaký byl, je (a snad i bude) význam Galerie H v současném českém výtvarném umění, to možná časem posoudí kunsthistorici. Vy se o totéž můžete pokusit už teď. Děkuji za pozornost a považujte výstavu Pět let Galerie H za zahájenou.

Jaké realizace dělali Kurt Gebauer, Vladimír Gebauer a Jiří Žlebek?

KG – odkládací stěna proti krbu v GH
VG – výplně knihovny v bytě
JŽ – skládací pult na diaprojektor

Kde jste se dozvěděli o Václavu Vokolkovi?

O Václavu Vokolkovi jsem díky archivu a známým věděl už dávno, ale do Kostelce poprvé přijel až v roce 1985 s Radoslavem Kratinou a Janem Kubíčkem.